To není tak úplně pravda

"Dospívání je velmi náročné období jak pro samotné dospívající, tak pro osoby v jejich okolí. Důležitou roli hrají hormony v těle, které jsou zodpovědné za část „pubertálního“ chování."

Ne tak docela. To, že se "pubertální" člověk chová jinak je především důsledkem toho, že se konečně začíná snažit vymanit z nesvobodného postavení, v jakém žil jako dítě, právě proto, že už je fyzicky prakticky dospělý. Naprostá většina rodičů vychovává děti tím způsobem, že je staví do podřadného postavení a nevnímá je jako sobě rovné. A dokud je dítě malé, tak ho rodič prostě donutí silou prakticky k čemukoliv chce a to dítě nemá jinou šanci, než se podřídit. Teprve v pubertě získává fyzické i psychické schopnosti se tomu bránit, postavit se téhle donucovací praktice na odpor a snaží se, aby se s ním konečně začalo jednat jako se sobě rovným a svobodným člověkem. A rodič, který byl do té doby zvyklý na to, že ho dítě většinou poslouchá a že ho může donutit k čemu chce je pak z toho v šoku, když jeho donucovací prostředky najednou začínají selhávat a obviňuje z toho hormony. (V rodinách, kde se s dítětem od malička jedná jako se sobě rovným se nic takového v období puberty neděje). Když by se teď zvýšila hranice plnoletosti třeba na 30 let, s tím, že až do té doby by člověk žil ve stejně nesvobodném postavení (nerozhodoval by za sebe sám, musel by mít "zákonného zástupce", musel by se ptát na dovolení, jestli smí např. v noci opustit byt, někdo by mu mohl dávat domácí vězení, nebo by ho při emocionálně vypjaté hádce obviňoval z "drzosti" nebo ho dokonce začal za případné urážky fackovat), zkrátka kdyby musel žít nadále v podobném nerovném a nesvobodném postavení jako děti a teenageři, tak by se takový člověk, i kdyby mu bylo třeba 27 proti tomu vymezoval úplně stejně a společnost by taky byla přesvědčená, že s ním "cloumaj hormony"