Souhlas

Ano, přesně to si myslím. Dnešní svět a životní styl je od toho před sto a více lety tak diametrálně odlišný, že lze jen těžko srovnávat, aniž by to bylo zavádějící.

Souhlasím s těmi příspěvky, kde zaznělo, že tehdy byl život zejména nefalšovaným bojem o zajištění základních životních potřeb, tudíž pragmatický přístup byl nutností. S dětmi se takříkajíc párat nemohli, i když je určitě nemilovali méně než my.(Vezmeme-li ještě v úvahu, že většina lidí byli těžce manuálně pracující, málo vzdělaní, silně pod náboženským vlivem, lékařská péče byla minimální ... To zkrátka s dnešními podmínkami porovnávat vůbec nelze.)

Dnes, aby člověk ve společnosti uspěl, je od útlého dětství do dospělosti (a vlastně do smrti) pod obrovským tlakem nároků na duševní výkon, přizpůsobování se novým a rychle se měnícím okolnostem, kontaktu a komunikaci s obrovskou spoustou lidí ... Děti jsou nuceny trávit spoustu času v interiérech, v umělém prostředí, jsou omezovány v přirozených projevech (neběhat, nekřičet, nelézt do výšky, ...), naopak jsou nabádány k dlouhodobému soustředění a řízeným činnostem, jsou neustále dirigovány, jsou vystaveny přehršli zrakových a sluchových vjemů, které nestíhají zpracovávat a porozumět jim, neustále se přesouvají z místa na místo, mění se lidé kolem nich ... Jakkoliv je to vyváženo hmotným dostatkem a zdánlivě výbornými životními podmínkami, těžko říci, zda je to ve výsledku o tolik lepší, než ta dřívější fyzická dřina a hmotná bída. Ty roztěkané, nesoustředěné, šišlající děti se spoustou psychických a neurologických poruch možná částečně nabízejí odpověď.