Tante Bante |
|
(5.9.2015 21:57:12) Tak ale přece nebudeš výhledově řešit to, že syna učí blbec, tím že mu budeš dávat prášky? Jinak ho ten blbec ještě neučí, tak nepanikař s ročním předstihem...bych řekla. Spíš jestli víš s jistotou, že potřebuje ve škole péči, kterou tam, kde je, nedostane, máš teď dost času poohlédnout se po jiném místě nebo zvážit, jestli by nepřipadala do úvahy domácí škola atd.
|
Tante Bante |
|
(5.9.2015 22:35:21) Psychiatr sám o sobě neznamená, že ho nutně bude chtít ládovat prášky. I kdyby chtěl, ty mu je nemusíš dávat, pokud nebudeš chtít. Dryáda má pravdu, že to, co nejspíš potřebuješ, je najít dobrého odborníka, který pro tebe bude důvěryhodný a ze svojí zkušenosti (ne s ADHD, ale s dítětem, které má problém) doporučuju si poslechnout názorů víc, najít si co nejvíc informací nezávisle na navštívených odbornících a pak se rozhodnout sám tak, abys ty sama byla s tím rozhodnutím v souladu. To, co popisuješ o škole, je sice klasika, ale není to podle mého názoru produktivní přístup. Tvrzení "potřebujeme papír, abychom s ním mohli pracovat" je varující. Zároveň nečekej, že sebelepší papír problém dítěte vyřeší.
|
Tante Bante |
|
(5.9.2015 23:06:33) Na to je každá rada drahá, úplně fakt a bez legrace. Já bych se asi nejdřív pokusila zjistit, co dítěti je, pokud to zjistit lze. Diagnózy, které mají libovolné příznaky, popř. nemusí mít příznaky žádné, jsou z principu ošemetná věc. Někdy se může ukázat, že problém je nejasný, přesto najdeš vždycky lidi ochotné vydat potvrzení na to či ono. Současně bych se zabývala tím, jaké zacházení a jaké podmínky dělají dítěti dobře a jestli jde vytvořit takové prostředí, ve kterém funguje víceméně OK. Pokud bych viděla, že není v pořádku, trápí se a nic s tím nezmůžu, tak to může být situace na lékařskou intervenci nebo i léky. Psycholog může být moc dobrý a hodně pomoct. Ale musíš najít nějakého spolehlivého a jak je vidět, musíš si i ověřit, že to je psycholog. Tenhle problém nebudeš mít s psychiatrem, tam je daleko větší šance že to, že je psychiatr, není jen jeho přání, ale skutečnost. Osobně bych se k řešení přes lejstra uchýlila až úplně nakonec, ale jsou situace, kdy to jinak nejde a jaká je ta tvoje, to takhle nejde s jistotou říct.
|
Tante Bante |
|
(5.9.2015 23:25:01) Ještě bych k tomu doplnila, že svoje "divné" dítě bych do školy, která by mi tvrdila, že potřebuje papír z jiných než formálních důvodů, nedávala. Ono by sice v každém "papíru" pro školu mělo být napsané, co a jak s dítětem dělat a nedělat, jenže to často tak není a také když to učitelé neumí, tak tam může být napsané třeba Zjevení sv. Jana a nepomůže to. Já jsem se ve svojí praxi, když bylo dítě, které mělo problém a "papíry", vždycky snažila s rodiči popř. odborníky, kteří ho měli v péči mluvit a být v kontaktu, někdy to i k něčemu vedlo, často také ne, ale samotný formální přístup dítěti skoro vždycky jen uškodí.
|
|
|
|
|