Monty |
|
(22.3.2016 23:02:33) Zlatovláska
Jako třetí a poslední zmíním pohádku klasickou a slovanskou (předchozí dvě byly původu anglosaského). Zlatovláska, přátelé, co se týče vlivu na děti, je zvěrstvem skutečně největším. Jiřík, který je solidně placeným státním zaměstnancem (kuchař) okrádá svého zaměstnavatele, v podstatě dobrosrdečného, ale osamělého a proto mrzutého krále. Jiřík svou krádeží neoprávněně nabyl schopností, které by měly z branně-bezpečnostních důvodů náležet pouze králi, a má se pokusit odčinit svou vinu, když mu král nabídne alternativní trest v podobě práce seznamovacího agenta a messengera v jedné osobě. Jiřík se sice skutečně snaží svůj úkol splnit, ale přitom se naprosto přesně drží úsloví: účel světí prostředky. V tradiční knižní podobě dokonce obětuje život svého koně, proto, aby nasytil dva krkavce. Kde se vzala ona úchylná myšlenka, že život krkavce je snad cennější než život koně? Jakým právem Jiřík rozhoduje o tom, kdo má žít a kdo ne? Pokud by Jiřík snad obětoval nějakou část svého těla, pak by se snad dalo hovořit o obětavosti, i když přehnané. V případě, že ale obětuje někoho, kdo nemá s jeho kšefty nic společného, se ale jedná o obyčejnou vyčůranost. Tato pasáž byla naštěstí ze známé filmové verze zcela vypuštěna.
Když se ke Zlatovlásce Jiřík konečně dostane, musí splnit několik soutěžních úkolů. Jiřík však jako protřelý šejdíř a zlodějíček při každém, opakuji, při každém úkolu podvádí! Navíc si opět hraje na někoho výše postaveného, když zabije pavouka a zachrání mouchu (Najednou je špatně, když se pavouk chce nakrmit? U krkavců mu to nevadilo?). Jiřík Zlatovlásku podvodem na králi vyloudí a zdá se, že snad alespoň splní své poslání a odčiní své počáteční zlodějské extempore. Jenže, jak už to tak v pohádkách bývá, nakonec zvítězí ten, který si to nejmíň zaslouží. Jiřík chytře podstoupí popravu, vědom si své kouzelné převahy. Zlatovláska potom nastraží na krále past a přihlíží tomu, jak král, neznalý chemie, umírá po nesprávném použití živé a mrtvé vody. Zlatovláska potom Jiříka cynicky oživí a raduje se s ním, že jim plán na uchvácení státu tak vyšel.
Za to, za co se ve skutečnosti dává i patnáct let ve věznici se zvýšenou ostrahou, dostanou Jiřík a Zlatovláska království. Poslední fakt, nad kterým se musím pohoršit, je neloajalita poddaných, kteří jsou ochotni ze dne na den změnit svého vrchního velitele a místo toho, aby drželi smutek za zesnulého krále, tak ihned nevkusně vystrojí svatbu pro Jiříka a Zlatovlásku. Závěrem už pouze dodám, že tuto pohádku nelze zachránit již žádným korektorským zásahem, protože je amorální a zkažené celou svou podstatou.
https://tempidea.wordpress.com/2011/12/22/eroticke-sovinisticke-a-jinak-nevychovne-pohadky-c/
|
Lexi. |
|
(22.3.2016 23:21:27) Monty, skvěle shrnuto. Faktem je, že klasické pohádky jsem nikdy neměla ráda - ani jako dítě - pro jejich nelogičnost
|
Monty |
|
(22.3.2016 23:27:34) Lexi, to je z netu. Taky jsem jako dítě nesnášela pohádky. Pokud nedopadly špatně. Takový Děvčátko se sirkami, to bylo OK, protože to je realita.
|
Binturongg |
|
(22.3.2016 23:33:34) Hm, jenže kvůli Děvčátku jsem prořvala dvě noci a z Vánočního stromečku mám trauma dodnes!
|
simiki+koťátko 03/07 |
|
(23.3.2016 13:39:54) V tom případě nedoporučuji O dívce, která šlápla na chléb :)
|
Binturongg |
|
(23.3.2016 16:54:20) simiki - když čteš nějakou knížku, zpravidla přečteš všechno - tedy i pohádky. Andersena miluju, ale mám z něj trauma obecně - i z Dívky na chlebu
|
|
|
|
Lexi. |
|
(22.3.2016 23:42:15) "to je z netu." - vím, dávala jsi odkaz, už jsem si tu stránku pročetla
"Taky jsem jako dítě nesnášela pohádky. Pokud nedopadly špatně. Takový Děvčátko se sirkami, to bylo OK, protože to je realita." - dej pokoj, z Děvčátka se sirkami je mi úzko ještě teď, i ostatní Andersenovi pohádky mě naplňovali totální depresí, měli jsme doma 2 svazky s krásnými ilustrace Cyrila Boudy - nedokázala jsem je dočíst...
|
radka | •
|
(23.3.2016 7:48:09) Andersenovy pohádky byly jediné, které mě bavily
|
|
|
Kudla2 |
|
(23.3.2016 0:41:58) Monty,
a co je na Děvčátku se sirkami realita?
Že zubožené děti prodávající sirky běžně mrznou na ulicích? Že se v barvotiskovém nebi setkávají se svými blízkými?
|
Binturongg |
|
(23.3.2016 0:42:50) Kudlo - ano. V té době se takové věci prostě stávaly...
|
|
|
|
Filip Tesař |
|
(23.3.2016 9:10:28) Jo, u silně logicky uvažujících lidí nebudou klasický pohádky ani mýty moc oblíbený. Důvod je ten, že na rozdíl od moderní literatury tzv. logika děje není vystavěná na uceleným systému, fungujícím od počátku do konce, ale na tom, že spousta prvků je do děje zařazenejch prostě proto, aby se stalo něco, co se má stát, a to, co se má stát (a stane) je skutečným smyslem, proč je pohádka nebo mýtus vyprávěnej. V zásadě princip deus ex machina. Netejká se to zdaleka Zlatovlásky a českejch (evropskejch) pohádek, ale je to celosvětová záležitost. Ilustrativním příkladem budiž řada mýtů o stvoření světa, kdy první bytost na světe (prabytost), osamělá a uvažující, jak stvořit svět, jde a jde... a někoho potká, typicky nějaký zvíře. Načež s jeho pomocí stvoří zemi (po čem teda chodil předtím?). Zkrátka a dobře, aristotelskou logiku v tom nehledejte, hledejte ad hoc logiku: určitej prvek děje, o kterým je z kontextu zřejmý, že je důležitej, vyplývá z jinýho, předcházejícího prvku, kterej může bejt do děje účelově vsunutej, neorganicky a z pohledu moderní literatury, která vesměs pracuje s uceleným dějem a ucelenou logikou příběhu, nelogicky.
A k tomu si přidejte, že spousta knižně vydanejch pohádek představuje učesanou formu, především nějak dějově sjednocenou. Spousta původně zapsanejch verzí pohádek má děj mnohem míň ucelenej, často očividně proto, že byly vyprávěný prostě za účelem vyprávění, když vypravěč hledal, jak dál, pomoh si jednoduše vsunutím nějakýho prvku nebo části děje, kterej znal a dal se použít, počet takovejch prvků a sekvencí je poměrně velkej, ale celkově samozřejmě omezenej. Celý vyprávění může bejt tudíž různě poslepovaný, s více "logikama děje". Anebo může bejt taky dost zkrácený, s tím, že podstatný části děje se vypustěj, čímž se opět naruší logika děje, najednou se ve vyprávění děje něco, co z ničeho nevyplývá.
Proč? Protože pohádky se samozřejjě sice vyprávěly i za účelem toho, aby se dětem dostalo nějakýho ponaučení, ale taky proto, aby se nějak zabavily (a koneckonců dospělí s nima, telka nebyla). Podle toho, jak se vypravěči zrovna chtělo nebo nechtělo, se taky vyprávělo. Někdy se pohádky zapisovaly za přítomnosti jinejch posluchačů (a vypravěč se moh řídit i jejich odezvou), někdy bez přítomnosti jinejch osob, každopádně to záviselo i na tom, jak se vypravěči zrovna chtělo nebo nechtělo a jak mu sloužila paměť. "Lidová pohádka" v zapsaný formě není zkrátka žádnej ideální útvar vznášející se ve vzduchoprázdnu, kolující beze změny po generace a generace.
Kór když některejm prvkům, typicky odrazům nadpřirozena, už vypravěči 19. a zvlášť 20. století nemuseli rozumět a předávali je mechanicky, často zkresleně.
|
kosatka2 |
|
(23.3.2016 9:26:53) čert vem logiku, jsem líná matka a čtu dětem spíš to, co baví mě...
|
|
Monty |
|
(23.3.2016 9:27:59) Filipe, tak mně to vadilo jen v dětství; v dospělosti, když už jsem chápala všechno to, co píšeš, tak mi to naopak připadalo zajímavé velmi - tím nemyslím, že by se mi to líbilo z hlediska konzumenta, třeba filmový pohádky snesu tak tři čtyři, ale baví mne to právě z hlediska analýzy. Jako dítěti mi to přišlo uhozený, nereálný a nesmyslný.
|
Monty |
|
(23.3.2016 9:52:46) Ovšem teď jsem si vzpomněla na jednu výjimku - měla jsem ráda knížku Diamantová sekera, což byly pohádky baltských národů. Ty byly pěkný a mnohem míň uhozený než ty český. Koukám, že jsou celý na netu, kdyby měl někdo zájem:
http://pohadky-sveta.wz.cz/pohadky.html
|
Binturongg |
|
(23.3.2016 16:50:43) Diamantovou sekeru jsem si nedávno koupila a těším se na návrat do dětství - ale do pozdnějšího - tak 10 let - čtu od 4, a to knihy typu Alenka v říši divů (je fascinující, že i když to předškolák nemůže chápat, baví ho to - Carrol měl k dětem opravdu blízko) , posléze Verneovky, báje a pověsti, řecké mýty atd. Pohádky až později, ale znala jsem je samozřejmě z vyprávění...
|
Monty |
|
(23.3.2016 16:53:59) Bin, tak zrovna Alenka jako kniha mne nebavila vůbec. Když jsem synovi nabízela svoje oblíbený knihy z dětství, tak až na Kopyta a Mňouka (to mu přišlo depresivní, protože je to tam furt "samej policajt") jsme se celkem sešli. Diamantovou sekeru jsem teda nezkoušela a ve třinácti už je trochu pozdě. I když... možná ne, on má divnej vkus.
|
Binturongg |
|
(23.3.2016 16:57:49) Mám na Kopyta a Mňouka stejný názor jako Tvůj syn
A Alenku jsem četla ještě než mi bylo 5 let a od té doby asi 20x - prostě mě provází dětstvím a pomáhá mi i dost pochopit - kdysi jako dítěti, dnes jako matce, nedávno jako učitelce.
Dětský svět - jak se mu zdá nesmyslný svět dospělých, a jak třeba dospělí nelogicky a úplně zcestně reagují na podněty dětí...
Jako příklad uvádím vždycky rozhovor Alenky s královnou, kdy si Alenka stěžuje, že má žízeň a ona jí nabídne sušenku a pak druhou se slovy: "Žízeň jsi, doufám, zahnala..." Svět za zrcadlem, svět dospělých...
|
|
|
|
|
|
Binturongg |
|
(23.3.2016 17:13:58) Filipe - tos měl hodit za tu Erbenovu Vlčici!
|
|
|
|
Binturongg |
|
(22.3.2016 23:32:46) Šmarjá, Monty, dík! Potěšilas srdce mé! Mně se to hned zdálo divný!
A ještě mi to připomnělo nedávný poslech CD pohádek cestou autem, kdy řídil můj jinak vzdělaný životní druh a poslouchal také Perníkovou chaloupku - verze bez ježidědka a macechy je vskutku tristní.
Otce nedožene s dětmi do lesa macecha, ale prostě je tam zapomene a děti v této verzi strčí ježibabu do pece. V té chvíli vypadlo z mého šokovaného přítele: "Voni ji fakt zabili, jo? To si dělaj prdel!"
Vůbec to, chudák, nečekal!
(a to nepočítám verzi, kdy ježibabu nejen šoupnou do pece, ale ještě si nakradou zlato a stříbro, takže loupežná vražda, a když dojdou domů - nemohlo to trvat déle než pár týdnů, je macecha po smrti, což je taky divné - famílie jak ze žurnálu!)
|
Monty |
|
(22.3.2016 23:45:42) Bin, mmch., já před lety analyzovala Červenou Karkulku. Možná to tu už bylo, takže se omlouvám za případnou duplicitu.
Existuje několik hlavním škol, které při úvahách o původu pohádek akcentují tu jednu, tu zase jinou příčinu. Především bylo třeba vyřešit problém, proč se v pohádkách tolik motivů opakuje. Tzv. symbolická škola sice uznávala, že pohádky mohou vyjadřovat jakousi hlubokou pravdu o bohu či o světě, to však nevysvětlovalo podobnost konkrétních motivů. Před Jungovou myšlenkou o kolektivním nevědomí se tedy objevila difuzionistická teorie, která vesměs odvozovala původ pohádky jako takové z jednoho místa (starověký Babylon, Indie apod.). Originál se dle tzv. finské školy hledal tam, kde byla pohádka zachována v nejúplnější podobě -- předpokládalo se, že při dalším šíření se původní motiv rozmělnil a řada podrobností byla ztracena/zapomenuta. Ačkoliv je tato teorie jako celek dnes spíše odmítána (například se ukázalo, že při přenášení se původní motiv nejen ochuzuje, ale současně i obohacuje o nové podrobnosti, které v původním originálu nebyly přítomné), minimálně se během jejího ověřování získalo velké množství srovnávacího materiálu. Astronomická škola vykládá pohádkové motivy především jako symbolické vyjádření dějů probíhajících na nebi. Vlk a Červená Karkulka pak mají symbolizovat různé pohyby mezi sluncem, měsícem a hvězdami, zatmění se v pohádkové látce projeví jako sežrání někoho někým... Související teorie pak usuzuje na vazby nejen k nebeským dějům, ale i k dějům v přírodě vůbec (vegetační cykly, odumírání rostlin na podzim apod.).
Psychologický výklad pohádek, článek Pavla Housera, Science World
---------------------------------------------------------
Dnes jsem se rozhodla pro změnu repertoáru a zkusila synovi před spaním vyprávět o Červené Karkulce. Ačkoli jsem během svého života přečetla mnoho pohádek ze všech koutů světa a pokoušela se v nich najít jak primární mýtus, tak i jakousi logickou interpretaci, byť se mnohdy odkláněla od tezí Marie-Louise von Franz, zjistila jsem, že v případě Červené Karkulky jsem s rozumem v koncích. Resp. nabízí se takové množství interpretací, až je to podezřelé. Bretaňská verze této pohádky končí tím, že vlk Karkulku sežere. Dejme tomu. Lze spekulovat o významové rovině ztráty nevinnosti (panenství - ev. červená jako symbolické vyjádření první periody), mužském (vlk) a ženském (Karkulka) principu, možná i o pohybech Měsíce mezi hvězdami, ačkoli to mi přijde lehce přitažené za vlasy, nicméně: Karkulka je maminkou vyslána, aby donesla babičce pamlsky k narozeninám. Karkulka - nezkušené mládí, postavené před jakousi první zkoušku, babička - stáří, útlum, konec života (přírodní cykly?). Babička bydlí v lese - les jako symbol tajemství, nástrah, neprobádané místo, viz zkouška. Vlk - muž, který číhá v temnotě, aby uchvátil panenství a setřel z Karkulky (prvně menstruující) pel nevinnosti. Sežrání - ztráta panenství, přírodní cyklus. Karkulčina babička bydlí v lese, tzn. Karkulka do toho lesa nutně musí nějak vstoupit. Maminka ji varuje před vlkem, kterého za určitých okolností MUSÍ potkat, i kdyby ten les obcházela sebevíc - dejme tomu, že ji varuje před neuváženým pohlavním stykem a dává jí na výběr z několika cest - oklikou kolem lesa a po cestičce k hájovně, tzn. uvážená volba toho, kdo ji defloruje, anebo šup po hlavě do lesa (rozdat si to s prvním, kdo přijde do rány). Ale potkat ho MUSÍ, nebezpečí se nelze vyhnout. Ve chvíli, kdy ho potká, přichází první sporný bod pohádky. Vlk se ocitá Karkulce tváří v tvář. Je jasné, že ji chce sežrat; o poživatiny v košíčku nestojí, byť je vlk všežravec a za normálních okolností by o ně zřejmě zájem jevil. Tady nám ale symbolizuje mužský princip, nikoli nějakého gourmeta. On to ale neudělá a namísto toho se Karkulky ptá, kam jde, co tam nese, kudy vede cesta tam, kam jde atp. 1) Vlk je v lese doma, cestu k hájovně musí znát líp než Karkulka. 2) Pokud by chtěl sežrat babičku, dávno by to udělal - je nemocná, oslabená, leží doma sama. 3) Připustíme-li, že cestu k hájovně z nějakého důvodu nezná, bylo by logičtější po detekování lokality sežrat Karkulku hned a jít do hájovny na nášup. Vyvstává tedy otázka, proč běží vlk jako pitomec rychle napřed, aby tam sežral babičku, převlékal se do jejích šatů a hrál na Karkulku habaďůru, když to vůbec nemá zapotřebí? Myslivec v první části pohádky vůbec nefiguruje, není tedy ničím ohrožován. Jistě - lze to brát jako mužskou intriku, ale používají muži podobných postupů? Ptá se nějaký chlap ženské kde bydlí, aby jí mohl nadběhnout, vypáčit šperhákem zámek, skočit do její postele a čekat tam na ni? Nemluvě o tom, že v dané situaci z té postele ještě musí vyeliminovat nějakou starou a nemocnou bábu? Pokud by původ této pohádky nebyl evropský, což dle mého názoru jednoznačně je, dala by se celá věc interpretovat takto: Vlk - muž se před stykem s pannou musí zaučit na nějaké zkušené ženské. Tyto tradice jsou u některých "primitivních" národů doloženy (viz např. Pondělíček - Mašlová: Lidská sexualita), nicméně v našich zeměpisných šířkách lze o podobné formě chování spekulovat leda před christianizací území, tzn. více než tisíc let zpátky. Pokud je leitmotiv Červené Karkulky starší, musela být nutně zcela inovována, a to nemluvím o tak banálních záležitostech jako je bábovka a víno - Karkulka mohla klidně babičce nést zrní, sůl a pazourky - ale o celém smyslu pohádky, neboť v předkřesťanských dobách nebylo zvykem, aby stará bába žila někde mimo rod, pokud by to nebyla dejme tomu nějaká vědma/čarodějka ne zcela lidského původu (srov. řecká mytologie). Odsunutí z komunity znamenalo nutně smrt. Instituce myslivce je samozřejmě podstatně novější, nicméně jeho roli mohl sehrát nějaký lovec, který by procházel lesem ve snaze sehnat potravu. Takže - co je cílem vlkova chování? Jaká je v něm logika? Chce sežrat Karkulku - proč až po staré bábě, jejíž stravitelnost a zřejmě i nutriční hodnota nebude ve srovnání s Karkulkou nic moc? Navíc je nemocná a choroby mohou být pohříchu přenosné, zejména tak brutálním způsobem jakým bezesporu je přímá konzumace postiženého jedince. Měl-li vlk sehrát funkci čističe, proč nesežral babku dávno? Nemluvě o tom, že v tuzemské verzi se stejně obě ženské zachrání, tudíž ani o tomto nelze příliš spekulovat. Vlk si užije (sežere) s oběma, se starou i mladou. Je to vlk - zvířecký princip, představující muže v jeho animální, necivilizované podobě. Proto bere to, co se mu namane, byť ve zcela nelogickém pořadí. Myslivec naopak představuje muže kulturního, mytého, oblečeného a pod penzí. Záchrana z jeho rukou tedy může znamenat, že spása ženského pokolení přichází skrze sterilní, ukázněný sex, nikoli skrz zvířecké ukájení choutek (vlk). To je ale motiv ryze křesťanský (katolický). Karkulka s babičkou vyskočí z břicha - očistí se symbolicky od hříchu. Je tedy myslivec ztělesněním Ježíše a vlk ďábla? Bloudění tmavým lesem pohanství, podlehnutí svodům Satana jakožto vládce pozemského světa a následně očistění skrze Syna Božího? Citace z Bible neuvádím, bylo by jich docela dost a už takhle je to dlouhý. Jak jsem psala výše, evropský původ pohádky tomu docela nahrává a je fakt, že s motivem Červené Karkulky jsem se v pohádkách mimoevropských/"nekřesťanských" národů nesetkala. Přiznám se, že si nevzpomenu, jak to interpretovala Marie Louise, možná došla k tomu samému; každopádně co vy na to?
|
Binturongg |
|
(23.3.2016 0:42:06) Monty - to je dobrý!
Já o tom práci nikdy nepsala, ale ze školy si to pamatuju takto:
Francouzská verze pracuje s tím, že vzhledem k tomu, pokud jde o panenství (a někdy i o život), co se stalo, nemůže se odestát, neexistuje ani myslivec, který by vše vrátil zpět. Jde o pohádku varovnou.
Karkulka skutečně mohla nést babičce pazourky, bobule nebo kus mamuta, jelikož je to pohádka prastará. Les je záležitost abstraktní, nelze tedy mluvit o vyloučení báby z rodu nebo o vědmě - podivínce, žijící na samotě. O chlapa mohla zakopnout hned za první chalupou.
Ve francouzské verzi, která vůbec není pro děti, vlk nejenže se válí v babiččině posteli, ale ke všemu žádá po Karkulce, aby se svlékla a lehla si k němu. Na nějaké uši, oči a pusu dojde až po dotazech typu: "A babičko, proč máš tak velké ruce?" "Abych tě mohla lépe obejmout..."
Bratři Grimmové tam myslivce flákli, vykašlali se na vlka - zjevného prasáka - a pracovali s principem Slunce. Vlk je tma, noc, ale po noci vždy musí slunce znova vyjít, takže je třeba Karkulku osvobodit (myslivec). Hapruje tam ale v tom ta bába. Co má společného se střídáním denní doby? A ve sluneční verzi hapruje i fakt, že červenou čepičku jako symbol nasadil Karkulce až Perrault.
Za podstatné taky považuju to, že vlk babičku i Karkulku pohltily a spolkl, nikoli rozporcoval a rozkousal - symbolika jako blázen.
Zajímavé mi přišlo, že mají Karkulku po celém světě a třeba v Malajsii vystupuje místo vlka tygr
Každopádně je pohádka určena holčičkám kolem 11 let, což mi z dnešního hlediska (v té franc. verzi) přijde dost šokující.
(A co mi připadá totálně ujetý, a to mi nikdy nikdo nevysvětlil, je fakt, že si vlk NEVŠIMNE, když mu myslivec párá břicho a zašívá do něj kameny, terážto činnost se objevuje i v jedné verzi O kůzlátkách - matka koza udělá vlkovi totéž poté, co vysvobodí kozlátka z jeho přicha)
|
Kafe |
|
(23.3.2016 17:30:56) Což hlavně ten vlk musel mít hubu jako vrata, když spolknul babču i holku a ani je nerozkousal.
|
Monty |
|
(23.3.2016 17:31:50) Liško, třeba měl čelistní klouby jako had.
|
|
|
|
|
Binturongg |
|
(23.3.2016 1:27:48) Monty - a taky bylo dost zajímavé číst pohádku v surovém, nezpracovaném vydání, takovou, jak si ji spisovatel zapsal, než ji rozpracoval do skutečné pohádky. Tak tam je nesmyslů a naprosto nepochopitelných věcí tolik, že vychází skoro na každou druhou větu
K.J. Erben - Vlčice
Byl jeden zakletý mlýn, i nemohl v něm nikdo zůstávat, proto že do něho vždycky přicházela nějaká vlčice. Jednou přišel do toho mlýna nějaký voják na nocleh. I udělal ve světnici oheň a šel potom na půdu, vyvrtal nebozezem ve stropě díru a díval se dolů do světnice. Tu přišla nějaká vlčice a hledala po mlýně, kde by co našla k jídlu. A když nenašla ničehož, šla tam k ohni a řekla: „Kůže dolů! kůže dolů! kůže dolů!“ Na to se otřásla, a kůže s ní spadla; pak tu kůži vzala a pověsila ji na hřebík, a z té vlčice udělala se dívka. Ta dívka šla k ohni a tam usnula. Tehdy on sešel s půdy dolů, vzal kůži a pevně ji přibil na mlýnské kolo; potom vešel do mlýna k tomu děvčeti a vykřikl: „Dobré jitro, panenko! jak je?“ A ona začala volat: „Kůže na mě! kůže na mě! kůže na mě!“ Ale kůže dolů nemohla, proto že byla přibita. Ti dva pak se vzali a měli spolu dvě děti. Potom starší syn nějak se dověděl, že jeho matka je vlčice, i řekl jí: „Hej, mámo, mámo! slyšel jsem, že jste vlčice!“ A matka mu odpověděla: „Co to žvastáš? jak můžeš mluvit, že jsem já vlčice?“ — Jednou šel otec těch dětí na pole orat, a syn jeho řekl: „Táto, já půjdu taky s vámi!“ — „Pojď!“ řekl otec. Když přišli na pole, ptal se syn otce: „Táto! jest-li pak pravda, že je naše matka vlčice?“ Otec řekl: „Pravda.“ — „A kde je ta kůže ?“ tázal se syn. — „Tam je na mlýnském kole.“ Jak mile syn přišel domů, tu hned povídá matce: „Mámo, mámo! vy jste vlčice, a já vím, kde je vaše kůže.“ — „A kde je moje kůže?“ otázala se ho matka. A on řekl: „Tam na mlýnském kole.“ Na to mu řekla matka: „Děkuji ti, synáčku, že’s mě vysvobodil!“ Potom odešla a nikdy pak už ani sluchu o ní nebylo.
|
Skákavá | •
|
(23.3.2016 9:43:06) podobný děj má nějaká eskymácká pohádka, kterou rozebírá v knížce clarissa-pinkola. mě to úplně fascinuje, co všechno z těch pohádek vyvodí a jaký význam dává dějům a situacím a charakterům, prostě mazec a v životě by mě nic podobnýho nenapadlo! jinak já měla odjakživa největší problém s princeznou se zlatou hvězdou, tou knižní, že uteče z domu protože ji chce pojmout za ženu její vlastní otec, protože se tolik podobá své zemřelé matce. ty feudálové......! a milovala jsem ruský pohádky - krásu nesmírnou, to jsou horory jako kráva. taky si tam furt něco sypou do rukávů, nějaký kosti a tak aby kouzlili, to mi přišlo zajímavý :)
|
Binturongg |
|
(23.3.2016 17:05:24) Skákavá - Krásnou Vasilisu, co si svítila lebkou na cestu domů, mi babička musela číst imrvére
|
|
|
|
Renka + 3 |
|
(23.3.2016 8:06:14) To jsou krásné výklady, fakt je, že pohádky jsou plné nesmyslů. Třeba taková Locika, co jí princ šplhá po vlasech do věže. To musela Locika vrnět blahem, když se jí princ celou svou váhou pověsil na vlasy nemluvě o tom, že by jí nejspíš srazil vaz.
|
Binturongg |
|
(23.3.2016 17:07:53) Renka - vlasy jsou nesmírně pevná a trvanlivá věc - stačí je omotat kolem nějaké tyče, aby to netahalo a vyleze třeba slon
Kromě toho předpokládám, že mladý jinoch nevážil dva metráky - to by se těžko dostal do věže i výtahem
|
Monty |
|
(23.3.2016 17:09:30) Bin, slon těžko, protože nemá prsty. Znáš přece ten vtip o slonech a ježkovi?
|
Binturongg |
|
(23.3.2016 17:12:25) Monty - vtip neznám, piš! Chci znát
|
Monty |
|
(23.3.2016 17:16:12) Bin, tak to jde takhle partička slonů a najde pytlík s trávou. Chtějí si umotat jointa, ale nejde to, protože nemaj prsty. Najednou vidí ježka a zavolají na něj: "Hej, ježku, neumotal bys nám nějaký jointy, my nemáme prsty..." Ježek souhlasí: "Ale jo, tak mi to tu nechte a stavte se tak za hodinu." Za hodinu se sloni vrátí, celí natěšení, jak si zahulí, a najdou ježka ležet zhulenýho na zádech. "Hej, ježku, ježku, kde je to naše hulení?" A ježek se na ně velmi, velmi pomalu obrátí a povídá: "Táhněte do píči, šedé oblaky..."
|
Binturongg |
|
(23.3.2016 17:18:44)
A já čekala, že to budu moct vykládat v hospodě jezeďákům!
|
|
|
|
|
|
|
|
|