susu. |
|
(1.8.2014 7:14:37) Ono hodně záleží na tom, co by se vlastně stalo. Pokud by byal jenom válka, byla naděje, že jednou skončí a věci se vrátí k normálu, tak zlato smysl má. Pokud by to byxla naprostá katastrofa a zhroucení fungování společnosti, jak to známe, tak pochopitelně ne, tam jsou cennější věci jako jídlo, léky a zbraně...
|
Filip Tesař |
|
(1.8.2014 7:54:11) To jo. Zlato jako způsob přežití horších časů smysl má. Ale jenom jako uložené s tím, že se znovu použije, až se situace vrátí k normálu. Ukládat peníze do zlata s tím, že si za něj budu za války kupovat věci k přežití, moc smyslu nemá, leda jako pytlíček poslední záchrany, který si vezmeš, až budeš utíkat někam do ciziny. Mnohem levněji tě vyjde schopnost produkce potravin.
|
Epepe |
|
(1.8.2014 8:04:38) A máš spočítané na kolik vyjde pole + technika + zaměstnanci na množství polností, které ti vyprodukují nadbytek? Podle mně se pod pár milionů nedostaneš.
|
Filip Tesař |
|
(1.8.2014 9:20:32) Deset hektarů do milionu, Zetor Crystal nebo podobný (třeba 7745) podle stavu 75-120 tisíc, dva valníky 30-40 tisíc, případně menší kombajn kolem 100 tisíc a nejnutnější další přípojky, jako pluh, balíkovač, vyorávač brambor, no nemá smysl vypisovat všechno, i s poli do dvou miliónů. Kdyby měla přijít válka, nakup to na hypotéku s tím, že inflace ti ji srazí. Dá se ovšem hospodařit i s malým traktorem do 50 tisíc, jedním valníkem, bez kombajnu, s napohled muzeálními, ale funkčními přípojkami, které seženeš za pár táců. Všechno bude pracnější, ale zas ti to opraví kovář. Naftu ušetříš, když bude traktor jenom na pole, a valník tahat koně.
|
Roya |
|
(1.8.2014 10:01:28) Nějak nevěřím, že bych i sklízela - ti, kteří nebudou schopni si svou potravu vypěstovat, budou nejspíš sklízet na cizím, třeba násilím...
|
|
|
|
Filip Tesař |
|
(1.8.2014 12:06:18) DOBRMANI. Bohužel, když jídlo zdraží, psi jsou první na řadě. Ti papíroví. Rychle přestanou žrát masíčko, pak kvalitní granule a záhy se octnou na ulici, kde dají vznik generacím velice zajímavých kříženců. Ušlechtilí psi se v takových situacích rychle stávají symboly společenského postavení a bohatství, jako tomu bylo po staletí; kdo ví, dobrmana si třeba může držet řezník, jako to bývávalo, a krmit ho odřezky. Jinak se víc uplatní stejní psi, jako po většinu dějin: voříšci, krmení zbytky a dokrmující se sami odpadky a hraboši, hlídající svůj dvorek, štěkající na cizince (vzbouzejíce vlnu štěkotu po celé vesnici), vrčící i když couvají, připraveni se zakousnout do kotníku, nebezpeční svou úskočností. Kdo by měl krávu, ať si opatří originál pasteveckého psa, ne z výstavního chovu, šarplanince nebo kavkazáka, dají se v podstatě krmit syrovátkou. Ale voříšek nebo šarplaninec – kdo je odhodlán zabít člověka, zabije psa jako nic. Zastřelí ho.
KVÉR. Kdekdo asi tuší, že se superstřelci ve westernech je to přehnané, ale málokdo tuší, jak. Na Divokém západě bylo nutné při soubojích vystřílet bez přehánění stovky nábojů, než vytekla alespoň nějaká krev. Své udělala nepřesnost tehdejších zbraní a střeliva i fakt, že účastníci soubojů bývali opilí. Neškolený střelec by si však s nimi asi nijak nezadal, poněvadž by při obraně svého domu nejspíš střílel na pohybující se, částečně skrytý terč, tudíž zbraň by měla smysl pro psychické uklidnění a na zahánění neozbrojených. Aby byla zbraň co k čemu, bylo by potřeba střelbu tvrdě a pravidelně cvičit, nejlépe na malý pohyblivý terč. Začít lze i se vzduchovkou, ale nejde to bez pravidelných dlouhodobých návštěv profesionální střelnice. Zázračným střelcem se člověk nerodí, toho dělá cvik. Samopal má z tohohle hlediska výhodu v tom, že střílí také dávkami (nezapomeňte si izolepou poslepovat zásobníky po třech k sobě, s prostředním v opačné pozici), nedá se ale běžně nosit tak snadno jako pistole a dá se hůř ukrýt. Kdyby nepřítel obsadil místo, kde žijete, může držení zbraně taky znamenat rozsudek smrti. Máte tři možnosti: 1) dobře, ale fakt a opravdu moc a moc dobře si ji schovat, 2) hodit ji do potoka a doufat, že vás některý ze sousedů nepráskne a vás neodprásknou, 3) zbraň dobrovolně a iniciativně vydat a svou čerstvě nabytou loajalitu podložit něčím reálným, například napráskáním některých sousedů.
TAKŽE. Pes je dobrý hlavně na upozornění a na odhánění drobných nenechavců, zbraň vlastně totéž. Zbraň se dá navíc použít jen v určitém okamžiku, těžko si představit, že dlouhodobě hlídáte svoje s puškou v ruce. Rodina nemůže být pořád zavřená, nemůžete být vždy a za všech okolnosti pospolu – to jde krátkodobě, dokud máte co jíst. Hájit svůj dům jako pevnost je romantická představa, která neobstojí. Být vlkem samotářem je napohled lepší, vy sami jste vždy a za všech okolností pospolu (pokud netrpíte schizofrenií). Ovšem rodina je příhodná ekonomická jednotka, samotář musí dělat sám tolik věcí, že se mu začnou brzy protáčet panenky, pokud pracuje nebo hospodaří, dům opouští, volný k vykradení, jedinou možností je nemít v příbytku nic moc cenného, ideálně živit se lovem nebo pastvou v létě na odlehlé salaši, v zimě být permanentně na stráži doma v nížině. Mnohem schůdnější je opačná cesta, tedy ne můj dům-můj hrad, ale „polis“, tedy obec. A rodina. Ono – k čemu je osamělému vlku osamělé přežívání? Leda na mašli. Čím víc bychom se museli vrátit k jednoduchosti, zvlášť na venkově, ale i ve městech, tím víc by rodina nabyla podstatného smyslu kvůli dělbě práce i kvůli cíli, kvůli němuž se vůbec plahočit tímto slzavým údolím. Rodina a sousedství jsou psychická opora a záruka výpomoci (ne 100%-ní, jistě), díky výpomocí, síti služeb a protislužeb lze i hospodařit s menší námahou a náklady, a kolektiv je i zárukou bezpečnosti. V kolektivu se líp hlídá, kolektivní hlídání víc odradí, má to jistou hranici, ale platnost trvalou. Může se přes vás převalit vlna, která smete, co jste vybudovali, a octnete se na útěku – ale právě tehdy oceníte kolektiv ještě více.
|
|
|
|