Katka a 2 výrostci |
|
(4.2.2018 14:20:30) Monty tak než říct někomu, že se mi dárek od něho nelíbí, to se radši kousnu do jazyka... Kdysi šla moje máma vyměnit stříbrný prstýnek - dárek ode mě - za jiný.Tenkrát jsem se cítila hrozně a do dneška je mi to líto, bude to tak 40 let...
|
Alena |
|
(4.2.2018 14:32:16) Mne zas vadilo jako diteti, když někdo bližní předstíral, že se mu dárek ode mne libi a hraje to, připadalo mi toponizujici (dela ze meblbecka).
|
Kudla2 |
|
(4.2.2018 16:35:44) "Mne zas vadilo jako diteti, když někdo bližní předstíral, že se mu dárek ode mne libi a hraje to, připadalo mi toponizujici (dela ze meblbecka)."
Tak já jsem asi divná, ale dárky od mých dětí se mi líběj vždycky, maj pro mě takovou přidanou hodnotu, že je vcelku fuk, CO to je.
|
Katka a 2 výrostci |
|
(4.2.2018 16:57:26) Taky tak.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(4.2.2018 17:27:32) "dárky od mých dětí se mi líběj vždycky, maj pro mě takovou přidanou hodnotu, že je vcelku fuk, CO to je."
Kudlo, to mám stejně. Na takový dárek se dívám jinýma očima a i když bych si tu věc třeba sama nevybrala, nekoupila, tak ji vnímám jinak, když ji mé dítě vybralo pro mě. A snažím se všechny dárky od dětí používat a nosit, vždy najdu příležitost, ale zrovna plesový doplněk je ošemetná záležitost, ten může hrubě neladit ke zbytku garderóby. Ačkoliv, když budu škaredá, na mnoha plesech vypadá část dam, jako by jim garderóbu nakoupila malá dcerka, takže možná není důvod se tolik žinýrovat
|
|
|
|
Monty |
|
(4.2.2018 14:34:50) Katko, protože jsme tak naučený. Ve skutečnosti na tom nic není. Netrefit se někomu do vkusu není žádný zločin.
|
Alena |
|
(4.2.2018 14:42:50) Presne tak, netrefit se není nic divného, dobry úmysl dárce to nijak nesnižuje. Naopak neustále utvrazovani dárce v tom, že se trefuje a hromadění nenositelnych předmětů nechapu.
|
Žžena |
|
(4.2.2018 14:46:06) Aleno, já myslím, že dárek lze slušně a s respektem přijmout tak, že zároveň neuvedu dárce v dojem, že tohle je to vončo, co mi má už navždy kupovat.
|
Pam-pela |
|
(4.2.2018 18:34:20) Žženo, přesně. A malé dítě se chce vždycky mamince nebo tátovi zavděčit a udělat radost...a zklamat tohle je teda...pro většinu dětí dost těžký. I když jistě existují i jiné děti .
Já teda žiju podle přísloví "Darovanému koni na zuby nehleď", což neznamená, že si všechny nevhodné dárky nechávám a používám. Kabelku bych si určitě na ples vzala...i když by nebyla úplně podle mého vkusu. Dárkyně ji jak se zdá, vybírala s nejlepším vědomím a svědomím.
|
Monty |
|
(4.2.2018 18:44:47) Pampelo, njn, jenže "zavděčit" je příšerný slovo a hlavně, ten mechanismus pro mě signalizuje podřízený vztah - a o ten já s dítětem prostě nestojím. Do určitého věku rozhoduji, ale ne proto, že bych byla velký šéf. Prostě proto, že dítě na to samo není zralé a nemá dost zkušeností. Ve chvíli, kdy se síly vyrovnávají mi přijde zbytečný hrát komedii. Nejsme roboti, jsme lidi. Takže i to, že se někdo sekne s dárkem se prostě může stát a vůbec nic to neznamená.
|
Pam-pela |
|
(4.2.2018 18:48:08) Monty, dítě není malý dospělý...a můžeš to tak cítit ty, ale to dítě nemusí. Je to jiná osobnost, než jsi ty a ty ji samozřejmě nějak formuješ. Podle sebe - dáváš mu signály...třeba i tím, že svým způsobem ten dárek odmítneš nebo smeteš ze stolu...i když to s tou kytičkou - proč ne? Dítě prostě rádo dělá mamince radost a nejlépe, jak umí...zavděčit se je možná blbé slovo...ale kdo z nás třeba nemá doma výrobky malých ručiček našich dětí?
Dcerka včera koukala na pár obrázků a výrobků na zdi, když byli malí a říkala, že doufá, že její dítě tyhle příšernosti domů tahat nebude ...no, bude a vím, že si určitě některé taky nechá. Třeba.
Myslím, že není nutné být stále podle sebe "FÉR", jiný to tak přece cítit nemusí. Naše dítě může mít úplně jiný vztah k tomu všemu.
|
Monty |
|
(4.2.2018 18:54:42) Pampelo, třeba fakt nebude. Taky je doma nemám.
|
Pam-pela |
|
(4.2.2018 22:37:03) Třeba ne, ale třeba jo...to právě nevíš...je to individuální, jak píše mandelinka. Tahle moje dcera bude mít, a ta starší taky má, i když ta fakt hlavně kvůli dcerkám, ne kvůli sobě. Nikdy nebyla sentimentální ani nostalgická.
Prostě každé dítě je svoje vlastní osobnost, má svoje vlastnosti, svoje pocity...a vůbec nemusí být ani zdaleka podobné těm našim .
|
|
|
Pam-pela |
|
(4.2.2018 22:44:13) Po 4 dětech mi zbyla krabička a pár věcí na zdi , opravdu nesyslím všechno. Ale nějakou dobu po mimořádném výtvoru, kdy jsem viděla, s jakou radostí to přinesli mně jako vzácnost, jsem to na ten hřebíček na zdi nebo poličku fakt vystavila. Pár věcí tam ještě visí (keramický domeček a sluníčko a srdíčko z papíru), máme velký dům.
/A v mé pracovně (ohlédla jsem se teď směrem k nástěnce ) visí obrázek dvou černých tučňáků, jak drží společně srdíčko - to malovala dcerka před asi 9ti lety - mě a tátu . A ještě jeden se sluníčkem, to byla o kousek menší - je tam napsáno Slunce pro štěstí v životě pro petrušku a spousta malých srdíček...tak ten si určitě nechám./
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(4.2.2018 16:34:06) Aleno,
ale asi je trochu jinej přístup u dítěte a u dospělýho.
|
|
|
|