Otázka
Odpověď
Zůstat nebo odejít
28.4.2002 19:18:18 Kamila,2dcery,8a11let
CMám problém se svým mužem,jsme spolu 10let v manželství.Můj manžel byl v našem vztahu vždy pasívní,když bylo zapotřebí cokoli zařídit musela jsem to udělat já,když jsem ho požádala tak mi dal vždy najevo že to udělá "až se mu bude chtít"
a to bez ohledu na to o jak závažnou situaci jde.
Mám pocit že mám vedle sebe malé dítě a ne muže na kterého se můžu spolehnout.Pokud to situace dovolí tak čekám "až se mu bude chtít"ale nejde to vždy.Situace je o to horší že spolu podnikáme a musíme spolu komunikovat.Pak to vypadá asi takto že já po něm chci aby například objednal materiál,musím mu to říct aspoň několikrát aby to zaregistroval a pak čekám "až se mu bude chtít".Mám dvě možnosti buď budu čekat což v případě práce nemůžu připustit(když nebude materiál nastanou ve firmě velké problémy),druhá možnost je na něj přitlačit a nutit ho ať to udělá hned,což nedělám ráda protože se skoro vždy pohádáme ale pro dobrý chod firmy je zapotřebí vždy udělat to co se musí,ne to co se mi chce.Připomínám že v minulosti manžel podnikal sám a nadělal dluhy,pak jsem mu začala pomáhat s firmou abychom dluhy splatili splácíme je už třetí rok a ještě máme dost před sebou ale jsem ráda že se firma postavila trochu na nohy.
Situace kdy se to mezi náma vyostří přímo nesnáším,jsem klidný člověk a všechno se snažím řešit v klidu,ale mám pocit že když na svého muže mluvím klidně tak vůbec nevnímá moje potřeby.Pak mi nezbývá než zvýšit hlas a to se zas urazí že na něj tlačím.
Nevím jakým způsobem mám docílit aby vnímal moje potřeby když komunikovat nechce.Je mi z našeho soužití nanic.vždy jsem si myslela že se lidé můžou spolu domluvit a to tím že vyslechne jeden druhého a pak zvolí nějaké řešení situace.Mám pocit že můj muž nechce slyšet že v našem vztahu jsou nějaké problémy,protože je vztahovačný a urazí se snad proto že není dost dobrý aby problémům předešel.Opravdu se cítím už zoufalá protože problém řešit chci ale sama nemůžu protože s mým mužem se nedá mluvit aniž by poukazoval na mé chyby a vyčítal kolikrát jsem se na něj špatně podívala.Chtěla bych od něj odejít ale ve firmě bychom museli spolu pracovat protože já vymýšlím nové výrobky a beze mě by firma nemohla fungovat(i když bych tak moc chtěla)a navíc splácíme dluh.Navíc je mi líto mých dvou dětí které vidí svět dětskýma očima a nevidí problémy dospělých.Prosím poraďte mi jestli mám od něj odejít a nebo vydržet žít pod psychickým tlakem.
a to bez ohledu na to o jak závažnou situaci jde.
Mám pocit že mám vedle sebe malé dítě a ne muže na kterého se můžu spolehnout.Pokud to situace dovolí tak čekám "až se mu bude chtít"ale nejde to vždy.Situace je o to horší že spolu podnikáme a musíme spolu komunikovat.Pak to vypadá asi takto že já po něm chci aby například objednal materiál,musím mu to říct aspoň několikrát aby to zaregistroval a pak čekám "až se mu bude chtít".Mám dvě možnosti buď budu čekat což v případě práce nemůžu připustit(když nebude materiál nastanou ve firmě velké problémy),druhá možnost je na něj přitlačit a nutit ho ať to udělá hned,což nedělám ráda protože se skoro vždy pohádáme ale pro dobrý chod firmy je zapotřebí vždy udělat to co se musí,ne to co se mi chce.Připomínám že v minulosti manžel podnikal sám a nadělal dluhy,pak jsem mu začala pomáhat s firmou abychom dluhy splatili splácíme je už třetí rok a ještě máme dost před sebou ale jsem ráda že se firma postavila trochu na nohy.
Situace kdy se to mezi náma vyostří přímo nesnáším,jsem klidný člověk a všechno se snažím řešit v klidu,ale mám pocit že když na svého muže mluvím klidně tak vůbec nevnímá moje potřeby.Pak mi nezbývá než zvýšit hlas a to se zas urazí že na něj tlačím.
Nevím jakým způsobem mám docílit aby vnímal moje potřeby když komunikovat nechce.Je mi z našeho soužití nanic.vždy jsem si myslela že se lidé můžou spolu domluvit a to tím že vyslechne jeden druhého a pak zvolí nějaké řešení situace.Mám pocit že můj muž nechce slyšet že v našem vztahu jsou nějaké problémy,protože je vztahovačný a urazí se snad proto že není dost dobrý aby problémům předešel.Opravdu se cítím už zoufalá protože problém řešit chci ale sama nemůžu protože s mým mužem se nedá mluvit aniž by poukazoval na mé chyby a vyčítal kolikrát jsem se na něj špatně podívala.Chtěla bych od něj odejít ale ve firmě bychom museli spolu pracovat protože já vymýšlím nové výrobky a beze mě by firma nemohla fungovat(i když bych tak moc chtěla)a navíc splácíme dluh.Navíc je mi líto mých dvou dětí které vidí svět dětskýma očima a nevidí problémy dospělých.Prosím poraďte mi jestli mám od něj odejít a nebo vydržet žít pod psychickým tlakem.
V její náručí
