Anna Veselá |
|
(5.3.2015 16:22:45) Mám maturitu v jiném oboru, než v kterém budu teď pracovat. Tento měsíc budu začínat kvalifikační kurz a už nějaký čas si pohrávám s myšlenkou doplnit si vzdělání (hlavně proto, abych měla víc, než jen nutné minimum), ideálně v podobě nějakého pomaturitního studia, VOŠ nebo něčeho takového. Ale. Já už jsem prostě předem vystresovaná, že to nezvládnu A mám obavu vůbec se do něčeho pouštět, ze strachu že na to nebudu mít hlavu, nervy, dostatek času (při práci a dvou malých dětech) a jánevímícoještě. A v neposlední řadě - má to vlastně ještě cenu? Věkově sice ještě nejsem úplně za zenitem, do třicítky mi ještě pár let zbývá... Ale co mě nejvíc svazuje je moje povaha, úzkost a sebedůvěra na nule. Má smysl se do něčeho vůbec pouštět?
|
magrata1 |
|
(5.3.2015 16:33:05) Mně je přes 40 a uvažuju, že si dodělám magistra
|
magrata1 |
|
(5.3.2015 16:34:49) Jediné, co mě odrazuje, je povinný cizí jazyk, což je u mě vééélký problém. To už bych spíš zvládla VŠ matiku než ten zapráskaný jazyk
|
Ivka3 |
|
(5.3.2015 17:54:35) přesně, vybuchla jsem na jazyku a to jsem chodila i na soukromé hodiny...prostě cizí jazyk je pro mě zkáza...přitom ho ve svém oboru vůbec nepotřebuji, VŠ by se hodila, ale kvůli jazyku mám smolíka. Chápu, že v dnešní době je to pro většinu standard, ale...
|
|
|
magrata1 |
|
(5.3.2015 16:51:14) Nejsem na rodičáku, jsem na pracáku, manžel má celkem bídný plat a s děckama je nepoužitelný. Akorát mě baví se učit a hledám spíš způsob, jak to udělat (zatím není možnost) než si přeříkávat, co mi to bude komplikovat. Ve 30 bych se já osobně snažila si hledat všechna pozitiva, která by mě optimisticky naladila. Odejít ze školy se dá vždycky, když to nebude zvládat.
|
|
|
|