Lúthien |
|
(10.1.2014 8:53:39) Mě by jenom zajímalo, zda všechny "uvědomělé matky", co nutí své děti dochodit "alespoň" rok, když je zaplacený, nikdy nic nevzdaly a vše dotáhly do konce ?
žádné započaté cvičení, které po pár měsících přestalo bavit, žádný kroužek pro dospělé ?.... zajímavé.... hmmm...
Já tedy dokonalá nejsem, ale chtít po dítěti, aby dokonalé bylo, je podlé mého alibismus... Trvám na pravidlech, ale pokud by měl být syn nešťastný, že si např.sport dobže nezvolil, nebudu ho trápit, že musí dochodit rok za každou cenu. Každý má nárok se někdy splést, ne ?
Já v dětství vyzkoušela hodně sportů a aktivit a nikdy mě naši do ničeho nenutili, jsem za to ráda ... byla a jsou to moje rozhodnutí... možná někdy i špatná, ale to je život...
|
Inka | •
|
(10.1.2014 8:56:34) Tak když si něco vydrndal, chtěla jsem aby dochodil pololetí. Když si zaplatím cvičení, tak taky pololetí dochodím i když zjistím, že to byl úlet.
|
Lúthien |
|
(10.1.2014 9:00:52) Tak představ si, že jás si zaplatila pololetní cvičení = jóga a asi po 2-3 měsících jsem zjistila, že lektorka mě nebaví ( což ovšem na první ukázkové hodině FAKT nebylo poznat ), vede hodiny hooodně jednotvárně a nic mi to nedává.
No, nebyla jsem dokonalá a pololetí nedochodila, nikdo mě doma naštěstí nekamenoval.. a hlavně - nenutil dochodit !
Jasně, beru, že to někdy děti zkoušejí a je to moc, ale stát se to může každému...
|
|
|
Lída+2 |
|
(10.1.2014 9:38:24) Lúthien, ano.....už jako maličkou(3-4 roky) mě babička naučila, když něco rozhrabu a i když už mě to nebaví, je potřeba to dodělat.....a příště lépe vybírat.
Nevím o ničem co bych vzdala nebo nedoděla.....nedochodila, nechala propadnout a podobně.....
Nevidím na tom, že se člověk přemůže a udělá občas něco co ho úplně nebaví nic špatnýho.....aspoň se to naučí nyní a v dospělosti s tím nebudou mít takové problémy....., protože takových věcí je někdy poměrně hodně(někdy žíádné).....a kdy jindy to nacvičit.
|
Lúthien |
|
(10.1.2014 10:24:40) Já tedy nesouhlasím, jsem "mega" zodpovědný člověk - dochvilný, odevzdávající práci včas, v práci nejvíc pilný a pořádný a představ si, občas něco vypustím - co si mohu dovolit... a tohle je oblast, kde si občas sama sobě můžu povolit otěže, víš...
takže to tak moc striktně jako ostatní nevidím...
Bože, nejde o život jde jenom o... "blbé cvičení" ...
Já mám v životě spoustu věcí co musím, ale tohle do toho rozhodně nepatří....
|
jentak | •
|
(10.1.2014 10:27:03) Já osobně mám pochopení pro to, že se dětem na tento konkrétní trénink dneska nechce, prostě proto, že mají den blbec, pak nemusí, já taky vynechám, ale vědí, že to je výjimka, příště prostě půjdou a já taky půjdu. Není to o tom - jé, to se mi líbí a po 2 měsících - tak ne, končím.
|
|
Líza |
|
(10.1.2014 11:32:49) Já znám typy dětí, kterým rodiče zaplatí třeba deset různejch kroužků na jedno pololetí - na každej z nich chodí pár týdnů a nechají toho a chtějí jinej. U každý činnosti dřív nebo později přijde rutina a zevšednění; chci, aby se dítě odmala učilo, že to nestačí k tomu, abych se na věc vykašlala (btw pak se třeba nebude mít tak velkou tendenci vykašlat třeba na zevšednělej vztah, protože bude tyhle principy chápat a mít zažité; bude vědět, že když něco dělám a přijde první krize, tak toho NEnechám a pak může přijít další vlna uspokojení; ve skutečnosti žádá činnost člověka nebaví furt a ve všech ohledech). To zaplacené období mimo jiné slouží k tomu, aby se odlišila přechodná ztráta zájmu daná tím, že věc není nová nebo že jsem narazila na první problém, od skutečného nezájmu. Skutečný nezájem za týden nepoznáš, skutečný nezájem trvá - a to respektuju.
|
|
|
|
jentak | •
|
(10.1.2014 10:23:15) Jo - já to dochodím, i jako holka jsem to tak měla. Když si můžu vybrat, volím třeba raději než časovou platbu, tak platbu za hodinu - třeba než platbu za půl roku, tak raději 10 vstupu +1 zdarma. A moje děti jasně vědí, že pokud řeknou - ano, chci chodit, tak prostě půl roku chodit budou.
|
|
|