Persepolis |
|
(20.8.2017 8:33:07) Neřekla bych nic. Mám s tím hrozně špatnou zkušenost. Kdysi jsem to kamarádce řekla a obrátilo se to proti mě takovým způsobem, že jsem skoro měla pocit, že já jsem viníkem rozvodu. Že se na mě naštve chlap, s tím jsem počítala, ale že mě z rozpadu manželství obviní kamarádka, které jsem to řekla, to pro mě byla docela tvrdá lekce.
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(20.8.2017 8:40:23) Souhlasím. Oni si to pak vyříkají, ňuňu ťuťu v posteli, ale s tebou už nikdy nepromluví, protože ty jsi byla viníkem, že právě nebyli ňuňu ťuťu. Zažívám něco podobného, vím, že jeden náš známý byl se svými dětmi ( z prvního manželství) na dovolené. Tak to prezentoval svojí přítelkyni. ( naší známé). Ve skutečnosti byl se svými dětmi plus novou milenkou. Ale ta známá jet s nimi nechtěla/nemohla. Tak si myslí, že byl sám s dětmi. On si ale zajistil "doprovod". Ale mlčím. Jejich věc.
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.8.2017 9:02:57) Jo, to je ten důvod proč bych neřekla. Tohle se stává.
|
Pam-pela |
|
(21.8.2017 1:18:26) Nj, Inko, a jak bys vnímala, kdybys "podváděným" aktérem byla ty? "Všichni" by věděli, ovšem krom tebe. A ty bys za čas zjistila, že věděli...a nikdo ani nenaznačil, nechali tě v tom, týdny, měsíce...a povídali si o tom mezi sebou a sledovali vývin situace .
|
Kudla2 |
|
(21.8.2017 13:32:07) "A ty bys za čas zjistila, že věděli...a nikdo ani nenaznačil, nechali tě v tom, týdny, měsíce...a povídali si o tom mezi sebou a sledovali vývin situace."
Pam-pelo, Ty by ses takto o svý kamarádce bavila s někým dalším?
Jako že jí bys to neřekla, ALE ROZEBÍRALA TO S CIZÍMA LIDMA?
To mi teda nepřijde ani trochu kamarádský. Neříct, to si umím představit (jeden z důvodů je ten, co říká Adelinkaa - nechtěla bych být tím, kdo jí převrátí život naruby, co já vím,třeba ona sama o tom ví, ale rozhodla se to neřešit a já bych ji svým "odhalením" třeba uvrhla do situace, kdy by to řešit musela), ale bavit se o tom s dalšími lidmi, to mi přijde teda už dost přes čáru. A to ovlivnit můžeš.
|
Pam-pela |
|
(21.8.2017 14:18:00) Kudlo, z ceho vyvozujes, ze bych to rozebirala ja?
|
Kudla2 |
|
(21.8.2017 21:02:14) Pam-pelo,
psala jsi:
" Inko, a jak bys vnímala, kdybys "podváděným" aktérem byla ty? "Všichni" by věděli, ovšem krom tebe. A ty bys za čas zjistila, že věděli...a nikdo ani nenaznačil, nechali tě v tom, týdny, měsíce...a povídali si o tom mezi sebou a sledovali vývin situace."
Celá debata je o dilematu, zda to tý kamarádce říct, nebo ne. Z toho, co píšeš Ty, usuzuju, že ta kamarádka, která by jí to neřekla, by se o tom ale bavila s jinejma (proč bys to jinak spojovala? Pokud se o tom bavěj jiní, já za to přeci jako kamarádka žádnou odpovědnost nenesu a ani o tom nemusím vědět).
A já osobně bych Tebou popisovanou situaci pochopila daleko spíš, než kdyby mi to někdo přišel přičinlivě vyslepičit.
|
Pam-pela |
|
(21.8.2017 23:34:37) Nj, Kudlo, ty usuzuješ...a pak se dostane do povědomí, že jsem děsná, že pomlouvám podváděné kamarádky za zádama ...žejo? To je podobný, jako když se povídalo, že léčím nějaký nemocný rakovinou nějakejma bylinkama...někdo asi usoudil...
Ale abych se teda zeptala ještě jednou - dovedeš si představit, že jsi v kůži té, jejíž manžel se vodí za ruku s jinou a vědí to "všichni" - krom tebe. Jak by ses cítila, kdybys to časem zjistla? A abych upřesnila - zažila jsem, abys rozuměla.
Byla bych ráda věděla, jak to je doopravdy...ale asi se nikdo neodhodlal... A tak znovu říkám za sebe - je to případ od případu - říct x neříct.
|
Kudla2 |
|
(22.8.2017 0:07:48) Do jakýho povědomí?
Já jsem si akorát představila tu situaci, a asi jediný uspokojivý řešení pro mě by bylo tvářit se, že jsem nic neviděla (ale důsledně vůči té kamarádce i okolí).
Jak bych se cítila, samozřejmě nevím, naštěstí jsem to nezažila, ale předpokládám, že bych řešila spíš toho manžela než okolí a to, jestli to vědělo a že mi to mělo říct.
Tomu, že se k tomu nikdo neodhodlal, naprosto rozumím, protože mi přijde jako nejpřirozenější reakce, jak tu někdo popisoval - naštvat se na tu kamarádku, která mi to řekla, a udělat si z ní hromosvod.
A taky vnímám velmi, velmi tenkou hranici mezi tím, říct to z kamarádství a říct to z čiré zlomyslnosti, a po pravdě řečeno pokud jsem se s něčím takovým u někoho setkala, tak jen s tou druhou variantou (anonymní dopisy, které udělaly jenom zlou krev), a tu první si neumím moc představit.
Asi máš pravdu, že je to kus od kusu, ale já bych se asi (velmi pracně, protože by mi to dělalo dost potíže) odhodlala něco říct jen v momentě, kdy by se jednalo o začátek vztahu a ta kamarádka si ho chtěla teprve vzít. Kdyby už byli svoji, a nedejbože kdyby měli děti, tak bych to asi neřekla, ani kdyby mě mučili.
|
Pam-pela |
|
(22.8.2017 0:19:33) Vidíš, Kudlo, mě by zas zlomyslnost vůbec nenapadla...holt každý máme to svoje vnímání té které situace. A je prostě vidět, žes v té situaci nebyla...takže si vůbec představit neumíš, to pak je vlastně jen teorie, co by kdyby, realita pak bývá jiná. Ony se ty pocity dost mísí (i v tom "řešení" manžela a celé situace)...a nakonec když ještě ke všemu zjistíš, že lidi vědí a věděli a taky současně věděli, že nevíš...ale nikdo se neodhodlal , zajímavá situace...i když docela těžká, řekla bych. A že si v takovýchhle situacích lidi kolem povídají, asi bych řekla, že to prostě zdrbnou, tak to určitě jo..., i když někteří i se soucitem.
Autorka diskuze napsala aspoň sem ...nebo je lepší šeptat do vrby?
|
Kudla2 |
|
(22.8.2017 0:30:55) Pam-pelo,
autorka diskuse napsala sem zcela anonymně, což je přece jen něco o dost jinýho, než když všichni vědí, že jde o Máňu Vopičkovou a jejího Karla.
Ano, v té situaci jsem nebyla, Tys mě vyzvala, abych si to zkusila představit, tak jsem to udělala a to, že to jen předpokládám, jsem předeslala
A vzhledem k tomu, že tohle bývají situace dosti intimní, tak pokud to někdo udělal z kamarádství, tak není moc pravděpodobné, že bych se o tom jako třetí člověk dověděla, ke mně se dostaly pouze informace, když to někdo udělal anonymně a to se mi tedy jevilo jako zlomyslnost, ty podváděné osoby to asi také tak vnímaly, a jediný výsledek byl ten, že jim ošklivě zhoustla atmosféra doma (myslím, že ani jeden z těch nevěrníků se rozvádět nechtěl).
Takže v případech, o kterých vím (byť poměrně zprostředkovaně) byla ta informace spíš hodně kontraproduktivní, velmi pravděpodobně vedená snahou uškodit (anonym) a tomu podváděnému to rozhodně nepomohlo.
|
Pam-pela |
|
(22.8.2017 1:13:39) Kudlo, mně je to celkem jedno...ať si dělá každý co chce...akorát jsem původně reagovala na tvou otázku, zda bych se o "postižené" kamarádce bavila (možná dokonce zlomyslně) s někým dalším...a já se tě zeptala, z čeho to vyvozuješ. To je celý. Teoretizovat člověk může, realita často bývá někde jinde...pak je třeba jednat podle té konkrétní situace. Ale myslím si, že většině lidí není úplně jedno, že se dostanou do situace, kdy krom toho, že musí řešit ty věci kolem rodiny, ještě vědí, že už je "to" veřejné tajemství. V každém případě to není vůbec příjemný k těm všem dalším přidruženým jobovkám...
Je běžné hledat viníka nějaké nelehké situace, takže se člověk může zlobit ne sebe, na manžela, na tu milenku, na kamarádku, na sousedy...je to možná jedna z prvních běžných reakcí na šokovou situaci...krom popření. Ale to je přece normální a běžný...a lidský...a stejně tahle fáze přijde. Takže je jasný, že se to může klidně svézt i po kamarádce s dobrou vůlí.
Možná dneska už docela dost (i když jistojistě ne 100%) dokážu odhadnout věci, které by daný člověk věděl mohl/a možná měl za dané situace? a jsou konstruktivní...které spíš pomohou, a pak ty, které víc zraní nebo jsou jen destruktivní...takže podle toho bych jednala...
Jsou lidi, kteří vědět pravdu nechtějí a raději žijí v iluzi a drží se jí zuby nehty...tam takové sdělení o milencích by bylo hlavně destruktivní a celkově nežádoucí. Možná jsem tenkrát taky chtěla žít v iluzi? Nevím.
|
Kudla2 |
|
(22.8.2017 8:15:05) Pam-pelo,
v podstatě všechny situace, o kterých jsem psala, by byly dle mého názoru destruktivní, protože ti lidé asi chtějí v partnerství setrvat, a když to řeknu hnusně, tak by byli v lepší psychické kondici, kdyby se o tom, že jim je partner nevěrný, vůbec nedověděli. Nebo je možné, že něco tuší, ale pokud jim to někdo neřekne "natvrdo", můžou se tvářit, že o ničem nevědí.
(Tím v žádném případě nechci obhajovat nevěru, jen vycházím ze situace, jak se mi jeví)
A to, že svalíš vinu na kamarádku-nositelku špatných zpráv, sice JE přirozené, ale už tady párkrát padlo, že tím to kamarádství skončilo, že to neuneslo. A to se zcela sobecky přiznám, že by mi za to nestálo.
|
Jahala. |
|
(22.8.2017 9:50:23) Kudlo, jak to můžeš vědět, že chtějí setrvat, třeba jen potřebují impuls k tomu kroku do té doby ho nemají a pak se jim díky tomu nakonec uleví. Dobré kamarádce bych to řekla. A Jo vadilo mi, že mi to neřekli, ale já byla za tu hodnou paní co nás zbavila nakonec fakt šťastná, bez ní by nás nepustil.
|
|
Pam-pela |
|
(23.8.2017 0:01:27) Ne, Kudlo, nejsou všechny popisované situace destruktivní. A hlavně, když konečně víš, můžeš se nějak zařídit...jakkoliv. I třeba dělat dál, že nic nevíš. Nebo odejít. Nebo vyvinout jinou aktivitu...třeba se k odchodu připravovat. Anebo se rozhodnut vztah ještě zachránit. Prostě můžeš k tomu všemu zaujmout nějaké stanovisko, postoj a podle toho se pak i chovat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|