Otázka
Odpověď
Druhé dítě
23.4.2002 11:40:20 Jitka,sedmiletý syn
Vážená paní doktorko,
mám sedmiletého chlapečka, který chodí do první třídy a už tak 2 roky bych chtěla druhé dítě.
Ale manžel nechce (říká, že zatím nechce). Ale argumenty, proč ne, jsou každou chvíli jiné. Občas říká, že nemá na děti nervy, že chce počkat, až bude straší, aby si druhé dítě více vychutnal (je mu 36), že nemáme peníze. Připadá mi to všechno jako výmluvy. V poslední době mi řekl, že druhé dítě mít budeme, ale musím zhubnout (na svou původní váhu - to je o 35 kg).
A to je můj další velký problém. Já to nějak nemůžu zvládnout. Teoreticky vím velmi dobře, co bych měla dělat, jak se stravovat, chodit cvičit. Ale v praxi.
Já jsem si z jídla bohužel udělala koníček. Prakticky jiný nemám než jídlo a knížku. Těším se, když můžu zůstat doma sama, že si nakoupím dobroty, sednu si ke knížce a budu číst a jíst. Nic jiného mě tolik nebaví. I když se snažím, mé tělo jakoby si dělalo co chce. Někdy si ani neuvědomím, že něco jím, teprve až to sním. A dávám si předsevzetí, že příště už to určitě neudělám. Ale vždycky podlehnu. Mám pocit, že bych snadněji dokázala držet úplnou hladovku, než jíst jen málo a necpat se. Ale to nechci. To není řešení.
Budu ráda, když mi dáte nějakou radu, nebo i kontakt na nějakého lékaře v Plzni.
mám sedmiletého chlapečka, který chodí do první třídy a už tak 2 roky bych chtěla druhé dítě.
Ale manžel nechce (říká, že zatím nechce). Ale argumenty, proč ne, jsou každou chvíli jiné. Občas říká, že nemá na děti nervy, že chce počkat, až bude straší, aby si druhé dítě více vychutnal (je mu 36), že nemáme peníze. Připadá mi to všechno jako výmluvy. V poslední době mi řekl, že druhé dítě mít budeme, ale musím zhubnout (na svou původní váhu - to je o 35 kg).
A to je můj další velký problém. Já to nějak nemůžu zvládnout. Teoreticky vím velmi dobře, co bych měla dělat, jak se stravovat, chodit cvičit. Ale v praxi.
Já jsem si z jídla bohužel udělala koníček. Prakticky jiný nemám než jídlo a knížku. Těším se, když můžu zůstat doma sama, že si nakoupím dobroty, sednu si ke knížce a budu číst a jíst. Nic jiného mě tolik nebaví. I když se snažím, mé tělo jakoby si dělalo co chce. Někdy si ani neuvědomím, že něco jím, teprve až to sním. A dávám si předsevzetí, že příště už to určitě neudělám. Ale vždycky podlehnu. Mám pocit, že bych snadněji dokázala držet úplnou hladovku, než jíst jen málo a necpat se. Ale to nechci. To není řešení.
Budu ráda, když mi dáte nějakou radu, nebo i kontakt na nějakého lékaře v Plzni.
V její náručí
