Nejsem rasista, štvou mě všichni stejně

Já bydlím nad hospodou, kde se pořádají všemožné sportovní přenosy na obří obrazovku a metallové koncerty. Pak se ti dementi hádaj a hulákaj a jejich čoklové se rvou. Stačily dva roky a můžu u toho spát docela normálně.
Každý druhý rok se majiteli baráku podaří vyštvat další partaj a pak byt najme nějakým pracháčům, kteří tam pošlou partu ukrajinců se sbíječkama a náš byt se na půl roku stane neobyvatelným, navíc jako početná rodina zaplatíme většinu vody, kterou na stavbě spotřebovali, protože v domě nejsou měřiče spotřeby a dělí se to podle počtu lidí v domácnosti.
Když jsem byla malá, bydlela jsem v dvanáctipatrovém paneláku, kde si nájemníci s odpadkovými koši nekomplikovali život. Nejhorší to bylo na štědrý den, když se dole na sněhu kupily hlavy kaprů. Ble.
Ale nejhorší stejně bylo bydlet na výpadovce z města, po které jezdilo spousta tiráků i autobusů. Ani v létě pro hluk a smrad nešly otevřít okna. Zato s rodinkou alkoholiků, kteří baví po nocích celý dvorek je docela zábava, to se člověk dozví věcí.