| Salamajka | 
 |
(8.4.2023 5:34:46)
Njn a jak se v paneláku asi naučí manuálně pracovat? Chlap je línej takže od něj nic neokoukaji a ta chvilka dětství kdy měli chuť a zápal se učit se než nastoupila puberta 😂😂 tak ta to nezachrání. Pokud děti nemají možnost vidět to řemeslo nedivím se, že je to moc neláká. Mě třeba taky nikdy nechytlo IT a podobně. Pro mě sedět celý den v kanceláři a vyřizovat stohy papírů a telefonátů....jako jednou budu muset protože do 68 fakt fyzicky nevydržím, ale upřímně řečeno moc se na to období netěším. A bohužel když ti dítě vyrůstá v období covid kdy jsou veškeré služby zakázané tak těžko bude přemýšlet nad tím se tomu věnovat pokud ho to vysloveně neláká.
|
| babi_ | 
|
(8.4.2023 9:08:37)
Tak v paneláku se dá... MM vyrobil celé nábytkové stěny, vestavěné skříně, drobnější veci jako poličky věšáky samozřejmě... děti byly k ruce stejně jako já.
Víc záleží na povaze, zájmech rodičů a těch dětí, to je jasné.
Moji rodiče na to moc nebyli, jako dítě jsem se nejvíc rukama naučila na táborech a víkendovkách s oddílem skautského typu. Naučili mě vařit, se dřevem všechno. Jo a babička mě naučila plést a háčkovat, to taky o prázdninách a víkendech.
|
| babi_ |
|
(8.4.2023 9:11:55)
Jo a stejným oddílem prošli někteří moji vrstevníci prakticky netknuti - hřebík rovně nezatlučou 
|
|
| Salamajka |
|
(8.4.2023 12:18:40)
Prosím tě a kde to v tom paneláku vyráběl? U nás v kuchyni si 4 nesedneme ke stolu. Mezi nábytkem a posteli máme uličku o šíři 1 m . Trošku místa je akorát v pokoji kde je hned za dveřmi stůl a naproti němu palanda tam se dá dát karimatka přinejhorším, ale i tak se přes ležícího skáče. Když maluju tak musím nejdříve do jedné místnosti vše nastěhovat a tu zarovnán tak, že tam nikdo neprojde. Takže malování probíhá tak, že musím ráno až všichni odejdou zarovnat tu místnost vymalovat tu vyklizenou a do večera zas ty krámy přerovnávat do té vymalované. Někdy fakt lepší vyhořet 😂. Ty tábory jak popisujes jsou asi moc fajn jenže zdraví mých dětí to nikdy nedovolovalo a tak na táboře byly jen párkrát a nikdy v takovém co píšeš. Vždycky jen v budově. Žádný chatky nebo stany. Moc je to nikdy nebavilo a nakonec jsem hodně využívala příměstský tábor. Ten se jim vždycky líbil protože tam je holky braly na výlety. Ale zas hrady , zámky, zříceniny nebo přírodní krásy a ne za řemeslem. Na různé ty řemeslné trhy a akce co teď jsou jsme neměli nikdy možnost chodit. Každý svátky jsem chodila do práce. Mám to tak do teď . Všechno co ostatní považuji za volno já pracuji od rána do večera. Volno mám jen na zavřeno což 6x do roku.
|
| babi_ |
|
(8.4.2023 13:14:34)
Nejdříve v předsíňce a na chodbě (poslední patro), pak v "tělocvičně". Měli jsme nejdřív 2+kk, děti jeden pokoj dohromady s palandou, v obýváku jsme spali my. Pak jsme to vyměnili za 3+kk, uspořádání jsme zachovali, a v třetím pokoji vytvořili lezeckou stěnku a strop, dali žebřiny s hrazdičkou, zavěsili boxovací pytel... no a tam byl prostor na hraní všeho druhu. Když se nevyrábělo, tak na podlaze tatami na cvičení. Posléze tam přibyl i keyboard. Tam pak byly ty vestavěné skříně, takže šatna.
|
| Salamajka |
|
(8.4.2023 13:57:05)
V předsíni 😂😂😂 my se musíme obouvat postupně. Jinak se do předsíně nevlezeme. Jo jo máme 2+ kk 48 m . Takže asi tak no . Jasně když máte takové obří prostory někdo i obří balkon a ne jak my jen 50 cm se zábradlím. Tak to jo to se řemesla dají provozovat.
|
| TaJ | 
|
(8.4.2023 14:06:45)
Salamajko, my jsme měli v paneláku uprostřed velkou čtvercovou předsíň a z ní šly po obvodu dveře do pokojů, do kuchyně, do komory, do koupelny a na WC. A balkón podél obýváku a jídelny, široký tak metr? Taková ta klasická dlouhá lodžie. Bylo to 3+1. Tam se taky dalo ledacos kutit.
|
| babi_ |
|
(8.4.2023 14:24:45)
Jo, předsíní myslím ve 2+kk ten prostor před dveřmi do pokojů a koupelny a na WC. Samozřejmě se cokoli rozdělaného muselo překračovat, odsouvat, nadzvednout... ale místo to bylo a nešlo ho ničím "zabydlet", protože před těmi dveřmi nemohlo být nic trvalého, jelikož by se do nich nedalo vcházet.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(8.4.2023 15:10:23)
My jsme ve 4+1 s balkonem, sklepem a garáží.
|
|
| Salamajka |
|
(8.4.2023 20:37:50)
No tak my tam máme botník docela obří a věšák z kterého bundy přetékají do prostoru a do kuchyně. Když nám mají dovézt třeba lednici tak celý ten věšák musím vystěhovat. Teď přemýšlím nad tím jestli se musel posunout ten botník když se vezla pračka a sušička. Sousedi se běžně všichni vyzouvaji venku před vstupem do bytu a boty nechávají z venku. No pobaví, když pak někdo vyjmenuje prostor navíc ke kterému nemá každý přístup 😂😂. Takže tak no . Ono totiž opravdu nemá každý garáž a jiné další prostory na to tvoření a montování. Jinak taky když jsme měli prázdné místnosti před nastěhováním tak jsme taky lecos dělali doma. Teď když potřebuju přesadit květiny tak musím vše tahat na zahradu za garáž. Takže ty patra běhám a tahám tašky s kvetinacemi jako kočka koťata třeba i 7 x furt nahoru a dolů dokola. Proto třeba ani nezavaruju. Představa jak tahám nahoru a dolů ty sklenice víčka kompoty obří zavařovací hrnec a podobně mě odrazuje. Stačí mi vzpomínky na to kolik jsem se natahala košů s prádlem. Zlatá sušička.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(8.4.2023 21:59:10)
když není prostor na práci s velkými věcmi, dá se rozvíjet manuální zručnost i jinak, kdokoliv může vařit, péct, šít, plést, lepit hrady z papíru, stavět z Lega a postupně třeba rozebírat a skládat starý rádio nebo mobil, slepit boty nebo opravit oblečení, fakt to není jen o práci se dřevem v prostoru 3x3 metry
my sice prostory máme, jenže sklep je dědova kuřárna a jeho nepředstavitelný bordel, který se nesmí vyhodit ani přebrat, takže většinu věcí manžel i kluci dělali v kuchyni nebo někdy v pokojíčku, včetně dvoumetrových modelů letadel na ovládání, odkládalo se to většinou do ložnice na skříň
|
| Beat | 
|
(11.4.2023 11:35:05)
Yuki “ rozvíjet manuální zručnost i jinak, kdokoliv může vařit, péct, šít, plést, lepit hrady z papíru, stavět z Lega a postupně třeba rozebírat a skládat starý rádio nebo mobil, slepit boty nebo opravit oblečení, fakt to není jen o práci se dřevem v prostoru 3x3 metry”
Je to tak. Ale málokdo to dneska snese ve velkém domě, natož v malém prostoru. Je to dneska nějak moc o designu.
Když byly děti malé, měli jsme jejich stolek asi 8 let trvale v obývakokuchynoprostoru a na tom byla podle situace bud modelina, různé nože dle věku, rýže, misky, mouka v plechu, korálky, provázky, vodovky, papíry, nůžky, pastelky atd. X děti, které přijdou do školky, tohle nemělo v životě v ruce. A pak mají umět tkaničky. 
Mají nacančane pokojiky a s mámou a tátou se přetahuji o mobil. Šílený, co pisu, je to jak o staré baby . Ale vidím do toho a vim, ze během 15 let se toho změnilo dost. Čest výjimkám.
|
| Monika |
|
(11.4.2023 11:53:01)
Beat, ještě v době našich dětí, když byly menší (tj. cca před 10-5 lety) se vyrábělo a výtvarničilo všude u všech kamarádů, co jsme znali. Ale je fakt, že elektronika vytlačuje jinou zábavu asi hrozně rychle a hlavně u čím dál mladších dětí? Jinak tvoje zmínka o designu bydlení těžko se slučujícím s "tvořeníčkem" mi připomněla velmi designový kuchyňoobývák mého švagra, kde na luxusní plovoucí podlaze před francouzským oknem a vymakanou do vlnovky udělanou kuchyňskou linkou stojí asi 30 plastových kelímků od jogurtu plných sadby  Švagrová se hrdinně zmítá na pomezí zemědělské hospodyně a snobské luxusní paní domu, používající pouze designové hrnečky a skleničky v luxusním bytě s mořským akváriem (momentálně bez rybek) 
|
|
| TaJ |
|
(11.4.2023 11:57:57)
Beat, jo, je to tak...ono je totiž jednodušší dát do ruky dítěti mobil, nebo ovladač, nemusí se mu věnovat, nemusí uklízet žádný nepořádek... Já to vidím v práci, když někdo přijde, že by chtěl něco pro tříleté dítě...a když začnu nabízet, tak to začne - ježiš, tohle ne, to by bylo všude...a od toho by byl zmazaný, to by lepil všude... Ono když už tihle rodiče něco takového dětem koupí, tak čekají, že se s tím zabaví samo a dá jim pokoj...Jako jasně, že takoví nejsou všichni rodiče, ale potkávám jich dost. U nás to vypadalo spoustu let jako u vás, syn vlastně asi do 10 let do pokoje chodil jenom spát, jinak byl celý den s námi v obývákokuchyni, měl tam svůj koutek a všechno možné, co píšeš. Pořád jsme něco vyráběli, malovali, lepili, stavěli, chodil do výtvarného kroužku, do řemeslného, na kroužek vaření...ale teda tkaničku se stejně doteď pořádně nenaučil a na uživení rukama to fakt nevypadá...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(11.4.2023 12:10:51)
no když ono to není taky jen o tom nepořádku kolem... když se ti přihodí dítě, co nesnese umazané ručičky, moc toho "výtvarničení" nevymyslíš
dodnes vzpomínáme, jak jsem chtěla pro prarodiče nechat udělat hrnky a talíře s otisky rukou našich dětí, synovi byl necelý rok a ve studiu, kde se malovalo na nádobí jsem slečně vysvětlovala, že jakmile mu natřu ručičky, musíme být pekelně rychlé a naplácat otisky a rychle umýt, ona se smála, že to jen předem plaším, "tohle se VŠEM dětem vždycky líbí" no nicméně hysterické matce tedy přidělila stolek hned u umývárny, naskládaly jsme na stůl nádobí do pohotovostní polohy, připravily spokojeného usmívajícího se synka, natřely mu ručičky barvou, na vteřinu ztichl celý svět (synek měl nejspíš malou zástavu srdce), načež spustil neskutečný řev... rychle jsem naplácala otisky, vydrhla ručičky a v tu chvíli klid, spokojené, usmívající se dítě
když pak měli ve školce keramiku, naprosto odmítal spolupracovat, ponořit prstíčky do hlíny, to by ho asi zabilo
s věkem se to teda srovnalo, ale dodnes nemá moc rád, když se od něčeho umaže (zmazané oblečení nebo zablácené boty jsou ok, jen na vlastní kůži je opatrný )
|
| TaJ |
|
(11.4.2023 12:16:56)
Rose, jasně, taky jsme měli dítě, které nesnášelo špinavé ruce - no tak jsme tehdy prostě vypustili prstové barvičky a jakékoli otisky, ono i tak se toho dá dělat celkem dost...a jak z toho pomaličku vyrůstal, tak jsme si mohli dovolit víc. Ale aby si natřel celé ruce, nebo něco podobného, k tomu jsme se asi nedostali nikdy, nicméně modelína, nebo keramika mu pak nevadily. Je spousta barviček, od kterých se neušpiní, nebo se na ně dá použít štětec, od tyčinkového lepidla se taky moc nezapatlal, Herkules štětečkem apod.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.4.2023 12:23:27)
tinko, přiznám, že já to se synem víceméně vzdala... on neměl rád vůbec žádné barvičky, co by se mohly rozmazat, vlastně ani křídy moc nechtěl, když už jsem ho ukecala na malování na chodník/zeď, musel mít hadřík a do něj si utírat prsty... neměl moc rád ani voskovky, jen progresy, dokud byly v tom papírku... jeho stejně nejvíc bavilo stavět - lego, kostky, koleje, mozaiky...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(11.4.2023 12:31:39)
Úplně vidím sebe, stála jsem s rukama od sebe a vřískala. A mám to dodnes, nevřískám teda, ale nesnáším třeba těsto za nehtama, nerada sahám na maso, pořád si myju ruce a buřta byvch do ruky nevzala.
|
| Rodinová | 
|
(11.4.2023 12:42:07)
Burta bych do ruky nevzala ...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.4.2023 12:48:56)
Myslím opečenýho, třeba u stánku.
|
| Rodinová |
|
(11.4.2023 12:51:42)
Aha
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.4.2023 12:47:40)
no přemýšlím, že přes jídlo se to vlastně asi srovnalo nejlíp
je totiž fakt, že těsto na cukroví ho nijak nepopuzovalo, párek (samotný, žádný kečup) popadl do ruky vždycky nadšeně a i když dodnes preferuje vidličku a nůž (i na ty buřty na ohýnku), když jde o jídlo na ulici, klidně se obětuje a jí i rukama (ostatně maminka pak vždycky má papírové kapesníky na utření, že )
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.4.2023 12:52:35)
To bych radši nejedla než párek rukou.
|
|
|
| 77kraska |
|
(11.4.2023 13:03:28)
Inko, ja saham asi na vsechno...akorat teda mrtveho krecka z klece vynadavam pres mikrotenovy sacek, holou rukou bych na nej nesahla...sahala jsem na ziveho hada v ZOO, to bylo asi maximum holou rukou, maso mi nevadi, krajim psovi i syrova veprova srdce, tam se divim, ze se nestitim
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.4.2023 13:28:40)
Živýho mi nevadí nic, hadi ani brouci. Na mrtvýho křečka bych taky nesahala.
|
| 77kraska |
|
(11.4.2023 13:31:05)
mrtvy krecek je fakt ekl, nekdy je uz ztuhly a jindy jeste neztuhly...a je to emocionalne narocne, kdy tady predtim porad behaji, veseli a zvedavi....a jsou uplne mali a lehounci, vetsinu objemu tvori kozisek (dzungaraci)
|
| Monika |
|
(11.4.2023 13:39:57)
77krásko, jeden mrtvý křeček/mazlík je smutný, ale nejhůř jsem se cítila, když mi jednou řezník "vnutil" ke kuřecím křídlům na vývar ještě taky kuřecí srdíčka.
Nevadilo mi na to sahat, ale dost špatně mi udělala představa, že to bylo původně 20 živých kuřátek  Ovšem pokrytecky jsem to i tak uvařila a snědla (stejně bych jim nepomohla) ...
|
| Beat |
|
(11.4.2023 13:59:54)
babi, jo, jak jsem psala, čest výjimkám. Jsou i tvořiví rodiče
|
| Buřt |
|
(11.4.2023 15:14:44)
Já si pořád myslím, že dítě by mělo co nejpřirozeněji být součástí života rodiny. Takže spíš než "měli bychom něco vyrábět, pojďme to dělat", tak prostě přizvat dítě jak k tomu, co je třeba, tak k tomu, co nás těší. Aby bylo u vaření, štípání dřeva, práce na zahradě, věšení obrazů, u toho, když rodiče něco dělají pro svoji radost - někdo fotí, někdo maluje, někdo hraje na nástroj ... jasně, že rodiče nepokryjí všechno, ale dítě by podle mě mělo ideálně být součástí komunity ve formě širší rodiny a přátel, takže těch činností by se mohlo účastnit poměrně přirozeně, a tím mít i širší záběr. Zdá se mi to lepší než to dítě jaksi umělě rozvíjet anebo ho nechat být. S babi sázet sazenice, s dědou dělat se dřevem, s tatínkem sportovat, s maminkou chodit do divadla ... prostě ho tak přirozeně integrovat do svého světa a ne mu všechno na sílu přizpůsobit.
|
| Monika |
|
(11.4.2023 15:35:11)
Buřte, to máš určitě pravdu, ovšem třeba 2-5 leté dítě asi úplně maminka s sebou do divadla nevezme (může ho vzít leda na dětské představení, kam jde kvůli němu), tatínek na svoje sportování taky těžko, resp. musí se zásadně přispůsobit rodič dítěti - např. rodič může běžet, pokud dítě jede na odrážedle, ale těžko to klapne na trase 5 km bez přerušení, nedejbože víc - nebo já brala dítě na tenis nebo volejbal, kde se nás sešlo víc matek s dětmi - někdo hrál, někdo zabavoval a hlídal děti - ale ty děti volejbal fakt nezvládly Prostě do nějakého věku dítě tak úplně do svých aktivit nezařadíš, musíš se mu hodně přizpůsobit a věnovat se spíš tomu, co zabaví dítě, než věřit, že se dítě nějak zabaví při tvých aktivitách (do určité míry a zejména ve větší komunitě to ale jde). K nějakým náročnějším pracem si tatínek taky obvykle čtyřleťáka nepřibere, aby se celou dobu strachoval, že se mu něco stane ...
|
| babi_ |
|
(11.4.2023 17:19:48)
Moniko, dvouleté nevezmeš do svého divadla, ale k mnoha domácím pracem ano. A o to jde - dělá něco rukama
|
|
| babi_ |
|
(11.4.2023 17:31:23)
Ke kácení stromů děti samozřejmě nikdo vzít nemůže, ale k většině toho, co se dá vyrábet v bytě, se dítě přibrat dá. Chce to trpělivost a třikrát víc času.
Venkovní práce - kosu s vnučkou nevytahuju to je jasný, ale hrábě nafasovaka ve dvou, a při sestavování výběhu pro slepice pomáhala zdatně taky
A takových věcí je...
|
|
|
| TaJ |
|
(11.4.2023 16:33:16)
Buřte, jo, syn taky s námi třeba pracoval na zahradě, vozil kompost k záhonům, nebo naopak vytrhaný plevel na kompost na náklaďáčku, v zimě na té Tatře odvážel na hromadu sníh, který manžel prohrnoval, nebo ho vozil na bobech, měl i svoje malé hrablo a zahradní nářadí, malou konev na zalévání, pekl s námi cukroví, utíral nádobí...jo, to byly časy, když ho do toho člověk ještě nemusel honit, ale dělal to s nadšením a zápalem. Jinak u nás na tvoření, nebo hraní s hračkami došlo většinou tehdy, když bylo tak hnusně, že se nedalo moc být venku...a nebo takové ty chvilky třeba mezi večeří a koupáním a spaním...jinak jsme většinu času byli venku, dopoledne většinou někde dál, jezdili jsme klidně na druhý konec Prahy na zajímavé dopravní hřiště, do nějakého parku, nebo na nádraží, hodně jsme jezdívali s odrážedlem, koloběžkou, kolem...v poledne oběd, krátký odpočinek a pak třeba až do večera na zahradě - nějaká ta zahradní práce, písek, voda, nějaké ty zahradní hračky, měl tam udělané i funkční závory...se setměním jsme šli dovnitř, večeře, chvilka hraní, koupání, čtení a spát
|
|
| babi_ |
|
(11.4.2023 17:12:15)
Přesně tak. Vnučka s tatínkem maluje (má tedy i svůj stojan a paletu) a hraje na nástroje, s maminkou tančí a vyrábí různé, s babi sportuje, s druhou babi a dědou sází... se všemi vaří uklízí a co je potřeba. Obdobně jako moje děti to měly. Zas tak moc se to nemění, akorát já a dcera jsme každou volnou chvíli četly, vnučka ten mobil, no
|
|
| 77kraska |
|
(11.4.2023 17:28:22)
Burte, to mas pravdu, ale to mi zrovna slo nejhur zapojovat dite do aktivit rodiny....to slo na chalupe, kdyz jsme hrabali listi nebo sbirali orechy nebo sbirali zizaly (deda je pak posypal soli) nebo babicka s vnuckou varila, ale jinak to moc neslo, ja tehdy hodne pracovala na pocitaci a partner hodne cetl a taky proste odpocival (spal nebo se jen tak povaloval), tak kdyz uz jsme meli volno, tak jsme nekam jeli a program spis prizpusobovali diteti, jeli na kolo, sli do ZOO, jezdili na hrady a zamky, hledali kešky atd.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(11.4.2023 17:44:47)
Já taky, nejradši mám noční společenský život a čtení detektivek v klidu o samotě, v době malých dětí se program přizpůsoboval většinou jim, sama od sebe bych třeba do ZOO nebo den otevřených dveří metra v životě nešla.
Až co byly děti starší, tak se naše zájmy protnuly, s dcerou chodím od jejích 11 na zumbu a tak.
|
|
| holkamodroočka |
|
(11.4.2023 17:52:26)
To slyším poprvé, že by se sbíraly žížaly. Já myslela,že jsou užitečné....
|
| TaJ |
|
(11.4.2023 17:56:02)
Holkamodroočka - že jo? Proč žížaly? Slimáky, to jo, ty jsme sbírali a nosili jsme je sousedce, měla v jezírku ty okrasné kapry a pro ně to byla mňamka
|
|
| babi_ |
|
(11.4.2023 17:56:40)
Asi slimáky.
|
|
| 77kraska |
|
(11.4.2023 17:56:43)
holko modroocko, pardon, to jsem spletla, mam otevrenych pet oken na ruzna temata, sbirali se spanelsti slimaci, ne zizaly....slimaky sypal deda soli, chudaky...uz jsem je dlouho nevidela, jeste se vyskytuji?
|
| Půlka psa | 
|
(11.4.2023 18:00:12)
Jsou přemnožení. Aspoň u nás teda. Ve vlhká léta jsme jich mívali na naší mikrozahrádce asi tak miliardu. Chodili k nám, protože vedle je louka se vzrostlou travou. No ale stačí mít posekáno a kolem pozemku záhon s mulčem a zůstanou na té louce.
|
| holkamodroočka |
|
(11.4.2023 18:04:26)
Půlko, fakt to zabralo? U mamky mají posekanou zahradu, ale tu louku prostě soused seče 1x za rok. I tak by pomohl ten mulč, myslíš?
|
| babi_ |
|
(11.4.2023 18:06:55)
Teorie praví, že mulč nepřelezou. Teď ještě jaká je realita...
|
| *Hany | 
|
(11.4.2023 20:20:40)
"Teorie praví, že mulč nepřelezou. Teď ještě jaká je realita..."
Realita je taková, že přelezou, pokud je mokrý.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.4.2023 20:46:34)
Past na slimáky: do země zahrabat uříznutou petku, nalít do toho pivo.
Lezou a padaj tam jak divý, když je plná posolit. A radši tam nekoukat, málem jsem z toho hodila šavli.
|
| 77kraska |
|
(11.4.2023 20:59:25)
Inko, kopíruji si petku s pivem
|
|
|
| Půlka psa |
|
(11.4.2023 21:00:12)
Jo, za mokra jich část přeleze. Je třeba mít mulče hodně široký pruh a za ním trávu nakrátko, takže zpět se přes suchý mulč nedostanou a v krátké trávě chudáci vyschnou. Ještě docela funguje ostrý plastový vlnitý obrubník, který se zapichuje do hlíny. Tu hranu nepřelezou, ale nesmí přes něj sahat žádná rostlina, což nedokážu zařídit.
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(11.4.2023 18:14:12)
U nás to pomáhá. Mulče musí být tak široká vrstva, aby žádná roslina nebo stéblo nesahalo na oba "břehy", protože to by udělalo slimákovi most. Nějací slimáci ten mulč třeba i přelezou, ale zdaleka ne všichni. Plus nemůžou být na nakrátko posekané trávě (potřebují vlhko). Není to 100%, ale je to tak o mnoho řádů lepší.
|
|
|
|
| holkamodroočka |
|
(11.4.2023 18:03:20)
Sedmi, bylo mi to trošku divné 😃. A buď ráda, že jsi je dlouho neviděla. U mamky jsou vyloženě nájezdy, jsou to svině svinuté. Každý den v sezóně hlásí, kolik jich ten den vybírala ( jedna se o cifry ke stovce a víc 🤮). Jenomže vedle nich je obrovská louka, tak ty mrchy prostě nejde vyhubit. A jsou překvapivě rychlí.
|
| Rodinová |
|
(11.4.2023 18:16:46)
Ja, znamy rychloctenar, nabyla dojmu, ze babicka s vnuckou povarily ty nasbirany osoleny slimaky
|
| babi_ |
|
(11.4.2023 18:17:35)
A jaká to byla dobrota!
|
| 77kraska |
|
(11.4.2023 18:53:40)
tak slimaci v kybliku posypani soli byli fakt nechutni...ani nevim, kam je deda vyvazel
|
|
|
| Půlka psa |
|
(11.4.2023 18:19:31)
A takto se přátelá odvádí ta kvalitní práce rukama, kterou chceme dětem vštípit.
|
| Rodinová |
|
(11.4.2023 18:20:47)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(11.4.2023 17:22:12)
Moniko, kureci prsa kupuju skoro denne psovi....je to moc dobre maso, taky kupuju kruti srdce, ty ma pes jeste radsi
|
|
|
| K_at |
|
(11.4.2023 14:03:39)
Tak mrtvé myši, ptáci mi nevadí. Problém byl mrtvý zajíček miminko. A potom taky náš kocour, který ztuhl do tvaru a délky velké francouzské bagety. S tím se fakt blbě manipuluje. Obrecim to všechno. Ale fyzicky mi to extra nevadí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(11.4.2023 12:11:49)
TaJ, já taky s malýma dětma hodně tvořila, byla to MOJE nejoblíbenější činnost v případě, kdy nebylo možné jít ven - v době, kdy bylo nutné se dětem fakt věnovat. Bavilo mě to mnohem víc, než "hry na něco" (zejména na obchod) nebo třeba hry s panenkami a auty.
|
| TaJ |
|
(11.4.2023 12:20:05)
Moniko, tak syna to hraní "na něco" právě naštěstí moc nebavilo, snad s výjimkou krátkého období, kdy si rád hrál na obchod. Jinak jsme buď byli hodně venku, nebo jsme něco tvořili a často jsme stavěli složité kolejiště přes celý obývák, různě jsme koleje podkládali, zvedali, opírali, aby to jezdilo správně. A pak jsme na noc jenom dávali pryč mašinky a závory, abychom to případně nerozšlápli někdo ráno, občas to šlo až do kuchyně... Ale to byla taková díla, že to nešlo prostě večer zbourat...hrál si s tím pak ještě x dní, než jsme vytvořili něco nového.
|
| 77kraska |
|
(11.4.2023 12:22:00)
dcera zase porad chtela hrat na obchod, mela umele penize a vselijake zbozi, asi od dvou let....taky ted chodi na obchodni akademii
v lete u more nasbirala musle a v apartmanu si otevrela obchod a museli jsme chodit a musle si od ni kupovat za kuny
|
| Monika |
|
(11.4.2023 12:29:47)
77krásko, děti by s obchodem, případně restaurací dokázaly taky strávit hodně času, ale já jsem se dokázala přesvědčit k 1 max.2 nákupům a víc jsem nekousla. Víc šancí měly s babičkami nebo když se třeba na oslavě sešlo hodně "nakupujících"
|
| TaJ |
|
(11.4.2023 12:41:06)
Moniko, u nás nechodili nakupovat lidi, ale plyšáci a byla jich pořádná fronta...do toho si ještě syn maloval peníze a tabulky s nabídkou, později i psal a vymýšlel nápisy na stánek, nebo názvy obchodů...plyšáků bylo hodně a někteří šli i víckrát
|
| Monika |
|
(11.4.2023 12:54:19)
TaJ, a ty plyšáky "vodil" syn (pro mě ideální hra) nebo jsi musela ty? Mně prostě hra na nakupování nebaví, to už si víc užiju, když teď z dcerou nakupuju reálně, i když tedy to má taky svoje náročné momenty, zejména, pokud jde o módu 
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.4.2023 13:02:49)
moje děti milovaly hru na obchod... to byla naše hra do auta
ony nakupovaly, já prodávala -
"dobrý den, paní, já bych chtěla půlku chleba"
"no dobrý den, chleba? to si ze mne děláte blázny ne? kde bych v zelenině vzala chleba?"
"aha, tak mi dejte kilo brambor"
"paní, to nemyslíte vážně? vy opravdu myslíte, že vám u nás v papírnictví prodám brambory?"
a takhle dál a dál
|
| Monika |
|
(11.4.2023 13:37:31)
Rose, tak toto není podle mého hra na obchod, ale jakési vtipkování pro ukrácení času (a bavilo by mě to tak max. 10 minut stejně jako klasické "nakupování").
V autě jsme dětem pouštěli dětské písničky (takové trochu "lepší" typu Uhlíř-Svěrák, Nohavica, Vodňanský-Skoumal), po letech jsem to tedy už taky nemohla ani slyšet, ale přežili jsme i několikahodinové cesty Nejhorší bylo cestování tak mezi 1-2,5 lety věku, už moc nespali a muselo se jim fakt věnovat, potom už to s těmi písničkami (případně prokládané audiopohádkami) tak nějak ušlo ...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.4.2023 14:08:14)
moniko, jo, byla to hlavně zábavná hra, ačkoliv i od dětí vyžaduje docela dost - třeba aby věděly, co je to galanterie, co se prodává v železářství a podobně
stejně tak jsme v autě hráli různé slovní hry, počítali jsme auta (jedno dítě modrá, druhé červená...), kdo první uvidí žlutý dům, kvetoucí strom, psa...
vlastně se mi po tom dneska trochu stýská, když si ucpou uši sluchátky, koukají do mobilu, nevnímají skoro nic...
takže na ty audioknížky přišel čas až teď, kdy je pouštím pro sebe
|
| Monika |
|
(11.4.2023 15:37:40)
Rose, musím se přiznat, že zrovna po zabavování dětí v autě se mi nestýská
|
|
|
| TaJ |
|
(11.4.2023 16:38:21)
Moniko, co bych tenkrát dala za dětské písničky v autě...nebo vůbec jakékoli písničky, nebo pohádky...ale syn odmalička až doteď nesnášel a nesnáší rádio, nebo jakoukoli hudbu apod. v autě a vlastně i všude jinde. Doteď žádnou hudbu neposlouchá. Sluchátka nesnáší odmalička taky. Takže pustit v autě rádio znamenalo neslyšet stejně nic, protože řev. Takže já jsem jezdila vzadu, koukali jsme z okna, povídali si, co tam vidíme, prohlíželi jsme si knížky, nebo časopisy, jeden čas měl dokonce tu tvrdou podložku s klipem a v autě jsme malovali, nebo mluvili za plyšáky, které měl někdy s sebou... chytrý mobil, ani tablet jsme tenkrát ještě neměli, ale on stejně chtěl spíš interakci s námi.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.4.2023 17:07:41)
Ty jsi svatá žena, tohle bych v autě nevydržela.
|
| TaJ |
|
(11.4.2023 17:52:14)
Inko, tak co bys dělala? Radši poslouchala řev, kňourání a nevím co ještě? On celkově nejezdil rád autem, asi jak musel být na jednom místě v sedačce...a to jsme stavěli cca po půl hodině až hodině, aby se protáhl, proběhnul...nebylo to o tom, že by mu bylo špatně, ale prostě neměl to rád. Naopak v jakémkoli veřejném dopravním prostředku nikdy nebyl nejmenší problém, od mimina jsme jezdili autobusem, metrem, tramvají, vlakem...tam se nikdy nenudil, neotravoval, nekňoural, nebrečel...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.4.2023 18:10:59)
Nemůžu sedět vzadu, je mi špatně, kdybych ještě k tomu koukala do nějaký knížky, blinkala bych jistě. Dělala jsem to tak, že jsem nám oběma lupla kynedril a spali jsme.
|
| TaJ |
|
(11.4.2023 18:21:44)
Inko, aha, tak nám se nedělá v autě špatně nikomu, naštěstí. Kinedryl jsme doma nikdy ani neměli...A spaní v autě byla spíš naše noční můra, protože když v autě usnul, tak se pak budil s šíleným hysterákem a trvalo půl hodiny než se nějak srovnal, zorientoval a uklidnil. Jedině jako fakt malé miminko to bylo v pohodě, to jsme ho vynesli spícího a většinou se ani nevzbudil, ale tak od roku a půl výš to bylo horší.
|
|
| Půlka psa |
|
(11.4.2023 18:54:04)
Ježkovy voči, asi máme zlatý děti. V miminovském a v batolecím věku jsme jezdili autem každý den 2,5 hodiny a nikdy ani nepípli. Spali nebo koukali z okna nebo do blba.
|
| TaJ |
|
(11.4.2023 19:11:16)
Půlko a kam jste každý den s miminy tak daleko jezdili? My jsme jeli právě autem jednou za čas - já neřídím, takže takové ty běžné popojížďky s kočárem po městě jsem jezdila všude MHD a autem jsme jeli třeba na výlet někam dál, nebo na dovolenou, občas třeba k dětské dr., kterou máme na druhém konci Prahy, když byl manžel doma...
|
| Půlka psa |
|
(11.4.2023 19:20:47)
Do práce. Mám to něco přes hodinu každou cestu plus u mladších dětí zajížďka na vyhazování/nabírání sourozence/sourozenců po cestě. No a 75 minut krát dva je jsou cca ty dvě a půl hodiny za den. Napamatuju si ani náznak protestu. Naštěstí, protože z toho by mi asi houklo. Naopak to bývala taková hezká část dne pro obě strany a není to vzpomínkový optimismus. Asi to cestování autem nese každé dítě úplně jinak.
|
|
| vlad. | 
|
(11.4.2023 19:46:17)
Asi je to o zvyku, děti jezdily autem hodně a byly zlaté, i na dlouhé cesty. Prostě od mala věděly, že musí být připoutané, přes to vlak nejede, konzumovat mohly dle libosti, nebo koukat na pohádky, povídat si se mnou, zpívat, spát.
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(11.4.2023 18:13:57)
Jo, já jsem seděla vzadu a zpívala písničky od Svěráka, ukazovala okolí a tak, dceru už zabavoval bratr
|
| 77kraska |
|
(11.4.2023 18:52:41)
Evelyn, my jsme v aute porad hrali hru "Prijela teticka z Číny, privezla skopicek spiny" nebo "Hadej, jakou vec si myslim" nebo jsme si pousteli ctene zidovske povesti nebo povidky Simka a Grosmana
|
|
|
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(11.4.2023 13:09:15)
Moniko, plyšáky jsem vodila já, syn prodával a počítal peníze 😁
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(11.4.2023 12:27:39)
TaJ, syn taky měl koleje (i když ne tolik, jako tvůj), ovšem bavilo ho hlavně stavět, potom si s tím pohrál chvilku a nejlepší by bylo to složit a nechat (třeba za několik dní) stavět znovu. Většinou jsem mu každou stavbu nechala stát několik dní, ale téměř vždy už zbytečně. Stejně tak různé domky, co zase stavěla hlavně dcera - ať už z lega nebo třeba z papírových krabic, s vymakaným nábytkem a všemožnými potřebami - stavěla to třeba celý den nebo i víkend, pak si s tím chvíli pohrála a následně na to padal prach kolik týdnů, zbořit nebo zničit to nechtěla Syn na kolejích tedy nelpěl, hlavně když jsem je uklidila já a nemusel to dělat sám
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(11.4.2023 17:08:56)
Hry "na něco" mě bavily nejvic. S malými dětmi jsme se tímhle způsobem - hrou na školu i učili třeba násobilku. Při vaření jsme vařily jako pro školku a oslovovaly se paní ředitelko a paní kuchařko. Na koupališti jsme jezdili "záchranářským člunem", na procházky zásadně s faborkama za pokladem. Už mi kolegyne nabízela, jestli nechci jejím dětem dělat babičku a užít si to s nima, ale potřebuju oddech, než přijdou vnoučata.
Naše děti nikdy nebyly na táboře nebo u babiček, obě babičky bydlely 5 minut od nás a nikdy je na noc nikam nebraly, tak si užívám svobodu
|
| TaJ |
|
(11.4.2023 17:46:04)
Evelyn, to chápu, náš syn jezdí na tábory až od 12 let a to jen na 5 dní a babičky máme obě v Praze, tam taky nikdy nespal, pohlídaly ho třeba přes den, když bylo potřeba, někam ho vzaly, když jsem byla o víkendu celý den v práci, ale jinak byl vlastně pořád se mnou.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(11.4.2023 17:47:36)
TaJ a my jsme to měli x 2, po sedmi letech, takže tak 20 let celkem
|
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(11.4.2023 12:05:54)
Myslím, že těch výjimek je stále dost. Děti synovců a neteří doma „tvoří“, vnučka také. Moderní rodiče na to naopak docela dbají – směr Montessori apod.
|
| 77kraska |
|
(11.4.2023 12:19:39)
babi, taky jsme s dcerou neustale tvorily...skoda, ze jsem tehdy neznala Montessori, sleduju par takto vedenych deti na Instagramu a libi se mi to...napr jak odmalicka maji stolicku ke stani u kuchynske linky a pomahaji
|
|
|
|
|
|
|
|
| apo-lena |
|
(8.4.2023 22:27:58)
Salamajko, my máme docela velký dům, ale v předsíni se můžou obouvat maximálně dva lidé a ještě si musí dávat pozor, aby si nedali loktem.
|
|
|
|
| Senedra | 
|
(8.4.2023 13:53:03)
ve velké předsíni nebo v sušárně...
|
|
|
|
nevěřím, že dnešní generace dětí je kdovíjak nešikovná
, ale výmluva je to hezká
, chtěl mámě-samoživitelce ukázat, že tyhle věci zastane
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)