| Lisel | 
 |
(23.10.2018 10:42:26)
Prosím ty z vás, kterým se podařilo dálkově vystudovat vysokou školu- jak jste to zvládaly? A jakým stylem jste se učily- průběžně už od začátku semestru? Moc uvítám vaše zkušenosti a popřípadě rady jak to zvládnout taky 
Díky
|
| Mončák |
|
(23.10.2018 11:24:39)
2 holky ve školním věku, práce mimo obor na 2 směny, rekonstrukce baráku a v tom jsme žili, do půlky studia 2 x 2+1 (2 pokoje, 1 kuchyň, 2 děti, 1 tchýně, zemřela). Manžel poněkud...no, jsem šťastně rozvedená. Učila jsem se průběžně, ale dokud nemám všechny podklady v ruce, tak první půlka semestru je stejně jen o doufání, jak to nakonec bude, druhá o zoufání, jak to nakonec bude. Učila jsem se pořád. U lékaře, o svačině v práci, při čekání na rodičák, u rybníka s holkama, večer až všichni spali, v koupelně, abych nerušila světlem, cestou vlakem, seminárky hned večer, dokud si to trochu pamatuju, na chodbě před zkouškou, nervy na pochodu a ve tváři milej úsměv, že všechno OK. Ale jo, jde to, prvák byl hodně o nervech, pak už v pohodě, už to bylo okouklý a všichni si zvykli, že to fakt myslím vážně a že teda asi mám na studium, jak se obávala rodinná rada, abych nešidila rodinu. Jestli chcete, tak to dáte. Jenom potom už se mi nějak přestalo chtít myslet. Chtěla jsem ještě další, ale už se mi vůbec nic nechce A taky to už je jiná etapa s jinými podmínkami A jo, stálo to za to. A kdybych věděla, co mě čeká, šla bych do toho znova.
|
| Lisel |
|
(23.10.2018 11:58:11)
Tak to jsi dobrá, žes to zvládla
|
|
| Analfabeta |
|
(23.10.2018 13:13:15)
Klobouk dolů!
Mezi máma, pokud nemáš zázemí, tak to bude problém. Já teda dělala jen doktorát, bez zázemí, a to jsme v té době nemuseli psát rigorózní práci, a i tak to bylo zajímavý. Učila jsem se, kde se dalo, hodně po nocích. Tehdy ještě nebyla nějaký net, takže to znamenalo návštěvy knihoven a shánění literatury.
Pak jsem se připravovala na příjmačky na další obor (byla jsem tehdy pedagog a chtěla jsem si rozšířit aprobaci), tam mě ale nevzali a já to víckrát nezkoušela, protože jsem mezitím změnila práci, ve které by mě nepouštěli na konzultace a ani jsem studium pro tu práci nepotřebovala. V souvislosti s tím mne napadá: co případný zaměstnavatel, pustí tě?
|
| Lisel |
|
(23.10.2018 13:33:49)
Zaměstnavatel to ještě neví a možná to tak i zůstane. Přednášky jsou někdy v pátek odpoledne, ale to je jen 2x za semestr a pak jsou to soboty. A já mám víkendy volné. Doma podporu mám a mám i hlídací babičky...
|
| Analfabeta |
|
(23.10.2018 16:53:00)
Tak to bys dát mohla.
Já jsem začila těsně po r.1989 jazykové kursy, dvouleté. 3 týdny v práci, týden škola. Kolegy zaměstnavatel neuvolnil, ale laskavě jim dovolil si to napracovat. Ty dva roky neznali nic jiného než práci a postel, rodina šla totálně stranou. I když to byli chlapi a měli doma podporu, nemuseli se starat o děti, akorát přinést výplatu, tak to taky všichni nedali. Ale to byl hodně velký záhul, to si osobně vůbec nedovedu představit. A krom toho čím je člověk starší, tím mu to hůř leze do hlavy, ještě tak studovat v češtině, ale cizí jazyk... Já se ze 30 let po revoluci nedoučila ani tu němčinu, a to s ní pracuju denně.
|
|
| Mončák |
|
(23.10.2018 18:29:48)
Skvělé podmínky, šup do toho. Ať je nás víc bláááááznůůůů. Nakonec i ten "studentský život" byl docela fajn. A co bylo ještě bezvadný, tak to byly prázdniny, ty jsem si fakt užila. Děti z toho nemají rozum, nás bylo v ročníku 120 a koho jsem se ptala, tak prázdniny po třicítce, nezapomenutelné. Hodně štěstí.
|
|
|
|
|
| Gábi_Smolíková | 
|
(23.10.2018 11:37:18)
Lisel a ty o tom uvažuješ? Dost zásadní podle mě je, jestli budeš studovat něco, co zároveň využiješ ve stávajícím zaměstnání, pak se dají obě činnosti propojit. I zaměstnavatel bývá vstřícnější, máš víc námětů do seminárek atd.
Já studovala když bylo třetí dítě roční, to bylo náročný, po třech letech a státnicích jsem se nemohla na učebnici ani podívat. Teď, po sedmi letech studuju znova, náročný to je, učím se rozhodně průběžně, snažím se nevynechat žádnou výuku, mám kontakty na spolužáky a navzájem si hodně pomáháme. Dávají nám možnost skládat zkoušky v předtermínech, takže to nemáme nahrnuté všechno do zkouškového, to taky hodně pomáhá. Věřím, že to nějak dám, jinak bych do toho nešla.
|
| Lisel |
|
(23.10.2018 11:57:27)
Já už jsem nastoupila do prvního semestru, studuji obor ve kterém pracuji-pracuji ve státní zprávě. Těšila jsem se, že to zmáknu, ale začínám se bát, mám za sebou nějaké přednášky a pomalu se snažím rozpohybovat mozek, 20 let po maturitě , ale v různých objektivních důvodů jsem studovat nešla a pak jsem toho celých 20 let litovala, až jsem se rozhoupala konečně
|
| Gábi_Smolíková |
|
(23.10.2018 12:45:35)
to dáš. Já jsem taky státní úředník (díky tomu mám 6 dní studijního volna, to se hodí), taky studuju podobný obor, ve kterém pracuju). Vlastně mě to i baví a bavilo by mnohem víc, kdyby na to bylo víc času. Ale s tím nic nenadělám. Držím palce
|
| Lisel |
|
(23.10.2018 13:06:21)
Díky, studijní volno zatím nevyužívám, v práci jsem to neřekla-kdybych to náhodou nezvládla...., tak by mi to nebylo příjemný, že to všichni ví..
|
|
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(23.10.2018 12:19:45)
Začala jsem studovat cca 20 let po maturitě s nástupem do práce po MD.
Jezdila jsem pátky, minimálně každý druhý, asi 360 km daleko. Zpočátku večer předtím, abych byla v osm v posluchárně, později jsem vstávala ve tři, dojela na nejbližší větší nádraží a odtamtud vlakem. Večer zpátky, to jsem byla doma kolem půlnoci.
Protože jsem si na to musela brát dovolenou si brát náhradní volno, domluvila jsem se na zkrácení úvazku na 6 hodin. Tj. čtyři dny v týdnu jsem pracovala 8 hodin a pátek měla volný.
Učila jsem se úplně všude, ve vlaku, při cestě autem jako spolujezdec, tahala jsem skripta i na dovolenou nebo služební cestu. Dobrá byla služebka do Itálie, než jsme tam s kolegou dojeli, tak jsem měla přečtenou půlku jedněch skript.
No a pak samozřejmě po nocích.
Začala jsem po MD, právě proto, aby dítko mohlo být v MŠ (ráno a odpoledne to zajistil manžel), protože jsem neměla na MD hlídání. I tak to bylo první rok náročný, hlavně proto, že syn byl často nemocný a já potřebovala do školy. Pytlíkovali jsme ty pátky jak to šlo.
|
| Lisel |
|
(23.10.2018 12:44:11)
Tak vidím, že jsou na tom lidi ještě hůř, já to mám do školy tak 45 minut, tak alespoň to je velká výhoda, ale strašně obdivuju všechny co jste to zvládly....
Když vidím to množství k učení...
|
| Limana |
|
(23.10.2018 12:59:38)
Jen chci povzbudit, studovala jsem denni hned po maturite a na zacatku prvaku jsme z mnozsvi uciva a seminarek a prezentaci a pisemek.. byli vyrizeni vsichni. Zacatek je narocny, ale casem se to utrepe, clovek se otrka, objevi se materialy ke zkousce, zjisti se, ze to tak horke nebude ;-) A pak prijde novy predmet, co je postrach a vyrizeni jede nanovo. Ma to tak hodne studentu. Mysli na cil a ze kdyz to daji ostatni, tak ty taky
|
| Lisel |
|
(23.10.2018 13:02:58)
Děkuju za podporu, to jsem asi podvědomě chtěla slyšet , v sobotu jsem přijela z přednášek a bylo mi do pláče, říkala jsem si, jestli jsem se nepřecenila. Ale mám podporu doma, tak uvidím...
|
| Mapat | 
|
(23.10.2018 15:02:16)
Můžu potvrdit, že začátek je nejhorší, pak se do toho člověk trochu dostane. Já jsem šla studovat asi po 20 letech po maturitě a teprv tehdy jsem docenila, jak to bylo v mládí super, když člověk neměl na starosti nic jiného než školu. Teď jsem měla dítě v první třídě, zaměstnání, podnikání, na krku rekonstrukci domu a do toho maminka, o kterou jsem se starala, měla mrtvici. Chvíli mi trvalo, než jsem se zase "naučila učit" a bylo dost poznat, že v mládí to lezlo do hlavy rychleji. Ale zase jsem dost využila zkušeností, ne jen z oboru, ale tak nějak celkově, ze života. Ve 40 toho člověk ví přece jen o něco víc. Ke konci mě to začalo vyloženě bavit a bylo mi líto, že končíme, ač jednoduché to fakt nebylo. Ale ten začátek, to byl opravdu masakr a taky 50% spolužáků odpadlo po I. semestru.
|
|
|
|
| Stáňa * |
|
(23.10.2018 18:11:59)
Báro,
jo, přesně, ten pátek byl prostě den pro mě. Byl totálně odlišný od zbytku týdne.
A studium mě naučilo neřešit ve zbytku týdne kraviny.
Když jsem skončila (ještě jsem si dala rok "pedagogického minima"), tak jsem najednou měla strašně moc volného času. Ještě teď, čtyři roky od ukončení studia, mi připadají večery takové plané.
No a tak je ze mě zastupitelka v obci, abych se nenudila 
|
| Fern |
|
(23.10.2018 19:24:51)
|
|
|
|
|
| Fern |
|
(23.10.2018 19:27:37)
"Začala jsem studovat cca 20 let po maturitě s nástupem do práce po MD."
- tvl, 20 let po matuře teprve na MD?V té době jsou některé už babkama... Hele a co si dělala těch 20 let od matury,když si všechno začla honit na starý kolena?
|
| Girili | 
|
(23.10.2018 23:30:47)
20 let, kdyz nastupovala do prace PO MD. Na te MD mohla být klidne 6-9 let. nebo i déle s prestávkami. Jestli maturovala v 18 letech, tak první dítě mohla mít v pohode pred tricitkou. Zadny extrem.
|
| Stáňa * |
|
(24.10.2018 20:18:30)
Přesně tak, maturovala jsem v 18, pak pomaturitní roční jazykový kurz a od 19 pěkně v práci.
S druhým dítětem jsem končila MD v cca 36 a pak začala dálkově studovat.
Nic divného na tom není 
Na babičkovství si ještě klidně počkám.
|
|
|
| Marika Letní | 
|
(24.10.2018 21:09:20)
Fern, holt ty máš od 38 stará kolena. Jiná je mladá, na MD a studuje. 
|
|
|
|
.
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)