janajanajana |
|
(5.5.2015 12:11:46) S přítelem jsme spolu rok, zpočátku jak to bývá vše moc krásné, moc se snažil. On bezdětný, 40 let, měl dlouholetý vztah se starší ženou, než jsme se seznámili byl asi dva roky sám. Žije teď v domě se svoji matkou. Já jsem také o něco starší než on a mám dospělého syna. Už od počátku vím, že je docela vážně nemocný, nedodržuje životosprávu tak jak by měl až to ohrožuje vpodstatě jeho život. To vše jsem věděla, přesto jsem se do něho velmi zamilovala. Jenže asi po půl roce začala první krize. Hádali jsme se, já jsem bydlela u nich doma i s jeho matkou, předtím jsem měla byt, ale pak jsem šla k němu, protože on to tak chtěl. Jenže jak jsem si myslela, s jeho matkou to soužití dohromady moc dobře nefungovalo, i když ona se snad i snažila a já taky. Po našich hádkách jsme se zkoušeli párkrát rozejít, ale nakonec jsme se k sobě vrátili, on pak vždycky brečel, že mě má rád apod. Po jedné hádce jsem si pronajala opět svůj vlastní byt, i když on mě přemlouval, ať si to ještě rozmyslím, šla jsem do svého. On mi řekl, že tam ke mě nebude chodit atp.,pomohl mi ale přestěhovat věci. Pak to bylo jako na houpačce, jednou byl se mnou, pak zase, že on chce být doma a byli jsme každý zvlášť, dostal se do psychických problémů kvůli své nemoci. Uzavíral se do sebe, řekl mi, že už na kontrolu do nemocnice, kterou měl absolvovat nepůjde, raději se až mu bude zle, tak se oběsí. Snažila jsem se mu být oporou, přestože mi i říkal, že už ke mně necítí to co předtím. Což mě dost bolelo. Radila jsem se s psychologem a nakonec se mi podařilo ho přesvědčit, aby šel na léčení. Termín měl asi za měsíc a půl. On docela ožil, náš vztah, aspoň se mi zdálo se vylepšil, říkal mi, že je to jako to bylo na začátku. Pak odešel na léčení. Celou dobu jsme si telefonovali, chtěla jsem, aby cítil oporu, aby to zvládnul. Vše vypadalo dobře, výborně jsme si povídali, on se trochu otevřel, povídal mi, co je tam nového. Léčení mu skončilo, těsila jsem se až se vrátí domů. Když přijel, hned se mi ozval, sešli jsme se u něho doma, obejmul mě, jeli jsme na malý výlet, nakoupit, plánovali další dny, jen se mi pak zdál trochu odtažitý. Proto jsem se ho zeptala, jestli zůstane doma nebo půjde ke mě domů. Řekl mi, že zůstane doma. Zeptala jsem se ho jestli jsme tedy ještě spolu nebo ne, že mi přijde divný, když se nevidíme skoro dva měsíce a on nechce být se mnou. Řekl mi, že už tam není to co tam bylo dřív, že jsme už o tom dřív spolu mluvili a pohladil mě. Byla jsem z toho dost vyřízená. Řekla jsem mu, že neví co chce, že je naprosto nevyrovnaný, řekl, že je pravda, že neví co chce. Když jsem odcházela k sobě domů, řekl mi,že mi další den zavolá, řekla jsem mu jestli to má cenu aby mi volal, začal zase být lítostivý, že prý snad toho zase tolik neřekl, že co to má být atd. Řekla jsem mu, že nemůžu být jeho kamarádka, že mě to takhle ničí, že jsem se na něho těšila atd. Celou noc jsem pak doma probrečela. Je mi hodně psychicky zle. Asi je to konec našeho vztahu.
|
Limai |
|
(5.5.2015 12:16:29) Takže se hroutíš kvůli chlapovi,kterej nemá jasno,neví co chce,je mu jedno jestli s tebou bude nebo nebude a neví,jestli pro něj jsi důležitější ty nebo cokoli jiného?To máš teda čeho litovat!
|
janajanajana |
|
(5.5.2015 12:23:41) Jistě, máš pravdu, ale přesto to bolí a moc.
|
|
janajanajana |
|
(5.5.2015 12:23:41) Jistě, máš pravdu, ale přesto to bolí a moc.
|
jentak | •
|
(5.5.2015 13:26:52) Tak jasně že to bolí. Zcela jasně a bez emocí se dej plusy a mínusy, koukni na to a nadechni se a běž dál. Bolí to, to je jasný, ale ono to přebolí. Od něj nemůžeš očekávat nic, jen jsi uzavřená pro jiný a jistě lepší vztah. Je to čtyřicetiletý mamánek - nech ho nějaké jiné, Ty si zasloužíš něco lepšího.
|
|
|
|
Natascha |
|
(5.5.2015 12:34:06) Co od toho vztahu očekáváš? Jestli životní oporu, tak té se nikdy nedočkáš. Takže není čeho litovat. Ale naprosto přesně vím, jak ta ztráta iluze bolí.
|
|
Cimbur |
|
(5.5.2015 12:54:47) To by stejně bylo pro tebe utrpení ttakový vztah. Nemá rrád ani sám sebe, nneví, co chce, utni to.
|
|
Sam01 |
|
(5.5.2015 12:59:10) Upřímně. Po přečtení - žije doma se svou matkou mi v hlavě naskočilo pozor. Jestliže ve 40 žije s matkou něco není v pořádku. Vezmi nohy na ramena a najdi si jiného kluka. Lítostínka s matkou za zadkem bych tedy nechtěla.
|
|
stanii |
|
(5.5.2015 13:02:50) Být v této situaci, tak bych se s ním rozešla, přecejen ve 40 žije s matinkou a neví, co chce od sebe ani ostatních.
|
|
jentak | •
|
(5.5.2015 13:45:19) Aha - přijde mi, že pisatelka trpí nějakým spasitelským komplexem a potřebuje se o někoho starat. To je blbý.
|
Točená vanilková |
|
(5.5.2015 16:47:50) Netrpí ten pán depresí?
|
janajanajana |
|
(5.5.2015 18:28:10) deprese, alkohol, vážné onemocnění jater... Asi jsem ta pečovatelka a je to i moje povolání :-(
|
Cimbur |
|
(5.5.2015 20:28:55) Jsi masochistka.
|
|
Tante Bante |
|
(5.5.2015 21:05:02) Alkohol....OMG. Ostatní už řekli ostatní, ale fakt jsi nikde dodnes nečetla, že nemá nižádnou cenu pěstovat partnerské vztahy s alkoholiky? Natož s vyšinutými alkoholiky závislými na matce, která jim nestačí a shánějí ještě náhradní matku? Konec vztahu to bude, když se pro to rozhodneš, jinak si můžeš být jistá, že on se tě jen tak nepustí, to tihle týpci nedělají.
|
janajanajana |
|
(6.5.2015 9:47:54) přesvědčila jsem ho k léčení, doufala jsem že to třeba i trochu pomůže našemu vztahu, ale po návratu je on ještě zmatenější než předtím.Ale asi potřebuje čas se srovnat, nevím, těžko říct co se děje teď v jeho hlavě. To je ale přece docela dobrý krok, když se alkoholik rozhodne to řešit. Zatím jsem bez něj dnes třetí den, ale je mi smutno, to je fakt, hodně smutno.
|
|
|
Hanina | •
|
(5.5.2015 21:23:15) On má problémy s játry a na to chlastá? Víš, oni trpívají depresemi. Nemusí být špatně, že žije s matkou, to nutně nemusí být mamánek, je to jen levnější živobytí. Ale byla bych na pozoru před chlastem a nemocnými játry.
|
janajanajana |
|
(6.5.2015 10:01:11) máš pravdu, je to špatný, hodně špatný, pokud nepřestane, což teď přestal, ale jak to bude dál, těžko říct. On to ví velice dobře a řekl mi to před léčením sám, že jestli to takhle půjde dál, tak dva, tři roky a jde pod kytky. Jenže se závislostí se těžko bojuje si myslím.Ještě když byl v léčebně tak asi už po třech týdnech mi začal v tel. hovorech zase stále mluvit o pivu, jakou má na něho chuť atd. Docela mě to šokovalo,říkala jsem mu, proč tam chodil, když chce zase pokračovat. Prý si moc nevěří, že nezačne znovu. Řekla jsem mu, že asi tedy nechce přestat pít, že to si myslím. Dost se mu to myslím nelíbilo, že jsem mu to řekla. Já jsem přemýšlela, že ho mám možná ráda o to víc, že jsem si zažila hodně strachu o jeho zdraví nebo spíš o jeho život. A proto jsem se možná i na něho víc upnula. Když pil, tak mi stále sám od sebe hlásil kolik měl piv, jestli byl v hospodě nebo jestli tam půjde. Mě to zase až tolik nezajímalo, ale on měl asi velký výčitky svědomí, tak se o tu starost potřeboval asi se mnou podělit nebo co. Snažila jsem se, aby pil max. 3 piva denně plus nealko pivo, ale moc se to nedařilo. Nakonec dospěl třeba až k 15 denně
|
radka | •
|
(6.5.2015 14:08:38) běž od něj, proboha než takový tak to radši sama
|
|
Líza |
|
(6.5.2015 17:24:06) Snažila ses, aby pil 3 piva denně? Najdi si něco o spoluzávislosti, jedeš v tom s ním.
|
janajanajana |
|
(7.5.2015 9:42:26) to opravdu nechápu jak to myslíš, když jsem mu pomáhala omezit jeho pitím hlavně tím, že jsem mu to připomínala a on se mi svěřil kolik jich skutečně vypil. Tomu se říká kontrolované pití pokud vím. Jaká spoluzávislost, co je to za nesmysl
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|