...j.a.s... |
|
(22.3.2016 20:16:02) Inspirovaná diskuzí níže přemýšlím nad tím, zda je v přátelství důležitá i materiální reciprocita. Abych odpověděla i za sebe, tak u mě naprosto převládá nemateriální složka, blízkým kamarádům věnuju především svůj čas. Ráda se s nimi vidím, když se s nimi nevidím, tak si příležitostně napíšeme přes facebook. Píšu jim k narozeninám, svátkům. Sem tam na setkání donesu nějakou pozornost. Dá se říci, že jim nekupuji drahé dárky a neplatím za ně v restauracích. Z jejich strany je to víceméně podobné. Někdo má víc času na setkávání, někdo spíš napíše po facebooku. Evidentně se neocitám v přátelstvích, kde by probíhala nějak častá materiální reciprocita. Nejezdím s nimi na dovolené, když někam jdeme, platíme si to zvlášť a nevadí nám to. Po večerech nepečeme buchty, abychom si je vyměňovali. Napadá mne, zda je materiální reciprocita dalším levelem v přátelství? Jak hodně je pro vás materiální reciprocita důležitá? Potřebujete ji v rámci přátelství? Potřebujete vědomí, že na vás ten další myslel, že vám někdy donese čokoládu nebo přiveze flašku s dovolené? A pokud od přátel či známých něco dostanete, snažíte se to oplatit? Nebo to berete tak, že darování je především věc obdarovaného? Setkala jsem se s názorem, že ne každý myslí na materiální pozornosti, i když je "často" tím obdarovávaným. Ale nevím, jak to brala ta druhá strana. Já pokud od kamarádů něco dostanu, tak se to snažím takřka vždy oplatit, ano, cítím se za to zavázaná.
|
Monty |
|
(22.3.2016 20:25:02) Necítím se zavázaná a materiální reciprocitu neřeším.
|
...j.a.s... |
|
(22.3.2016 20:30:23) Monty, jak to myslíš? Že se nemyslíš na ono oplácení?
|
Monty |
|
(22.3.2016 20:34:58) jas, ne, nemyslím, ani to nenosím v hlavě. Vůbec nemám představu, co kdo komu kdy dal nebo nedal.
|
...j.a.s... |
|
(22.3.2016 20:48:13) Monty, ale co když ta druhá strana by třeba taky někdy byla ráda obdarována? Já vím, přátelství není účetnictví, ale stejně se snažím oplácet. Možná je to mylný předpoklad, ale říkám si, že pokud jsem od někoho obdarována, tak ho to taky potěší zpátky. Takže na to myslím i kvůli němu a je pro mne důležitá vyváženost.
|
Monty |
|
(22.3.2016 20:51:57) jas, však já netvrdím, že nikdy nikomu nic nedám. Jen nenosím v hlavě přehledy o tom, kdo kdy přinesl flašku nebo cokoli jinýho, abych to mohla "oplatit". To jsou automatický věci - za někým jdeš/jedeš, něco mu přivezeš.
|
...j.a.s... |
|
(22.3.2016 20:59:21) Jj, já se setkávám spíš mimo domov, tak si hlídám, abych něco donesla, když minule jsem něco dostala. Když jdu k někomu domů, tak automaticky něco vezmu. I když možná jsme v tomhle Česku ojedinělí. Kolikrát jsem se v zahraničí setkala s tím, že domácí byli spíš zaskočeni, že jsem něco donesla. Brali to tak, že oni jsou hostitelé a návštěva nemá nosit nic
|
Žžena |
|
(22.3.2016 21:08:45) To nevím, naši zahraniční kamarádi taky hostitelům nosí flašky apod. Na druhou stranu se to s tím nošením dá i přepísknout, už jsem zažila návštěvu pozvanou na oběd, co si místo navařeného vybalila vlastní pití a sváču... jako ne že by na obědu bylo něco závadnýho nebo že by byli alergici, ale že prostě akt pozvání nechápou a trvají na své kofole a rohlíku se salámem
|
Monty |
|
(22.3.2016 21:10:47) Žženo, flašky se nosí podle mé zkušenosti všude. A nadšeně se přijímají.
|
|
...j.a.s... |
|
(22.3.2016 21:13:33) Žženo, tak to jsem ještě neslyšela, aby si návštěva přinesla vlastní sváču, když byli pozvaní na oběd. Kde to bylo?
|
Žžena |
|
(22.3.2016 21:36:00) V Praze :) Ale to není žádný regionální zvyk, jen specifikum dotyčných hostů :)
|
|
|
Fren |
|
(22.3.2016 22:13:53) já jsem zase proti zavádění "pozívání na oběd" v rámci širší rodiny než jsou vl.děti a naši rodiče. Jsem toho názoru,že se má každý najíst doma či kde chce a až pak přijet na návštěvu,kterou mám spojenou hlavně se zábavou a plkáním,než s obskakovním hostů.Takové návštěvy by mě fakt nebyvily a jsu pro mě víc otravné než bych se na ně měla těšit.
|
Kudla2 |
|
(22.3.2016 22:45:42) Fren,
vidíš, nás to naopak baví, uvařit něco dobrýho a pozvat kamarády, ať si to vychutnaj s námi, je to super
|
Fren |
|
(22.3.2016 22:55:18) však jo,at si to každý dělá jak je mu libo
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(22.3.2016 20:28:44) protože když nad tím tak uvažuju, tak ten dar je jen jedna z mnoha možností, jak dát najevo, že na toho druhýho myslím.
Pro mě je důležitý to "na něho myslím", forma, jakou se to projeví, je vcelku vedlejší.
|
...j.a.s... |
|
(22.3.2016 20:33:13) Kudlo, to je výstižné... jedna z forem, že na "někoho druhého myslíme".
|
|
|
caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(22.3.2016 20:35:53) Mám to trochu jinak, hlavně mi nikdy nenapadlo nad tím přemýšlet.. S nejlepší kámoškou si fakt buchty nevymněňujeme. Ale jdu k ní na kávu a ptám se: máš pečeno?? Já jo a naopak. Ona zavolá: malej mělnarozky, schovala sem Ti kus dortu, přijdu na kafe... ale nějak to neřešíme. V restauraci platí ten, kdo nemá narozeniny (častěji se neurveme) Ale recipročně si vymněňuji buchty se sousedkou, která fakt kamarádka není. Je to babička, téměř osmdesát: ona napeče a podá krabičku... já v létě uděllám džemy a dám jí pár sklenek. Nebo kus dortu, koláč apod. Moc si této reciprocity vážím.
|
|
caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(22.3.2016 20:35:53) Mám to trochu jinak, hlavně mi nikdy nenapadlo nad tím přemýšlet.. S nejlepší kámoškou si fakt buchty nevymněňujeme. Ale jdu k ní na kávu a ptám se: máš pečeno?? Já jo a naopak. Ona zavolá: malej mělnarozky, schovala sem Ti kus dortu, přijdu na kafe... ale nějak to neřešíme. V restauraci platí ten, kdo nemá narozeniny (častěji se neurveme) Ale recipročně si vymněňuji buchty se sousedkou, která fakt kamarádka není. Je to babička, téměř osmdesát: ona napeče a podá krabičku... já v létě uděllám džemy a dám jí pár sklenek. Nebo kus dortu, koláč apod. Moc si této reciprocity vážím.
|
|
Modřinka |
|
(22.3.2016 20:46:28) Moje babička říkala, že člověk má dávat z toho co má. Někdo má čas, který může věnovat, jiný buchtu, třetí hudební talent, další dříví navíc, jiný peníze... Takhle nějak fungujeme s našimi přáteli. Blbé je, když se pak objeví nějaký výhradní "přijímač", to dlouhodobě nikdy nefungovalo. Materiálně i nemateriálně.
|
...j.a.s... |
|
(22.3.2016 20:50:11) Modřinko, jj, materiální i nemateriální výhradní přijímač, to dlouho nefunguje. Pokud nejsi vysílač, co doufá, že se přijímač změní
|
|
|
vlksvajglem |
|
(22.3.2016 20:47:30) U mne je to tak,ze davam co ziskam a co dam, to dostanu zpet.S materialnem to ma malo spolecneho.Pokud jde o diskuzi ohledne zaplaceneho obeda...proste kdyz penize nemam,tak do drahy restaurace nejdu a pozvat se nenecham.Domluvim kompromis vhodny pro obe strany.Kdyz uz bych sla tak jen v pripade,ze vim,ze to muzu v budoucnu oplatit.Nemam problem rict..hele na to nemam.
|
|
Žžena |
|
(22.3.2016 21:01:58) Materiální toky v přátelství mám a je to příjemná věc, které nevěnuji větší pozornost a nemáme nikdo potřebu vést nad ní spory. Prostě to přirozeně běží ku spokojenosti všech. Kdo má a chce dát, dá, kdo dostává, je vděčen a rád a užije si to a nemá ujímání z toho, že se musí revanšovat v přesně stejné hodnotě a že by do doby vyrovnání "dluhu" měl staženej zadek. Nemáme v tom žádný dogma, není v tom žádnej systém nebo železná pravidelnost nebo sledování ceny a protihodnoty. Prostě takové zcela mimochodné "urodily se nám okurky, chceš taky?", "jedem do Itálie, mám Ti tam nakoupit bílý nebo červený? A parmezánu kolik?", "jedu do IKEA, mám ti tam koupit to xx jak jsi chtěla?", "mám hlad, zajdem na jídlo?", nebo z jiného soudku "musím na kontrolu, můžu Ti na dvě hoďky dovézt dítě?" nebo "jede tvůj chlap zas někdy do Prahy? Potřebovala bych tam něco poslat tetě". A klidně si i řeknem "na to nemám", "dík, to nechci".
|
|
...j.a.s... |
|
(22.3.2016 21:44:49) Kopretino, ale zas se nemusím nechat zvát proto, že oni na to mají.
|
Žžena |
|
(22.3.2016 21:47:33) Tak zve se mezi přáteli primárně asi proto, že se chce a je chuť, ne aby se ostentativně demonstrovalo, že na to někdo má.
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(23.3.2016 11:31:30) jak "nechat zvát" - nikdo přece nikoho nenutí, aby někoho pozval
|
|
|