Carollyn |
|
(16.3.2016 13:26:24) Z takových těch "běžných" jídel a ingrediencí jsem toho jedla hodně a nemůžu o něčem říct, že nikdy více. Jako něco lepší, něco horší, ale nic mně neznechutilo tak, že bych nad tím blinkala. Běžně jím mořské plody, jedla jsem šneky, klokana i pštrosa, ochutnala suši, jedla většinu zvěřiny, většinu vnitřností, smradlavé sýry, tlačenku... Nejedla jsem snad jenom ty ústřice, nelákají mě, ale kdyby mi je někdo naservíroval tak bych ochutnala.
Jediné, co nemůžu je, když ryby opravdu hodně smrdí rybinou a koprovou omáčku a polívku, stejně tak mléčnou polívku. Ale to jsou věci, které jsem ochutnala a vím, co mě na tom nechutná, neošklíbám se nad tím jenom tak z plezíru, jakože by mě to TŘEBA nechutnalo...
Co nejím z etických důvodů, tak samozřejmě psa, kočku, koně, morče bych asi taky nedala, snad jenom v těch Andách.
|
Filip Tesař |
|
(16.3.2016 13:49:20) Můžu se zeptat, co je nemorálního na jedení koní? Chápu třeba podmínky převozu za účelem porážky (v Evropě stovky, v Americe i tisíce kilometrů), který bejvaj někdy doslova úděsný, totéž v případě podmínek chovu u psů ve východní Asii (malý klece). Je v tom ale něco víc, tzv. koně (příp. psa) za žádnejch okolností, protože... (?). Nerejpu, zajímá mě osobní názor týkající se toho. Sám mám koně doma. Nicméně sníst koninu ve mě odpor nevyvolává - i když u toho konkrétního by to byla asi věc jiná - zkrátka nevidím moc rozdíl mezi jinýma zvířatama chovanýma (nebo mimo jiný chovanýma) pro maso, od kuřete po soba. Svůj postoj samozřejmě nikomu nevnucuju, ale zajímá mě, v čem se pro někoho kůň liší?
|
Kafe |
|
(16.3.2016 13:52:00) Filipe - já koninu můžu a když někdo nabídne, ráda si dám. Je to dobré maso.
|
Filip Tesař |
|
(16.3.2016 13:56:43) Nakonec, kůň byl původně domestikovanej jako masný a mléčný zvíře, možná nejdřív masný, asi tak půldruhýho tisíce let poté, co byl dojenej, začal bejt zapřahanej, asi tak za další tisíciletí se na něm začalo pravidelně jezdit; tam, kde bych domestikovanej (v eurasijskejch stepích) je mléčným a (i) masným zvířetem dodnes.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(16.3.2016 18:12:03) děkuji za odborný výklad, Filipe :) já koňský maso miluju
|
|
|
|
Persepolis |
|
(16.3.2016 13:58:39) Už jsem to tu psala. Je to pro mě stejné jako jíst psa nebo kočku. V hlavě mám koně ve skupině zvířat, která se nejí a to pak mám vyloženě psychický blok maso z takového zvířete sníst.
|
Kafe |
|
(16.3.2016 14:05:18) Když už jím maso, nemám etický problém jaké jím. Takže i toho psa či kočku bych si dala, kdyby byli chováni a poraženi v nějakých slušných podmínkách. Hmyz tedy nejím. Tam je to samý exoskelet.
|
|
Filip Tesař |
|
(16.3.2016 14:06:10) Díky, Persepolis.
|
Persepolis |
|
(17.3.2016 8:18:50) Jinak tedy, já nejenže nejím "kamarádská" zvířata, ale začínám mít problém i s tím jíst mláďata.
|
Filip Tesař |
|
(17.3.2016 11:54:05) Mláďata asi není potřeba vysvětlovat. Byla bys ale tak hodná a pokusila se nějak zformulovat, co dělá zvíře "kamarádským"? Fakt to není rejpání, ať bys napsala cokoliv, nehodlám to tady nijak hodnotit, zajímá mě to osobně.
|
Černá mamba |
|
(17.3.2016 12:28:28) Filipe, já bych nejedla zvířata, která jsou - jak to napsat - inteligentnější, vycvičitelná, tzn. jakýsi "vyšší" druh, co se týče rozumu. Pes, kočka, kůň (máš doma, víš, co ten kůň umí, dokáže), slon, medvěd, delfín, papoušek, potkan, opice, je jich víc samozřejmě... Do této skupiny sice patří i prase, ale tam jsem sama v rozporu s výše uvedeným, protože prostě vepřové jím, nepřemýšlím nad tím, je určené v naší kultuře k jídlu, chová se na maso. Neznám nikoho, kdo by měl prase jako mazlíčka (i když jsem o takových případech četla). Koňské maso je takové další "nejběžnější" z těch jatečních zvířat, ale pokud bych nemusela, je to jak píšu výše. V normálních podmínkách ho jíst nebudu, když bych ho ale snědla omylem, nezblázním se z toho. Vědomě z výše uvedených nic.
Asi tak - když se podívám na svého psa, jak se mnou komunikuje, jak rozumí spoustě věcí, jak brečí, jak se raduje, jak ji něco bolí, jak si hraje nebo umí dát najevo, co potřebuje, nedokážu si představit, že bych něco takového (i cizího, neznámého) měla pozřít, a to platí i o těch dalších zvířatech, o kterých vím, že vnímají.
Na pustém ostrově nebo na Sibiři bych ale něco z toho přehodnotila, medvěda bych asi dala, pro mne je to o jakémsi stupni inteligence, nevím, jak to více upřesnit. Ale bavíme se asi jen o běžné konzumaci, že.
|
|
Černá mamba |
|
(17.3.2016 12:30:34) Vlastně je to odpověď na ta "kamarádská" zvířata, a myslím, že to může mít i každý jinak postavené, něco jo, něco už ne. Pro někoho bude i akvarijní rybička "kámoš".
|
|
|
|
|
Ruth |
|
(16.3.2016 14:18:32) Persepolis, mám to stejně. Jen k tomu dodávám: králik, ze stejných důvodů. Poslední roky.
|
|
Carollyn |
|
(16.3.2016 14:53:36) Mám to stejně jako Persepolis, prostě kůň ne. Je to jako sníst kamaráda. Podle mně to prostě není zvíře určené ke spotřebě. Stejně tak bych nesnědla delfína.
|
Filip Tesař |
|
(16.3.2016 15:02:43) Díky, Carollyn.
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(16.3.2016 18:38:30) sežrala bych klidně i kočku nebo psa, ale teda nesměl by to být ten náš pes, toho bych nesnědla, ani kdyby byla válka
|
Ráchel, 3 děti |
|
(16.3.2016 20:20:55) teď jsem si vzpomněla - nikdy jsem nejedla olomoucké tvarůžky. protože smrděj
|
|
|
|
susu. |
|
(16.3.2016 14:02:31) Já mám v kategorii jedlé jen kuře, prase, krávu a ryby. Občas poživatelné třeba skopové, divočina, holoubata, králík, .. Ostatní (kůň pes, kočka, veverka, hmyz, domácí mazlíčci) je v kategorii nejedlé. V nouzi bych to snědla, ale běžně nemám důvod.
|
|
|
|