Otázka
Odpověď
Jak se naučit ovládat
13.4.2002 22:26:43 Veronika
Dobrý den,
paní doktorko, mám podobný problém jako maminka Lucka, jíž jste nedávno odpovídala ohledně ventilace vzteku na malé dítě. Mám téměř ročního synka, plánované dítě, které nadevše miluji. Obávám se však, že nezvládám být dobrou matkou. Abych přiblížila svou situaci: Žijeme v místě, kam jsme se přistěhovali teprve před pár roky a jsme navíc s manželem oba typ lidí, kteří nenavazují blízká přátelství na potkání. Jsme tu tedy dosti osamocení, žádní rodiče, příbuzní, spolužáci, ... spíš jen povrchní známí. Z toho vyplývá, že já po odchodu na mateřskou jsem se ocitla v téměř stoprocentní izolaci a na péči o synka jsem od začátku úplně sama. Manžel se snaží mi pomáhat, ale jelikož se věnuje dvěma zaměstnáním souběžně, nevybývá mu příliš času. A já jsem bohužel člověk, velice špatně snášející stresové situace. Takže se mi stává, že všechnu svou nahromaděnou únavu, věčný hlad, stres z "nestíhání" atd. neovládnu a v situacích, kdy chlapeček déle pláče nebo se usilovně dožaduje mojí pozornosti ve chvíli, kdy zrovna "pěním", vybuchnu a křičím na něj. Zpětně jsem z toho úplně zděšená, on samozřejmě nemůže chápat, proč se tak chovám a musí to pro něho být velmi matoucí a šokující. Přísahám si, že se propříště musím ovládnout a x-krát se i ovládnu, ale pak přijde den blbec a já se opět přistihnu, že držím plačící dítě, třepu s ním a řvu na něj, ať proboha už mlčí a nechodí za mnou. Je pro mne hrozné se k tomu vůbec přiznat, velmi se stydím, ale bohužel je to tak a já bych moc potřebovala poradit, jak se naučit být trpělivou, chápající maminkou, která vždycky bude vidět na prvním místě potřeby a problémy dítěte a ne svoje. Jak se naučit nebýt sobecká, zatlačit do pozadí, že mám celý den hlad, že jsem nevyspalá, že už jsem si uvařila třetí kávu a opět jsem ji nestačila vypít dřív, než je úplně studená... Ráda bych zdůraznila, že se synovi jinak maximálně věnuji, on je hyperaktivní, zvídavé dítě, takže musí mít nepřetržitě nějakou činnost, což se mu snažím umožnit. Ale moc mi chybí chvíle na "vypnutí". Když jsme byli pár dnů na návštěvě u mých rodičů, kde alespoň chvílemi chlapečka zabavil nebo šel povozit někdo jiný, budila jsem se samovolně ve čtyři hodiny ráno,jak jsem se cítila přeodpočatá.
paní doktorko, mám podobný problém jako maminka Lucka, jíž jste nedávno odpovídala ohledně ventilace vzteku na malé dítě. Mám téměř ročního synka, plánované dítě, které nadevše miluji. Obávám se však, že nezvládám být dobrou matkou. Abych přiblížila svou situaci: Žijeme v místě, kam jsme se přistěhovali teprve před pár roky a jsme navíc s manželem oba typ lidí, kteří nenavazují blízká přátelství na potkání. Jsme tu tedy dosti osamocení, žádní rodiče, příbuzní, spolužáci, ... spíš jen povrchní známí. Z toho vyplývá, že já po odchodu na mateřskou jsem se ocitla v téměř stoprocentní izolaci a na péči o synka jsem od začátku úplně sama. Manžel se snaží mi pomáhat, ale jelikož se věnuje dvěma zaměstnáním souběžně, nevybývá mu příliš času. A já jsem bohužel člověk, velice špatně snášející stresové situace. Takže se mi stává, že všechnu svou nahromaděnou únavu, věčný hlad, stres z "nestíhání" atd. neovládnu a v situacích, kdy chlapeček déle pláče nebo se usilovně dožaduje mojí pozornosti ve chvíli, kdy zrovna "pěním", vybuchnu a křičím na něj. Zpětně jsem z toho úplně zděšená, on samozřejmě nemůže chápat, proč se tak chovám a musí to pro něho být velmi matoucí a šokující. Přísahám si, že se propříště musím ovládnout a x-krát se i ovládnu, ale pak přijde den blbec a já se opět přistihnu, že držím plačící dítě, třepu s ním a řvu na něj, ať proboha už mlčí a nechodí za mnou. Je pro mne hrozné se k tomu vůbec přiznat, velmi se stydím, ale bohužel je to tak a já bych moc potřebovala poradit, jak se naučit být trpělivou, chápající maminkou, která vždycky bude vidět na prvním místě potřeby a problémy dítěte a ne svoje. Jak se naučit nebýt sobecká, zatlačit do pozadí, že mám celý den hlad, že jsem nevyspalá, že už jsem si uvařila třetí kávu a opět jsem ji nestačila vypít dřív, než je úplně studená... Ráda bych zdůraznila, že se synovi jinak maximálně věnuji, on je hyperaktivní, zvídavé dítě, takže musí mít nepřetržitě nějakou činnost, což se mu snažím umožnit. Ale moc mi chybí chvíle na "vypnutí". Když jsme byli pár dnů na návštěvě u mých rodičů, kde alespoň chvílemi chlapečka zabavil nebo šel povozit někdo jiný, budila jsem se samovolně ve čtyři hodiny ráno,jak jsem se cítila přeodpočatá.
V její náručí
