TaJ |
|
(7.5.2016 21:33:57) Tante, určitě se to někdy podaří, aby ho viděly....já jsem třeba moře poprvé viděla naživo až v 26 letech...a mám pocit, že o to víc jsem si to "poprvé" užila...pamatuju si to dodnes, ten okamžik, kdy jsme došli na břeh a já ho poprvé spatřila a cítila...kdybych to zažila jako malé dítě, nejspíš bych si to tak nepamatovala....synovi je 8 a zatím u moře taky nebyl, ale doufám, že se nám podaří ho tam taky jednou vzít...
|
Ropucha + 2 |
|
(7.5.2016 22:39:02) "kdybych to zažila jako malé dítě, nejspíš bych si to tak nepamatovala...."
Myslím, že pamatovala. Pokud bys tedy nebyla úplné mimino. Ale to je jedno, každopádně je to krásný moment, který se zapíše do paměti a asi na něj nikdy není pozdě.
|
TaJ |
|
(7.5.2016 22:46:05) Anett, já myslím, že ne, protože já si nepamatuju spoustu věcí ze svého dětství....ze základky mám pár vzpomínek, ale třeba do věku cca 7 let si nepamatuju téměř vůbec nic, jen sem tam nějaké útržky a to si ještě nejsem jistá, jestli spíš neznám z různého vypravování rodičů a prarodičů...abych si to moře pamatovala tak, jak si ho pamatuju teď, tak bych to musela zažít až tak někdy v pubertě...
|
Ropucha + 2 |
|
(7.5.2016 22:49:36) Tino, to je zvláštní, já si moře (i mnoho jiných věcí) pamatuji velmi zřetelně z předškolního věku. Útržkovitě si pamatuji pobyt u moře ve dvou letech, s mnoha barvitými detaily si pamatuji pobyt v pěti letech. (A pak i další, samozřejmě.)
|
TaJ |
|
(7.5.2016 22:55:57) Anett, já si z předškolního věku nepamatuju téměř nic, ani z toho mladšího školního si toho moc nevybavuju, třeba na první školní den mám jen velmi mlhavé vzpomínky, žádné detaily si nevybavím....ale já si třeba takhle od dětství ani nepamatuju sny, asi jen 3x v životě se mi stalo, že jsem si nějaký sen pamatovala, jinak já prostě usnu a ráno se probudím....jestli se mi něco zdálo, to vůbec nevím, říká se, že každému se zdají sny, já si je ale nikdy nepamatuju...já si prostě v noci lehnu, vytuhnu a vzbudím se ráno
|
Ropucha + 2 |
|
(7.5.2016 23:07:36) Tino, tak to by mě mrzelo, nepamatovat si sny - mě sny odjakživa hodně baví Jako malá jsem se kolikrát těšila, až půjdu spát a bude se mi zase zdát něco úžasného, co v realitě nelze zažít
|
TaJ |
|
(7.5.2016 23:13:49) Tak to mně se právě si 2x nebo 3x v životě stalo, že jsem si pamatovala právě nějaký, co mě vyděsil, až mě to probudilo...ale i tak jsem si pamatovala jen pár útržků...
|
|
|
Len |
|
(7.5.2016 23:46:29) Mandelinko, vune si taky pamatuju. Napriklad kazda knizka mela svou vuni. Kdyz jsem u nasich, tak vzdycky vytahuju svoje detske knizky a cicham k nim Pamatuju, jak vonela maminka a tatinek, jak babicka a teta, jak vonel prvni a druhy byt, kde jsem vyrustala atd. Vune si teda pamatuju jen u prijemnych zazitku a nejmilejsich lidi.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(8.5.2016 1:04:56) Vůně si také pamatuji. Vůně lidí, míst, všeho možného.
|
|
|
|
|
|
Len |
|
(7.5.2016 22:52:19) Tino, ja si svoje prvni more pamatuju, jeste mi nebylo sest. Pamatuju si to docela zive vcetne mnoha detailu. Ale je fakt, ze si pamatuju i veci z doby, kdy mi bylo jen malo pres dva roky.
Ted mam k mori sedesat kilometru a mozna k nemu zitra vyrazime, ma byt parak a ja nemuzu ve meste dychat. Ale tu spravnou atmosferu pro mne ma jen more teple.
|
Ropucha + 2 |
|
(7.5.2016 23:04:52) Len, tohle mi dlouhodobě přijde zajímavé, jak se lidé liší ve schopnosti pamatovat si věci z dětství. Zajímalo by mě, jestli to s něčím souvisí - s povahou apod.. Někde jsem četla (možná to dokonce psal kdysi někdo tady), že z věku 0-3 roky si člověk pamatuje max. záblesky, ale mně se zdá, že si pamatuji docela dost věcí. A jedno mé dítě si pamatuje naprosto neuvěřitelné detaily. A naopak se setkávám s lidmi, kteří to mají podobně jako Tina a nepamatují si třeba téměř vůbec nic z předškolního věku. Kdysi mě v nějakém TV pořadu překvapil člověk, který byl adoptovaný a dlouho to nevěděl, nepamatoval si ani na svou původní rodinu, ani na několikaletý pobyt v dětském domově. To mi přijde zvláštní.
|
TaJ |
|
(7.5.2016 23:11:19) Anett, tak v tom případě, který popisuješ, bych to docela i pochopila....možná, že měl prostě z té doby takové zážitky, že to mozek prostě vytěsnil....jako nějaký ochranný mechanismus, nebo tak něco...
|
|
Len |
|
(7.5.2016 23:17:09) Anett, muj manzel si pamatuje svuj vlastni (velmi komplikovany) porod. Nekdy je lepsi si nepamatovat a je fajn, pokud to mozek umi vytesnit. Muj moc ne, bohuzel. I ty sny si hodne pamatuju a to i z obdobi detstvi. Ve snu me casto strasila kamaradka moji tety a dodnes mam problem, kdyz ji vidim nebo i kdyz o ni jen nekdo mluvi Ale more si pamatuju rada.
|
Anni&Annika |
|
(7.5.2016 23:20:02) Len..mam to stejne..
Ale tu spravnou atmosferu pro mne ma jen more teple.
Ale teda...zitra taky vyrazime k tomu nasemu /severnimu/, mame to 66km. Ale aspon tak. Mala ma jeste sadru, takze jine more jsme ted o svatku museli ozelet.
ale male asi chybi. vcera namalovala obraz...more.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(8.5.2016 1:02:48) Len, tak tvůj muž jednoznačně vede Na něj tedy nemám, ale z prvního roku života si ledacos pamatuji. Zážitky z kočárku, z postýlky, z koupání apod., pamatuji si, kdo u mě byl a co říkal. Okolo dvou let si pak už pamatuji spoustu věcí, spoustu míst, kde jsem byla, jak to tam vypadalo, kdo tam byl, co se říkalo, co se dělo ...
|
Půlka psa |
|
(8.5.2016 8:40:31) Taky si spoustu věcí pamatuju. MM má naopak mlhu snad do první třídy a nevěří mi, že si pamatuju ježdění v kočárku, dudlík, ....., první den ve školce a tak.
|
|
|
|
Delete |
|
(7.5.2016 23:18:22) Anett,
já si pamatuju hodně málo. Mám víceméně jen emoční paměť, takže mi uvíznou většinou jen silné zážitky.
Co si pamatuju z dětství je navázáno na fotky, útržkovitě pak sem tam situace, která měla silný emoční náboj (třeba návrat z prvního tábora v 7 letech, měla jsem jet k babičce a těšila se tam, protože měla psa...a mamka mi vlastně ještě cestou od autobusu řekla, že ten pejsek už není...musela, protože já už mluvila o tom, jak se tam hrozně těším...)...
Vím, že jsem dělala biatlon, ale pamatuju si jen několik málo okamžiků z tréninku, soustředění, závodů...takže třeba vím, že jsem na jediném svém republikovém byla třetí ve štafetě...ale už nevím, kde to bylo, kdy to bylo....
Dokonce i některá období z dospělosti jsem zapomněla nebo vytěsnila...vůbec nevím, co se odehrálo třeba po řadu měsíců....
Sny si pamatuju některé. V dětství se mi jeden pořád vracel...a jednou se mi zdál i v dospělosti a mě to v tom snu překvapilo, že se mi zdá teď...a pamatovala jsem si i ráno, že se mi to zdálo a že jsem o tom ve snu přemýšlela...
|
TaJ |
|
(7.5.2016 23:29:36) Delete, já si třeba spoustu věcí pamatuju jenom jako takový nějaký pocit, který to ve mně vyvolalo....nepamatuju si většinou žádné detaily a okolnosti, ale prostě jenom to, jak jsem se cítila...
|
TaJ |
|
(7.5.2016 23:36:59) Mandelinko, synovi je 8 a zjistila jsem, že si momentálně vybavuje věci tak od 4 let později....
|
|
Delete |
|
(8.5.2016 14:57:01) Tino,
to je normální, to nám kdysi vysvětlovali na biologii, nějak to souvisí se zráním mozkového kmene nebo tak něčím. Zhruba do čtyř let tam dochází ke změnám, takže z období do čtyř let máme jen velmi málo většinou útržkovitých vzpomínek. Pak by se už měl v paměti začít vytvářet více či méně zaplněný řetězec událostí.
|
|
|
|
|
|
Kukurice29+3. |
|
(8.5.2016 10:07:03) Muj muz si pamatuje az prvni tridu a jeste utrzky. Ja si pamatuju hodne veci do detailu. Mamka pokazde zasne, jak si muzu pamatovat takove detaily, kdyz jsem byla mala. Kdyz vzpominam, tak se mi pred ocima zobrazuji jakoby obrazove vzpominky a casto si dokazu vybavit i obleceni, ktere mel ten clovek na sobe nebo uces, barvu auta atd.
|
|
|