| sabrina20 |
 |
(5.4.2014 22:46:39) Jo a jako dítě si pamatuji, jak mi rodiče naslibovali co bude za ten den a ve finále, ve většině pripadu, to bylo tak, jak se jim hodilo, a když jsem byla starší, tak jsem jejich "sliby" brala s rezervou, protože to ve finále skončilo tak, jak jsem si smutné domnivala a nechapala jsem, proč něco slibuji a pak to tak neudelaji. A proto dnes vím, co si mužů dovolit říct své dcerce a je na to zvykla a hlavně, věří mi. Malé deti mají nárok na vztekani, oni zkouší prosadit sami sebe. Čím jsou starší, chápou více. U nás fungovalo- ano, projela skluzavkou už potřetí, ale pro její radost jsem řekla- ok, tak 2x více a jdeme. Ja si pamatuji 3 scény, jinak byla spolupracující. Co jsem "naslibovala" to jsem splnila. Ale nedávno mne upozornila(ma už 5), ze jsem řekla to a to a není to tak a ja ji říkám- vidíš, jak je to hrozny, když mi něco slibis a pak to tak neudělás? Je to stejne. A byla zticha Deti mají rady rozhodovat taky a ono u nás fungovalo, ze jsme ji jakoze svolila a spokojenost na obou stranách. Příkazy štvou i mne jako dospělou.
|
| Yanull & 2 | 
 |
(5.4.2014 23:41:49) Ešte upresním - nemyslela som to ako plané vyhrážanie, ale skutočný následok. 1. pri odchode s vrieskajúcim dieťaťom z ihriska by som mu povedala, že zajtra sem už neprídeme, pretože sa takto správa 2. ak by sa na druhý deň domáhalo ihriska, nikam by sa nešlo s vysvetlením, že je to trest za to, ako sa správalo 3. otázka, koľko dní by trvalo, než by dieťa sľúbilo, že to už robiť nebude 4. ak to urobí zas, rovnaký postup
Ak je reč o normálnych deťoch, tak pri normálnom dieťati je nádej, že si po opakovaných sankciách spojených s určitým konkrétnym modelom správania, začne správanie korigovať, aby sa im vyhlo.
|
| Suza007 | 
 |
(6.4.2014 10:43:33) myslím, že pro malé dítě to není nejlepší postup. Malé dítě má vidět důsledek hned. Já třeba dopředu říkám, jak dlouho na hřišti budeme a upozorňuji, že až se bude blížit konec, tak je včas upozorním, ale pak už opravdu půjdeme. Obvykle uvádím i důvod, proč odcházíme. A když je čas odejít, tak prostě jdeme a nediskutuje se o tom. Osobně si myslím, že vztekání není zase tak hrozná věc. Dítě prostě chce být ještě na hřišti, nemůže, tak se vzteká, ale pořád je to lepší, než aby ty pocity dusilo v sobě (k čemuž by možná vedlo, kdyby mělo vztekání pod pohrůžkou několika dnů bez hřiště zakázáno). Já se taky kolikrát rozčiluju a křičím a to už jsem dávno dospělá.
|
| Yanull & 2 | 
 |
(6.4.2014 10:49:01) v tom prípade ale nie je čo riešiť
|
|
|
|
|