*Šárka* |
|
(18.9.2014 12:26:36) Obecně si myslím, že je lepší určitý odstup si zachovat. Já šéfuji už dlouho a velkému počtu lidí, přímo i nepřímo podřízených. Snažím se o přátelský přístup s mírným odstupem, což se někdy zvrtne v kamarádství, jindy se naopak musím vymezit i tvrdším přístupem. Zejména pokud mě ten člověk (opakovaně) zklame. Ke kamarádství v této konstalaci je určitě nutná "spolupráce" obou stran. I podřízený musí najít správný level, jak oddělit soukromí od práce. Což není tak jednoduché.
Ke konkrétní situaci- podvody s docházkou byl řešila přísně bez ohledu na přátelství/nepřátelství. Zvlášť při podezření na to, že je to systematická či dlouhodobá záležitost.
|
boba007 |
|
(18.9.2014 14:14:20) Já bych chtěla trochu ovládat ten tvrdý přístup. Mám 5 podřízených, se 4 to funguje na pracovněkamarádské bázi, jednu z nich mám víc jako vrbu, když se potřebuju vypovídat s problémy s druhýma třeba. Ale i tato vrba ví, že přes podvody vlak nejede, zase ale když přijdou s průserem sami, tak o.k., vše se dá řešit. Ale ta pátá osoba je po škole a když má prlser, což má docela často, protože je flink, tak si vymýšlí jak školák, takový lži jako dcko mamce, když si myslí, že to zatluče. To já vůbec nevím, jak se chovat, osoba se většinou ani neomluví a uchichtne se a pokrčí rameny a odejde. Zmátit ji nemůžu, ječet nevím co v té chvíli, tak jsem pak taková nasraná a komunikuju s ní už permanentně jen jasně, stručně a neochotně. vyhodit ji nemůžu, protože jsem jen malá šéfová, nade mnou je větší. Tý jsem už ŽALOVALA, když minulý týden toho lhaní bylo fakt moc! Něco prý vymyslí. Ale jak mám přistupovat k tý prolhaný osobě, to nevím. Ona je v kolektivu oblíbená a o mě si asi myslí, že jsem prudič. Ale já s ní kamarádksy vycházet neumím a ječet kvůli dětskýmu lhaní mi kupodivu vůbec nejde:-(
|
*Šárka* |
|
(18.9.2014 17:16:04) Boba, ono je určitě důležité, jaká "šéfová" jsi. Zda jsi vedoucí pěti lidí v jednom kanclu a nebo nebo řídíš provoz s x00 lidmi. A hlavně - do jaké míry máš za jejich práci zodpovědnost.
Jsem ten druhý případ a kvalita práce lidí pode mnou určuje kvalitu práce mojí. Nedopustím, aby moje práce byla hodnocena špatně kvůli tomu, že např. někdo z mých lidí nedělá to, co má a nebo vyloženě podvádí. Viz uvedený případ s docházkou. V mém oboru jsou výsledky naprosto exaktní a hned tak něco se neschová. Být do jisté míry tvrdá je důsledek snahy si tuto náročnou, ale zajímavou práci udržet.
Samozřejmě mám tendenci se s lidmi přátelit, ale několikrát jsem narazila. Právě v případě té vrby, kdy jsem osobu neodhladla správně a informace dorazily tam, kam neměly. Vím, že je to moje slabá stránka, držet si odstup obecně je pro mě jistější. Ale výjimky existují .
|
boba007 |
|
(19.9.2014 8:49:05) Šárko, to máš pravdu. Já jsem první případ a rozhodně se nechci srovnávat s tebou - druhým případem, ale to, že moje oddělení bude rpacovat dobře (jako já), chytře a zároveň s laskavým přístupem k lidem - na tom trvám, a do toho mi lži při pozdním vyřizování žádostí či machrování na klienta nezapadá a čílím se. I když je to jen 5 lidí, tak kvalitu po nich chci. Ale zase dělat za ně nehodlám.
|
*Šárka* |
|
(19.9.2014 9:49:10) Boba, omlouvám se, asi jsem to špatně napsala. Důležitější než to, kolik lidí řídíš, je určitě míra zodpovědnosti za jejich práci. Jak jsem psala včera, u mne je téměř 100% a díky tomu osciluji mezi mírně přátelským přístupem až po jistou tvrdost ve vztazích s podřízenými. Samozřejmě záleží i na tom, kolik toho můžeš ovlivnit a jaké páky máš možnost použít.
|
boba007 |
|
(19.9.2014 12:13:17) Já rozumím, Šárko, nemusíš se omlouvat
|
|
|
|
|
|
|