Re: zadny problem

Mnoo,

tak mojí segru nadvakráte rodiče hodily do vody a poznamenalo ji to dost. Sama o tom často mluví, jak to pro ní bylo hrozný a bála se s takovou putomostí sveřit.

1. Ve školce (tenkrát nebyly smíšené třídy) dostala odklad, je na pdzim, takže šla 2x do tehdy 3. třídy a nikdo ji nepřipravil nato, že tam budou jiné děti a proč ona nejde do školy jako ty ostatní děti, co s níc chodily do školky celé 3 roky. Nesla to dost těžce a připadala si méněcenná .-)

2. V 1. třídě pak měla spoustu kamarádek a kamarádů, patřila mezi takové uličnice :-) během roku se dozvedela, že se postěhujeme do prahy. řekla to dětem ve třídě, Praha tehdy frčela :-) a hele, její nejlepší kamarádka si našla jinou nejlepší kamarádku (to holčičky dooost těžce nesou) a i ostatní se s ní přestali tolik kámošit. Je to logický, vedeli, že už tam pak nebude a zůstali by oni sami. Do 2. třídy nastoupila mezi neznáme děti zamindrákovaná, že jí opustili kamarádi a že je asi špatná. Nikomu to neřekla. nikdo jí to nevysvetlil pritom by to pomohlo. A byla z ní až do 8. třídy tichá hodná princezna, do toho jí moc nešel tělák, a i když byla hezká štíhlá holčička, špička třídy jí moc nebrala.

V 8. třídě na konci se nechala ostříhat a máma někde sehnala nějaký super oblečky, tak na ní spolužáci lehce zmenili pohled.

No a rozhodla se, že se na střední šíleně změní a zapíše se jako děsná šoumenka. To se jí povedlo, ale v prváku skoro propadla a vyváděla máme hrozný věci. Začala si užívat, že "je brana".

Ted je z ní spořádaná sebevedomá matka od rodiny, veselá, ale myslím, že to v ní nekde je a dodnes z toho má mindrák :-(

Martina