Kafe |
|
(19.7.2017 13:45:56) se dozvěděli, že máte smrtelnou chorobu a zbývá vám jen cca rok života, z čehož třeba 2/3 bez výrazných omezujících problémů?
|
magrata1 |
|
(19.7.2017 13:48:51) Asi bych se maximálně věnovala dětem. Je to moje noční můra.
|
Kafe |
|
(19.7.2017 13:56:06) magrato - to tě to tak baví? To věnování se dětem. Já bych dělala pravý opak - děcka bych dala do institucí a věnovala se sama sobě, tedy chodila každý den cvičit, na masáže, na kosmetiku, do kina, s kamarády na kafe, našla bych si milence,... Činnosti, které nemám ráda (což je i hlídání dětí delší než 3 hodiny) bych delegovala.
|
TaJ |
|
(19.7.2017 14:12:44) Liško, já to mám třeba stejně jako Magrata, taky bych se snažila co nejvíc si užít ten čas se synem, manželem a těmi nejbližšími, vzpomínala bych, co jsem třeba kdy synovi slíbila, že podnikneme a pořád to odkládáme...sobě bych se věnovala tak, že bych třeba zašla nebo zajela na místa, která jsem chtěla vidět, nebo která mám ráda, nebo bych si četla, odpočívala, užívala si úplně obyčejné radosti...nějaké schůzky v kavárnách, cvičení, zkoušení všeho možného, co jsem ještě v životě nezkusila a podobné aktivity by mi byly úplně ukradené...
|
|
Citronove koliesko |
|
(19.7.2017 14:44:51) Liška a čo za "do roka smrteľnú chorobu" si predstavuješ, ktorá by ti dovoľovala "..každý den cvičit, na masáže, na kosmetiku, do kina, s kamarády na kafe, našla bych si milence,..."?
Osobne by som na to nemala ani pomyslenie a "tam" by mi nevošiel ani zastrúhaný vlas nieto nejaký milenec. Jediné o čo by som sa asi snažila by bolo aby to moja rodina (hlavne deti) nijako nepocítila. Ale popravde neviem a teoretizovať sa mi nechce, hlavne s ohľadom na skúsenosti kedy "čo by keby" bolo úplne nepodstatné v čase keď naozaj išlo o život.
|
Kafe |
|
(19.7.2017 14:51:49) Koliesko - je spousta chorob, které nejsou léčitelné či špatně, ale fakticky nepřináší obtíže po dlouhou dobu.
|
Citronove koliesko |
|
(19.7.2017 15:51:20) Lisko napriklad? Mne nijaka nenapada, neliecitelna, do roka smrtelna vacsinou je prognoza neista, a liecba prebieha. Trebars kolega mal rakovinu zlcnika (mts do pecene). Liecba nebola, len ulavenie (mal nejake trubicky na odvedenie zlce vin z tela. Raz za cas sa tkanivo rozpadlo tak vyviedli nove. Nejake pomyslenie na milenky ci masaz fakt bemal.Sedel na internete, hlafal lekarov, cital clanky, skusal diety, posielal lek.spravy odbornikom, skusal alternativu, daval si do poriadku papiere a doklady, snazil sa zit s rodinou bezny zivot (deti vozil do skoly, povedali im ze je vazne chory..) Prezival zo dna na den.
|
|
|
|
iiiiiiiiii |
|
(19.7.2017 14:51:31) Do obdobné situace jsem se dostala, naštěstí lékaři dg. přehodnotili. Ale na čas jsem prostě vypnula, žádné povinnosti jsem si nepřipouštěla, nic nebylo podstatné, fakt jsem si užívala. Relativně nic mě nebolelo, špatně mi také nebylo pořád...
Ale přičítám to spíše šoku. Když se dozvíte diagnózu "nevyléčitelné", tak alespoň já jsem si to tak nějak nepřipouštěla, protože bych se zhroutila.
Opravdu jsem si užívala masáže, kosmetiku, cvičení, návštěvy u blízkých, výlety do přírody... Teď už zase funguji normálně, tj. nemám čas...
Na otázce nevidím nic blbého ani krutého.
|
Kafe |
|
(19.7.2017 14:53:12) "Opravdu jsem si užívala masáže, kosmetiku, cvičení, návštěvy u blízkých, výlety do přírody... Teď už zase funguji normálně, tj. nemám čas..."
jo, iiiii, jela bych v obdobném režimu - mít ty dny strávené co nejpříjemněji, zbytečně se nehonit, užívat si.
|
iiiiiiiiii |
|
(19.7.2017 14:57:20) Ono to asi zní blbě, možná i sobecky, ale já si až ve chvíli vážné nemoci uvědomila, že prostě jedu a moc neodpočívám. Pořád se za něčím ženu a úplně zbytečně. Problémy, které se tváří jako problémy, jsou řešitelné. A když nejsou tak teď už je neřeším. Až nemoc mi řekla, že musím zvolnit, vnímat krásu všedního dne, užívat si sama sebe.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(19.7.2017 15:03:46) však to ale nikdo nepopírá a nerozporuje... jenže tohle je prostě divné téma... asi jako co bys dělala, kdybys přišla o nohu... jasně, že se to může stát a spoustě lidí se to stane, ale chystat se na to a diskutovat o tom je prostě svým způsobem zvrácené...
|
|
|
|
Kafe |
|
(19.7.2017 14:54:02) "Do obdobné situace jsem se dostala, naštěstí lékaři dg. přehodnotili."
ale tedy....to jsou paka
|
|
|
magrata1 |
|
(19.7.2017 14:53:39) A co bych z těch zážitků měla? Jediné, co tu po mě zůstane, jsou děcka. Ke mně chodily 3 holky, kterým zemřela maminka (nebyly to sestry), takže vím, jak to nesly. Chtěla bych svým holkám dát co nejvíc lásky a času. Přestože nejsem matka-kvočna, spíš naopak. Vím, že v případě, že by mi byl vyměřen čas, by se mi čas s mými dětmi zdál nejlíp strávený a nejnaplněnější.
|
Kafe |
|
(19.7.2017 14:55:23) magrato - když mám děti moc dlouho sama, tak jsem na ně nemilá, více mě vytáčejí. Tudíž redukcí času bych ten čas strávený s nimi (do 3 hodin v kuse) dokázala využít lépe, opravdu se jim věnovat, být na ně milá.
|
magrata1 |
|
(19.7.2017 15:08:22) Liško, mám děti školou povinné, takže to není celodenní hledání zábavy pro batole. Dopoledne bych asi malovala, četla, chodila na masáže a do lesa a po vyučování byla s dětmi, když by měly náladu. Rozhodně bych jim nevytvořila celodenní program s maminkou. Chtěla bych, aby z toho času načerpaly to dobré, ne je k sobě přivázat řetězem.
|
|
|
|
Persepolis |
|
(19.7.2017 15:16:25) Absolutně si nedovedu představit, že bych chodila s kamarádkami na kafe nebo na kosmetiku či cvičit. Dost pravděpodobně bych byla nejdřív naprosto paralyzovaná strachem a až by pominul šok, tak bych se asi snažila strávit co nejvíc času s lidmi, co mám ráda. Ale to jsou fakt jenom úvahy, ve skutečnosti ani v nejmenším netuším, jak bych s takovou informací naložila.
|
|
|
|
Fren |
|
(19.7.2017 13:57:56) to by ti byl vděčný určitě až za hrob.
A Liško ty už přestan sledovat ty nablblé filmy.za chvíli tu přijde téma od Lišky: Co bystee dělaly,kdyby pro vás přijel miliardář v limuzíně
|
|
Carollyn |
|
(19.7.2017 14:02:33) A kde bys ji jako hledala, na inzerát?! Leda tak, že bys zaplatila nějakou Filipínku... Jako za mnou někdo přijít, že mám dělat jeho dětem chůvu a manželovi hospodyni, tak bych skákala radostí 2 metry vysoko . Toto se přece nedá naplánovat, musí být nějaké souznění mezi těmi jedinci a ne že to vyřeší umírající maminka (mmch, to je taky nějaký Hollywoodský doják, ne ?!).
|
Kafe |
|
(19.7.2017 14:04:44) Carollyn - mého manžela by nějaká jiná žena brala jen jako rozvedeného muže, kdy děti má v péči manželka a on si je jen občas půjčí. Jako vdovec, se 3 dětmi v péči, kdy nejstarší už leze do puberty a nejmenší spí v noci v plence, je podstatně méně zajímavý pro případné nové partnerky. Děcka není kam odeslat.
|
Fren |
|
(19.7.2017 14:11:45) a ty se chystáš ke skoku do rakve?
|
|
|
|
|
|