Otázka
Odpověď
Psychika na mateřské
20.4.2002 22:44:35 neznámá
Vážená paní doktorko,
jsem již osmým rokem na mateřské dovolené, mám tři děti, nejmladšímu je 13 měsíců a stále ho kojím. Asi 4 roky je doma se mnou i můj manžel, takže o přepracování nemůže být řeč, spíš naopak. Jakoby mě už nebavil život. Poslední týden si připadám jako kdybych se měla každou chvíli zbláznit. Mám pocit, že mám dutou hlavu a že mi každou chvilku praskne. Vždycky jsem byla spiš samotářka, neměla jsem potřebu hledat si známé na pravidelnější setkání. Pořád o něčem přemýšlím, nemám radost ze svých dětí, mám strach co se mnou bude, moje máma má důchod na nervy, takže se bojím, že takhle budu trpět celý život. Bojím se jít k psychiatrovi, protože si myslím, že na mě nebude mít stejně dost času, když má plnou čekárnu. Když se tam stejně třeba odhodlám jít, budu mít strach z toho co jí tam budu muset říkat a že jí řeknu něco, co úplně jinak vyzní a že mi prostě nepomůže. Navíc kojím a nechci brát nějaký oblbující prášky. Tenhle stav už jsem párkrát měla, ale vždycky mě stačilo se jít projít a bylo to zas v pořádku. Teď nevím jak začít, abych se dala zase dohromady. Opravdu pořád myslím na to jak začnu bláznit a nevím jak se toho zbavit. Poraďte mi prosím, jak začít. Nepomohly by třeba nějaké vitamíny? Děkuji za odpověď.
jsem již osmým rokem na mateřské dovolené, mám tři děti, nejmladšímu je 13 měsíců a stále ho kojím. Asi 4 roky je doma se mnou i můj manžel, takže o přepracování nemůže být řeč, spíš naopak. Jakoby mě už nebavil život. Poslední týden si připadám jako kdybych se měla každou chvíli zbláznit. Mám pocit, že mám dutou hlavu a že mi každou chvilku praskne. Vždycky jsem byla spiš samotářka, neměla jsem potřebu hledat si známé na pravidelnější setkání. Pořád o něčem přemýšlím, nemám radost ze svých dětí, mám strach co se mnou bude, moje máma má důchod na nervy, takže se bojím, že takhle budu trpět celý život. Bojím se jít k psychiatrovi, protože si myslím, že na mě nebude mít stejně dost času, když má plnou čekárnu. Když se tam stejně třeba odhodlám jít, budu mít strach z toho co jí tam budu muset říkat a že jí řeknu něco, co úplně jinak vyzní a že mi prostě nepomůže. Navíc kojím a nechci brát nějaký oblbující prášky. Tenhle stav už jsem párkrát měla, ale vždycky mě stačilo se jít projít a bylo to zas v pořádku. Teď nevím jak začít, abych se dala zase dohromady. Opravdu pořád myslím na to jak začnu bláznit a nevím jak se toho zbavit. Poraďte mi prosím, jak začít. Nepomohly by třeba nějaké vitamíny? Děkuji za odpověď.