| Epepe | 
 |
(6.10.2015 14:05:56) V souvislosti s předchozím tématem mě napadlo: jak vzpomínáte na závodní/vrcholový sport v dětství? Co vám dal a vzal? Jste rádi/rády, že jste se to zažili/y? A byl to váš vlastní zájem, nebo v tom měli prsty hlavně rodiče či okolí? Pro mě jako rodiče je to těžko pochopitelné, nechtěla bych, aby to mé dítě zažívalo. Ale třeba na to mají děti později pozitivní vzpomínky?
|
| Gabka | •
 |
(6.10.2015 14:22:00) tak třeba u mě to byl můj zájem, bavilo mě to a podporu ze strany rodičů jsem neměla téměř žádnou, spíš mě od závodění odrazovali Nejstaršímu potomkovi jde snad každý sport, který zkusil, ve všem vynikal, ale sportem se chce jen bavit, vrcholově sportovat nechce. Prostřední je všestranný, také mu vše jde, do závodění chuť má, ale taky není sport středem života. No a nejmladší je založením spíš umělec než sportovec  My jsme s manželem rádi, že děti sportují, sport vnímám jako důležitou součást života, žádné z dětí jsme do závodění netlačili, ale do pohybu jako takového ano
|
|
| bl |
 |
(6.10.2015 14:46:17) Vrcholový sport mi přihrál do života ty nejlepší kamarády a kamarádky, které jsem kdy poznala. Naučil mě disciplíně, férovosti a rozvinul u mě vlastnosti, ze kterých v práci a v životě těžím dodneška a díky nimž jsem oblíbená. Nikdy nic předem nevzdávám a se vším se dokážu poprat. Díky sportu jsem ale bohužel zažila i spoustu fyzické (a psychické) bolesti a čím jsem starší, tím víc se mi ozývají všechna stará zranění... Vrcholový sport jsem dělala dobrovolně, byla to pro mě droga. Nelituju, ale jsem ráda, že mé děti sportují jen rekreačně.
|
|
| Tiba | •
 |
(6.10.2015 14:47:37) Byl to můj zájem, rodiče mě nebránili, ale nijak výrazně nepodporovali až jsem jim to měla někdy za "zlé".
Můj život to ovlivnilo hodně a zpětně bych svoje rozhodnutí nekorigovala. Ano je to řehole, těžko se mi hledal životní partner, ale otázka je jestli by to bylo jiné i bez sportu. Cestovala jsem poznala spoustu lidí a hlavně mě naplňoval pocit úspěchu. A přitom zvládla vše ostatní co moji vrstevníci a nikdy neměla pocit, že o něco přicházím Mám dojem, že pokud bych nesportovala nezažila bych nikdy takovou "vyjmečnost". Posléze jsem pokračovala v trenérské dráze.
Děti vedu ke sportu, ale taky hrají na hudební nástroj a zpívají. Jestli budou vrcholový sportovci to je otázka. Vrcholový sport je většinou "třešnička na dortu". Mohou z nich být, ale rozhodčí nebo trenéři... Chci aby byly všestranní - v 7 letech lyžují, bruslí, plavou dělají kolektivní sport atd...
|
| bl |
 |
(6.10.2015 14:56:48) Tibo, na cestování jsem málem zapomněla - v době hluboké totality jsem díky vrcholovému sportu cestovala po celé Evropě...
|
|
|
| Delete | 
 |
(6.10.2015 14:52:39) Svůj sport jsem si vybrala sama v druhé třídě, protože jsem už nedokázala čekat, až mě přijmou ve třetí třídě na atletiku, po které jsem toužila od školky (znala jsem ji ze Sokola).
Sport mi dal moc. Je to moje celoživotní láska, a v dětství to byl jediný záchytný bod. V jednom z odvětví jsem vynikala, celkově jsem patřila ke špičce v rámci kraje.
Tuhle paní jsem tehdy byla schopná porážet v letní variantě "našeho" sportu a to jsem byla o rok mladší a o hlavu menší .

Na rozdíl od školy a Sokola jsem tam měla kamarády a brali mě takovou, jaká jsem byla.
Dodnes lituju, že mi naši nedali možnost po rozpadu Svazarmu dojíždět do sousedního města na tréninky.
Nevím o tom, že by mi to něco vzalo.
|
| Klauri |
 |
(6.10.2015 15:00:46) biatlon ?
|
| Delete | 
 |
(6.10.2015 15:03:55) LucKa
ano .
|
|
|
|
| Federika | 
 |
(6.10.2015 14:54:46) ráda si přečtu odpovědi, to mě docela zajímá Moje sedmiletá dcera dělá závodně moderní gymnastiku a je fakt,že někdy váhám jestli to prostě není moc. Tréninky pořád, dohání školu, večer přijíždíme domů pozdě, víkendy v závodním období zabitý.. Na druhou stranu vidím, co to s ní dělá. Ve srovnáni se stejně starýma holčičkama je disciplinovaná, umí líp využívat volnej čas, vydrží ve všem daleko víc, umí dotáhnout věci dokonce z ničeho se jen tak nehroutí..Školu má jen tak mimochodem, protože v porovnání s tím sportem je to spíš zábava... Ale co bude říkat zpětně za "X" let, to fakt netuším..
|
| Renka + 3 | 
 |
(6.10.2015 16:07:29) Federiko, moje obě holky pár let moderní gymnastiku dělaly, starší byla docela úspěšná, 2x na mistrovství republiky. Obě holky to milovaly a dodnes je to jejich srdeční záležitost. Ta starší pak přešla na moderní tanec, pro který měla výborný základ. U té mladší jsem museli přejít na sport, který nebude tak časově náročný, protože má ADHD a po pozdním návratu z tréninku už nebyla schopna dělat školu a vůbec těch tréninků je u MG bohužel fakt moc. Ale nikdy nelitovaly, že to dělaly, mladší dělá jiné sporty, kde nemusí trénovat denně, ale často ještě cvičí sestavy doma sama pro sebe. Jestli to tvou dcerku baví, určitě bude ráda vzpomínat, vím, že holčičky mají MG opravdu rády. Mladší dcera poslední dobou sbírá v těch aktuálních sportech jednu medaili za druhou, což ani v té MG nebylo, tam byla průměr, přesto pořád na MG vzpomíná, má ji prostě v srdci pořád, vůbec to nebrala jako dřinu.
|
| markéta s párkem | •
 |
(6.10.2015 17:52:40) Mně to připadá jako strašně velká fyzická zátěž, která tělu přináší víc negativního než pozitivního. Jak to máte se sledováním zdravotního stavu?
|
|
| Federika | 
 |
(6.10.2015 22:00:07) Renko, většinou se u tý MG holky šprajcnou okolo tý puberty. najednou vidí, že kromě školy a tréninků nic nestíhají a že svět není jen o gymnastice a taky začnou bejt líný. Tak uvidíme, někdy to zřejmě nějak pořešíme
|
|
|
| Federika | 
 |
(6.10.2015 21:56:14) Maargit, Sokol Žižkov 1...
|
|
| Federika | 
 |
(7.10.2015 0:23:14) Maargitt, ještě jednou, teď jsem pročítala diskuzi, kdy ses rozhodovala, jak s moderkou Podle všeho bys chodila s náma, jestli jsem to nepopletla a pokud máš tu starší 2008, tak by´teď možná nacvičovala společku s mou dcerou..
|
| Federika | 
 |
(7.10.2015 11:07:38) Maargitt, jo, myslím,že na Vinohradech to nehrotí tolik jako u nás. Ale ty tréninky stejně jsou. A musela jsem se usmívat, když jsem četla tu diskuzi, jak ti tam psali, že pro prvňáka je třikrát tři hodiny týdně moc. Ve skutečnosti je to u nás tak,že ty tři hodiny třikrát týdně je takovej psanej základ, jsou to ale spíš tři a půl hodiny, někdo má už 4 krát týdně, s každým rokem t počet hodin stoupá a je to pak už samozřejmě denně. navíc má každá nějakou tu hodinu a víc v týdnu individuál, před závodama jsou tréninkový soboty nebo neděle a můžeš zapomenout na nějaký volna, svátky, 28. říjny a Velikonoce, to prostě dostaneš mejla že ráno nástup od deseti-do 17 a oběd s sebou Holky jsou obě v první třídě (moje dcera se svou kamarádkou, spolužačkou) a chodí ještě tancovat, to ale mají spíš jako relax..Školu mají denně do 15.05, takže utíkají na tréninky dřív a pak dohánějí, co zameškaly. Úkoly někdy děláme před šestou ráno,ale protože to má razdva hotový, tak jí to zatím nevadí.
|
|
|
|
|