Monika |
|
(30.7.2014 23:25:48) No, nejsem žádný odborník, ale podle mě se s tím buď musíš smířit, že to tak máš a přijmout to (čímž by se to podle mě mohlo paradoxně zlepšit, protože bys zažívala jen tu bolest a neřešila při tom, jestli je tvoje reakce adekvátní a pod.) a nebo s tím zkusit něco dělat - je asi nějaký důvod, proč to tak máš a tipuju, že spíš psychický, tak třeba by s tím nějaký psycholog/psychoanalytik uměl něco udělat? Já teda to mám trochu jinak, bolest, kterou chápu a vidím nějaký horizont jejího konce, umím snášet celkem dobře (plus samozřejmě, pokud ten horizont konce je delší než třeba hodina, tak si beru prášky na bolest nebo mažu, dávám obklady a pod....) Nejhůř snáším, když něco je poprvé (např. první odsávání krve z kolene mi přišlo příšerné, protože jsem se bála už té představy, jak mi tam tu jehlu vrazí, dalších spousta stejných "zapichování" mi už přišlo snesitelných) a nebo když nevím proč mě něco bolí - tj. nejde o špatné snášení bolesti, ale spíš té nejistoty. To nevím, jak ty to vlastně máš. Pro mě je nejhorší bolest hlavy, protože ta je hrozně nevypočitatelná a když se mi rozjede, tak je to záležitost i na 3 dny (i když to není klasická migréna), ale to řeším tím, že mám ibalgin ve všech kabelkách a batohách a všude, abych mohla "hasit" hned v zárodku, když to přijde. Pokud jde o toho tvého zubaře, tak bych mu hlavně řekla, jak to se strachem z bolesti máš, co nejsi určitě jediná na světě, a nechala si všechno opíchat (i když podle mého jsou často nepříjemnosti s opichem horší než vydržet chvíli vrtání, ale to je asi individuální) a pak se prostě snažila přesvědčit, že to bude O.K., bude to bolet max. 5 minut atd. A já tedy od okamžiku, kdy mi zubařka strčí do pusy něco "nebezpečnějšího" než zrcátko, zuřivě mačkám balení papírových kapesníků - dost to pomáhá na odreagování
|
Citronove koliesko |
|
(31.7.2014 8:11:11) To s tým opichom vravel dr. aj mne. Vraj je to pichnutie injekcie oveľa bolestivejšie ako samotné ošetrovanie zubov ALE mne to vyhovuje, pretože ten vpich je jeden a presne viem kedy príde ale pri tom vŕtaní neustále tŕpnem kedy to zabolí, je to viac stresujúce. Po pichnutí injekcie som už uvoľnená lebo viem že to bolieť nebude. Ak to bolelo tak dr. ma na to upozornil (vyberanie nervu) a to zvládnem. Takže pri bolesti, ktorá viem že príde v určitej chvíli netrpím tak ako pri neistote (ošetrovanie rany, vyberanie triesky a pod.)
Čo sa týka zlomenej ruky, je to trauma pre celé telo. Chlap si tiež zlomil ruku keď bol s deťmi na korčuliach, nejako došiel domov, decká vybehli za mnou, že ocka bolí ruka, ešte chvíľu tvrdil že to nič nebude aj keď bolo jasné že ho to bolí a potom som už videla ako stráca farbu. A to nie je žiadna padavka. Takže som ho odvelila do auta a išlo sa do nemocky. Ak by sa mi doma zosypal tak už len volať rýchlu. Tým že sa niečo začalo diať neomdlel. Nakoniec mal komplikovanú zlomeninu a len tesne sa vyhol operácii.
|
|
|