| rišulka | 
 |
(9.8.2020 13:17:26)
Angrešte, napsala jsi to skvěle a přesně jsi vystihla problém sebepojetí, který se táhne jako červená nit nejen našimi životy, ale vlastně všech - jak říká tvůj kamarád o tom smutku, nemusí jít tedy jen lidi s hendikepem, ale takové smýšlení občas padne asi na každého.
Jsou lidé, kteří si v tom "bolístkování" hoví a jsou lidé, kteří svou jakousi příslušnout k určité skupině vystavují jako své privilegium.
Jako blbý příklad třeba moje nevlastní holka, s ročním miminem se z ní stala vůdkyně všeho a všech, taková "nejmaminkovatější", jen ona nejlépe rozumí dětem všeho věku, nedá se s ní vyjít a nadto je v tom nepochopitelná a nepřijatelná žárlivost na Rišku.
V prostředí postižených, v lázních, mě velice překvapilo, jak je "kastované", hodně nám dávali najevo a vydělovali nás, že když kluk chodí, nepatří tam, a jak jsi už včera zmínila, není vozík jako vozík..
Ale nejde o to někam patřit, my chceme žít normálně, jak jen to půjde, nechci být ta, které se Riška "stal", a Riškovi se nic nestalo, prostě je takový, jaký je - a na to je teda opravdu tolerantní, všechno akceptuje, je otevřený všem, bere lidi jako lidi.
Ale jsou prostředí, kde jen těžko můžu říct "máme se dobře", Angrešte, je to odporně neuvěřitelné, ale my máme trpět, trápit se..
Nevím, KDO to říká, ale taková je nálada, atmosféra, podívej se třeba na potíže kolem snad každé výstavby nějakého chráněného domova.
Být sám za sebe není snadné, svět je plný předsudků (a odsudků). Kolikrát i tady se probírá, jak některou diskutérku někdo trápí a rady jsou vždy stejné - vymezit se, odstřihnout, najít sama sebe a žít si svoje, a to bez hendikepu. My si žijem to naše a to vymezení a odstřižení probíhá z druhé strany směrem k nám, častokrát jsem tu psala o té izolaci. To není sebelítost, to je fakt. (i přesto se máme dobře :) vážně)
Dneska abys altruisty pohledala. Co znám lidi, kteří se realizují v péči, k tomu většinou přivedla vlastní zkušenost, vesměs v rodině (dítě, babička, partner), takže je to takový kruh - život s postiženým, práce s postiženými. Jistě ne vždy to platí, ale často ano.
|
| angrešt |
|
(9.8.2020 14:32:16)
rišulko, Tebe vždycky ráda čtu :) Je to přesně v tom duchu, který je mi příjemný :) je to bez her, bez tlaků.
Zmíněný kamarád, jehož jsem citovala (on sám má velmi vážné postižení, jednu ze vzácných genetických nemocí), se kdysi ještě s další naší kamarádkou spolupodílel na kampani Chodící lidé, jestli si na tu kampaň pamatuješ. Pak se od toho oba distancovali, protože jim to nesedělo právě tak nějak celým duchem, tím "vydělováním se" lidí s postižením, občas až skoro agresivním.
Jedna ze součástí té kampaně byl film, který se snad i jmenoval? - teď už nevím - zkrátka celý byl prodchnutý větou "jsme úplně normální". A právě tohle třeba mně přijde nešťastné jako máloco. Ten film mi začal vrtat v hlavě, jeslti nááhodou na lidech s postižením není opravdu třeba něco nenormálního, čeho jsem si doposud nevšimla, a tak je teď od toho potřeba odvést pozornost halasným vykřikováním "jsme normální"  V duchu "Čím hlasitěji mluvil o své cti, tím rychleji jsme přepočítávali své stříbrné příbory" :)
Normalita, ve smyslu lidské podstaty, významu a hodnoty člověka, je automatická, samozřejmá, nedílná od člověka. Postižení je jen popisný pojem (myslím, že vychází ze zákona o sociálních službách, ale v tom se zas tolik neorientuju). Přidávat mu význam - a to paradoxně nejen ten negativní, ableistický, ale i ten pozitivní, o kterém píšeš Ty v souvislosti s kastováním a "nejsi dost postiženej, abys patřil nezi nás", je nabalený konstrukt. Který vůbec není potřeba s sebou tahat vždy a všude.
A je hrozně hezký, jak píšeš, že se Ti Riška "nestal". Prostě je. A je dobře, že je :) Je dobře, že lidi jsou :)
A je zároveň strašně hezké, že Riška bere lidi jako lidi :) Ono to má totiž vážně dvě strany a normální, rovný a respektující lidský přístup není nikdy jednosměrný. Jakkoli absurdně to zní, já se zas jednou setkala se určitým, no, nechci říct vysloveně nepřátelstvím, ale řekněme nechutí vůči mně, coby "choďákovi", v té první chvíli čistě pro fakt, že nejsem v dané společnosti jako jediná na vozíku :) "Nepatříš mezi nás a nemůžeš nám rozumět, máš pohybová privilegia, která my nemáme, takže s Tebou se nebudeme bavit". Časem se to poddalo a už je z ní kamarádka, vysvětlily jsme si to -
.... - ale já taky jsem ráda braná jako "lidi" :)
|
| K_at |
|
(9.8.2020 14:42:19)
Angrešte a Rišulko, protože třeba já mám malou zkušenost s lidmi s různým postižením, tak třeba já cítím vnitřní (nechtěnou) křeč, že něco plácnu. Že se dotyčného dotknu. Že ublížím. A člověk je z toho tak sevřený, že 100% že mě vypadne nějaká totální hrůza. 😭
|
| angrešt |
|
(9.8.2020 14:54:47)
Kat, nemám pocit, že bych měla nějaké zvláštní zkušenosti :) Postižení přece fakt není nic, co by definovalo člověka jako takového. Jako zvenčí viděno možná mezi mými blízkými přáteli je opravdu nadprůměrný počet lidí s nějakou formou vážného postižení, ale... to se prostě tak jen seběhlo :) jsou to prostě lidi z mý smečky. nabalený v průběhu života, různě, tu jsme se potkali na masáži, tu jsme se seznámili přes sestřenici, tu máme prostě společné známé...
A já taky občas něco plácnu, zrovna před dvěma týdny se mi povedlo tak dokonale promluvit o provaze v domě oběšencově.. a zrovna ve vážném tématu smrti mámy (zrovna mámy člověka s postižením)... no, stane se :)
Loni se mě na to ptali moji studenti (kteří byli v rámci projektu za lidmi s některými typy genetického postižení) - jak mají vybírat slova, aby neurazili, nedotkli se... Tak já na to samozřejmě nemám žádný patent :) Ale věřím, a říkala jsem to i jim, že záleží na jejich vnitřním postoji k člověku před nimi. Že je to prostě cítit a pak i třeba zrovna nešikovně zvolené slovo neublíží. Že vnímání lidí jako lidí (jak píše rišulka) je naprosto dostatečná výbava pro to, aby tam šli.
Zatímco při vnitřním odporu to nezachrání ani důsledné používání manuálu paní Šimůnkové (která teda ale zase myslela opravdu na VŠE  - myšlenka manuálu dobrý, ale je pro mě fakt přemrštěný).
|
| rišulka |
|
(9.8.2020 15:11:22)
Kat, hlavně klid, mezi hendi jsou lidi jako všude, sobci i blbci (to jen aby se to rýmovalo, samozřejmě i ostatní sorty).
Křeči se občas neubrání asi nikdo. Mě třeba na první dobrou napadne před policajtem (ajaj pokuta za pásy, když mi se tak hrozně chtělo čurat - naštěstí byl "normální", zasmál se, ale dal mi to za pětikolo no), a často před lidmi, na kterých jsem nějak závislá, třeba doktor s mojí rukou, z toho jsem měla lufta a on byl egoistický hulvát, nepřístupný čemukoliv, ale co nadělám, když on je kapacita a ty ostatní on prý učí. Někdy to pociťuji před lidmi extra bohatými, že oni něčeho dosáhli a já jsem nicka (po slovensky krásné slovo niktoš). Někdy to prostě přijde, bez ohledu na postavení, funkci nebo postižení protistrany.
Asi nejlepší způsob je humor. Vzpomeň na film Nedotknutelní - kdo se nehýbe, nemlsá :)
|
| K_at |
|
(9.8.2020 16:42:44)
Rišulko, nedotknutelní jsou super. 👍
|
|
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(9.8.2020 15:10:15)
Kat, myslím, že ono je nakonec nejlepší mluvit jak zobák narostl. Léta pracuju na jednom projektu s vozíčkářem a nejdřív jsem si dávala pozor, aby neříkala věci jako "neříkej hop dokud nepřeskočíš".
Pak do projektu naskočili lidé s daleko komplikovanějšími osudy a všechno si neohlídám, takže si dávám pozor na jazyk jen u těch nových a u kolegy na vozíčku už vůbec ne a nevypadá to, že by si mou neohrabanou mluvu bral nějak osobně. Holt takhle mluvím, ale nic to neznamená, není to z mé strany nerespekt, ale prostě jen fráze.
|
| K_at |
|
(9.8.2020 16:42:05)
Půlko, no přesně! To je jako "nemyslí na ruzovyho slona"! 😂 Prostě já vím, že dotyčný určitě řeší spoustu starostí, o kterých já nemám páru. A spíš mi chybí běžná zkušenost. Ta každodenní. Obyčejná.
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)