Otázka
Odpověď
Rodiče
30.4.2002 14:01:07 Andrea Povalačová, 21 let
Dobrý den paní doktorko,
protože už dlouho nevím komu se mam sverit, rozhodla jsem se napsat Vám. Pred rokem a pul jsem odjela do USA za pritelem. Moji rodice se z toho nemohli vzpamatovat, tata se mnou 5 mesiců po odjezdu nemluvil, predtim se snazil vsemozne zabranit v odjezdu. Vratit jsme se chteli az tehdy, az budeme dost zabezpeceni na to, abychom si tady mohli postavit domecek podle vlastnich predstav. Pritel vedl malou firmu, pracovali jsme spolu, byli spolu 24 hodin denně bez jakýchkoliv nesrovnalostí, od snu jsme nemeli daleko, takze navrat do Ceska nebyl v nedohlednu. Presne tak jsem to i rikala rodicum v telefonu, kdyz mi volali a neustale se ptali kdy se vratim. Pak mi jednoho dne zavolali s nabidkou, ze se u nas (na vesnici na Morave odkud pochazim) prodava rozestavena vila. Takze mi zavolali s tim, ze uz vsechno zjistili, ze by to pomohlo nam, protoze chceme stavit az se vratime a taky tatovi, protoze k tomu patri rozsahly pozemek, na kterem by mohly stat kamiony a prizemi by slouzilo jako kancelare, protoze nasi meli dosud kancelar doma a tatovy kamiovy parkovali vsude mozne. Zkratka jsme se nechali nalakat, vsechno se odehralo behem dvou telefonatu, kdy rekli, ze uz se ceka jenom na nas souhlas. Navic to bylo zrovna v dobe, kdy v USA spadly dvojcata, takze jsme nakonec souhlasili, poslali penize na koupi a zanedlouho se vratili domu. Jenze nastaly problemy. Ve vile mel bydlet i muj bratr, coz jsme nevedeli, meli jsme tam byt my dva a jeste firma. To se mi samozdrejme nelibilo. Jenze pak nastala situace co budeme delat. Jelikoz se shanenim mista na Morave to neni zrovna jednoduche, v USA jsme meli nadstandartni prijem, takze muj tata prisel s napadem, ze ja budu delat pro nej - za 5.000 Kč měsíčně čistého na ruku a muj pritel bude jezdit na kamionu, abychom nemuseli platit ciziho ridice. Takze to uz byl sok. Pritel nikdy nejezdil a protoze jsem mezi auty, autobusy a kamiony vyrostla, vim, ze to je tezce vydreny chleb. Nehlede k tomu, ze bych o nej mela strach a taky jsem byla v jinem stavu. Kdyz jsme se proti tomu postavili, ze se nam to nelibi, ze to na nas v podstate usili, dostalo se mi tech nejvetsich vycitek, co by za to ostatni dali a nejvic to odnesl pritel, na kterem se slovne vyradila moje nevlastni mama. Samozdrejme tomu predchazely jeste dalsi okolnosti. Vsechno muselo byt podle taty - vstavat budete oba v 6.rano, nechtel nas pustit k Ladovym rodicum, protoze pritel pochazi ze Sedlcan, nic nam nechteli dovolit, kdyz jsme si chteli neco poridit, je to moc drahe, Ladovi se nelibilo, ze se musim tahat s vecma a uklizet sama doma i u babicky. Takze to vyustilo jeden vecer v hrozny spor, tata pritele vyhodil v noci z domu, mama mu vycetla vsechno i to co u nas snedl. Bylo mi hrozne. Oba jsme se trasli, vedela jsem co nasi umi, ale tohle uz opravdu bylo moc. Kdyz jsme rekli, ze nas nemuzou jen tak vyhodit, ze tam mame penize, tak ze jsme si je tam u nic probydleli a to jsme byli doma ze statů tři týdny, z toho jeden jsme byli tady v Praze. Odstěhovali jsme se k přítelovým rodičům, neměli jsme nic, ja po dvou tydnech zjistila, ze miminku co nosim uz nebije srdce. Myslim, ze to bylo nasledkem te noci, protoze jsem se opravdu snad dva dny trasla po celem tele. Do USA jsme se uz nevratili, zacali jsme zit tady v Praze, mame hezky byt, dobrou praci a chceme se pokusit o mimco znovu. Nejvetsi problem porad ale zustavaji nasi. Uz jsem se s nimi udobrila, protoze presto jaci jsou, jsou to mi rodice a clovek nikdy nevi jak dlouho tady jeste budou. Mam rada tatu, vlastne vsechno co se stalo se stalo kvuli me nevl.mamce. Lada ji nemuze ani videt a prirovnava ji k Dorote Machalove z te pohadky. Je mi z toho hrozne, Ladovi rodice jsou hrozne mili, obzvlast jeho maminka je super. Problem je v tom, ze mi nasi porad volaji a stezuji si, ze na co ta firma je, cely zivot se PRO ME dreli /mam jeste dva sourozence, kteri o firmu taky nemaji zajem, takze to vsechno odnasim ja, protoze jsem driv nez jsem poznala Ladu ve firme pracovala, od rana do vecera, patky, svatky, porad, vozila jsem ridicum gumy na kamion, jela za nima az do Italie, kdyz tam zpusobili nejakou skodu, nemela jsem na nic cas, na kluka uz vubec ne, takze jsem jednoho dne rezignovala a odjela do USA za klukem ze seznamky, nastesti tam nekde se shora na me kouka moje vlastni mamka a s Ladou /28/si vyborne rozumime a snad lepsi souzneni bych uz nikde nenasla. Navic nejsem preletavy typ.)Porad mi volaji jak na to nestaci, ze jsou stari, mamka ze je nemocna, moc nemocna (miva migreny), tata ma cukrovku, ale ma jen dietu, stezuji si na brachu, na me, jak tam nejezdim, at se vratim, ze jsem jeste mlada, ze si nekoho najdu, minule mi tam dohazovali nejakeho ridice. Neni to pravda, ze bych tam nejezdila, ale nemuzu jezdit kazdych 14 dni, je to 600 km tam a zpatky. Ladu tam nechteji ani videt, rekli mi, abych tam s nim nejezdila, ze jim neprirostl k srdci a dalsi podobne nesmysly si vymysleji a citove me vydiraji. Jsem z toho uz na dne, nejhorsi je, ze mi takto zavolaji do prace a ja jsem pak z toho nestastna a trapim se, vsimli si toho uz i tady v praci, jsem hrozne pohubla v obliceji, pri posledni navsteve na Morave mi znami rekli, at se na sebe podivam, ze vypadam jak smrt. Leze mi to jejich chovani i do vztahu, ale nemam silu s nimi nijak bojovat, tatovi nechci nic vycitat, nemel to v zivote lehke, moje mamka zemrela kdyz mi byl rok, bylo mu 24 a byl vdovec a musel se starat o male deti. Navic mu to hodne vycitali mamciny rodice, ze nepoznal, ze je nemocna, kdyz s ni zil. A moje druha mama, to je kapitola sama pro sebe. Mam jeste mladsiho sourozence, ktereho hrozne rozmazluje, vycita mi, ze propada z matematiky a ona mu to neumi vysvetlit, hlavne ze klukovi koupili mobil, vozi ho na koncerty a to mu jeste nebylo 14, nikdy za nic nedostal, za to my s brachou jsme byli rezani jak zito. Pak to nejak ustalo a resilo se to jen sprostymi nadavkami. Nekdy bych chtela utect nekam daleko, aby me nikdo nenasel. Vsichni mi radi, ze jim nemam brat telefon, ale copak to jde, kdyz vim, ze i tata na tom neni nejlip a nema to s mamou lehke. Premyslela jsem o nejake poradne, protoze jsem se uz potrebovala nekomu sverit, jsem tu jeste kratce, nemam tu zadne kamaradky a Ladovi si porad stezovat nechci, za prve uz toho ma dost a za druhe je mu taky lito, proc se k nemu nasi takto zachovali. Navic co by meli byt radi, ze jsem samostastna, ze jsem se postavila sama na vlastni nohy, mame krasny byt, dobry prijem i tady, nikdy jsme od nich nepotrebovali zadnou pomoc, navic ted jeste dalkove studuji, to vsechno je nic, protoze nase tohle vubec nezajima a vycitaji mi jen svoje problemy, proto uz se bojim kazdeho telefonu, vzdycky kdyz vidim, ze to volaji oni, zacne me bolet bricho nebo kdyz jedu na navstevu, tak se pak z toho vzpamatovavam jeste tyden potom. S Ladou bychom se chteli letos v lete vzit, ale mam strach je pozvat i na svatbu, aby tam neco neprovedli nebo mi na ni ani neprijdou protoze si beru Ladu. Je to hrozne nefer, protoze pritelovy rodice me prijali jako svou dceru, dokonce planujeme spolecnou dovolenou, s jeho mamou si mam porad co povidat, chodime na prochazky, blbneme spolu, minuly tyden jsme sli na konvalinky, zadne jsme nenasli, tak jsme si aspon upletli venecek z pampelisek a tak jsme sli pres mesto domu jako dva blazni. Byla to ona, kdo me podrzel, kdyz jsem prisla o dite. Kdyz jsem to volala domu, mama mi rekla jen: "Co ti mam na to rict". Byla bych Vam hrozne vdecna za kazdou radu.
Dekuji a preji hezky den
Andrea P.
protože už dlouho nevím komu se mam sverit, rozhodla jsem se napsat Vám. Pred rokem a pul jsem odjela do USA za pritelem. Moji rodice se z toho nemohli vzpamatovat, tata se mnou 5 mesiců po odjezdu nemluvil, predtim se snazil vsemozne zabranit v odjezdu. Vratit jsme se chteli az tehdy, az budeme dost zabezpeceni na to, abychom si tady mohli postavit domecek podle vlastnich predstav. Pritel vedl malou firmu, pracovali jsme spolu, byli spolu 24 hodin denně bez jakýchkoliv nesrovnalostí, od snu jsme nemeli daleko, takze navrat do Ceska nebyl v nedohlednu. Presne tak jsem to i rikala rodicum v telefonu, kdyz mi volali a neustale se ptali kdy se vratim. Pak mi jednoho dne zavolali s nabidkou, ze se u nas (na vesnici na Morave odkud pochazim) prodava rozestavena vila. Takze mi zavolali s tim, ze uz vsechno zjistili, ze by to pomohlo nam, protoze chceme stavit az se vratime a taky tatovi, protoze k tomu patri rozsahly pozemek, na kterem by mohly stat kamiony a prizemi by slouzilo jako kancelare, protoze nasi meli dosud kancelar doma a tatovy kamiovy parkovali vsude mozne. Zkratka jsme se nechali nalakat, vsechno se odehralo behem dvou telefonatu, kdy rekli, ze uz se ceka jenom na nas souhlas. Navic to bylo zrovna v dobe, kdy v USA spadly dvojcata, takze jsme nakonec souhlasili, poslali penize na koupi a zanedlouho se vratili domu. Jenze nastaly problemy. Ve vile mel bydlet i muj bratr, coz jsme nevedeli, meli jsme tam byt my dva a jeste firma. To se mi samozdrejme nelibilo. Jenze pak nastala situace co budeme delat. Jelikoz se shanenim mista na Morave to neni zrovna jednoduche, v USA jsme meli nadstandartni prijem, takze muj tata prisel s napadem, ze ja budu delat pro nej - za 5.000 Kč měsíčně čistého na ruku a muj pritel bude jezdit na kamionu, abychom nemuseli platit ciziho ridice. Takze to uz byl sok. Pritel nikdy nejezdil a protoze jsem mezi auty, autobusy a kamiony vyrostla, vim, ze to je tezce vydreny chleb. Nehlede k tomu, ze bych o nej mela strach a taky jsem byla v jinem stavu. Kdyz jsme se proti tomu postavili, ze se nam to nelibi, ze to na nas v podstate usili, dostalo se mi tech nejvetsich vycitek, co by za to ostatni dali a nejvic to odnesl pritel, na kterem se slovne vyradila moje nevlastni mama. Samozdrejme tomu predchazely jeste dalsi okolnosti. Vsechno muselo byt podle taty - vstavat budete oba v 6.rano, nechtel nas pustit k Ladovym rodicum, protoze pritel pochazi ze Sedlcan, nic nam nechteli dovolit, kdyz jsme si chteli neco poridit, je to moc drahe, Ladovi se nelibilo, ze se musim tahat s vecma a uklizet sama doma i u babicky. Takze to vyustilo jeden vecer v hrozny spor, tata pritele vyhodil v noci z domu, mama mu vycetla vsechno i to co u nas snedl. Bylo mi hrozne. Oba jsme se trasli, vedela jsem co nasi umi, ale tohle uz opravdu bylo moc. Kdyz jsme rekli, ze nas nemuzou jen tak vyhodit, ze tam mame penize, tak ze jsme si je tam u nic probydleli a to jsme byli doma ze statů tři týdny, z toho jeden jsme byli tady v Praze. Odstěhovali jsme se k přítelovým rodičům, neměli jsme nic, ja po dvou tydnech zjistila, ze miminku co nosim uz nebije srdce. Myslim, ze to bylo nasledkem te noci, protoze jsem se opravdu snad dva dny trasla po celem tele. Do USA jsme se uz nevratili, zacali jsme zit tady v Praze, mame hezky byt, dobrou praci a chceme se pokusit o mimco znovu. Nejvetsi problem porad ale zustavaji nasi. Uz jsem se s nimi udobrila, protoze presto jaci jsou, jsou to mi rodice a clovek nikdy nevi jak dlouho tady jeste budou. Mam rada tatu, vlastne vsechno co se stalo se stalo kvuli me nevl.mamce. Lada ji nemuze ani videt a prirovnava ji k Dorote Machalove z te pohadky. Je mi z toho hrozne, Ladovi rodice jsou hrozne mili, obzvlast jeho maminka je super. Problem je v tom, ze mi nasi porad volaji a stezuji si, ze na co ta firma je, cely zivot se PRO ME dreli /mam jeste dva sourozence, kteri o firmu taky nemaji zajem, takze to vsechno odnasim ja, protoze jsem driv nez jsem poznala Ladu ve firme pracovala, od rana do vecera, patky, svatky, porad, vozila jsem ridicum gumy na kamion, jela za nima az do Italie, kdyz tam zpusobili nejakou skodu, nemela jsem na nic cas, na kluka uz vubec ne, takze jsem jednoho dne rezignovala a odjela do USA za klukem ze seznamky, nastesti tam nekde se shora na me kouka moje vlastni mamka a s Ladou /28/si vyborne rozumime a snad lepsi souzneni bych uz nikde nenasla. Navic nejsem preletavy typ.)Porad mi volaji jak na to nestaci, ze jsou stari, mamka ze je nemocna, moc nemocna (miva migreny), tata ma cukrovku, ale ma jen dietu, stezuji si na brachu, na me, jak tam nejezdim, at se vratim, ze jsem jeste mlada, ze si nekoho najdu, minule mi tam dohazovali nejakeho ridice. Neni to pravda, ze bych tam nejezdila, ale nemuzu jezdit kazdych 14 dni, je to 600 km tam a zpatky. Ladu tam nechteji ani videt, rekli mi, abych tam s nim nejezdila, ze jim neprirostl k srdci a dalsi podobne nesmysly si vymysleji a citove me vydiraji. Jsem z toho uz na dne, nejhorsi je, ze mi takto zavolaji do prace a ja jsem pak z toho nestastna a trapim se, vsimli si toho uz i tady v praci, jsem hrozne pohubla v obliceji, pri posledni navsteve na Morave mi znami rekli, at se na sebe podivam, ze vypadam jak smrt. Leze mi to jejich chovani i do vztahu, ale nemam silu s nimi nijak bojovat, tatovi nechci nic vycitat, nemel to v zivote lehke, moje mamka zemrela kdyz mi byl rok, bylo mu 24 a byl vdovec a musel se starat o male deti. Navic mu to hodne vycitali mamciny rodice, ze nepoznal, ze je nemocna, kdyz s ni zil. A moje druha mama, to je kapitola sama pro sebe. Mam jeste mladsiho sourozence, ktereho hrozne rozmazluje, vycita mi, ze propada z matematiky a ona mu to neumi vysvetlit, hlavne ze klukovi koupili mobil, vozi ho na koncerty a to mu jeste nebylo 14, nikdy za nic nedostal, za to my s brachou jsme byli rezani jak zito. Pak to nejak ustalo a resilo se to jen sprostymi nadavkami. Nekdy bych chtela utect nekam daleko, aby me nikdo nenasel. Vsichni mi radi, ze jim nemam brat telefon, ale copak to jde, kdyz vim, ze i tata na tom neni nejlip a nema to s mamou lehke. Premyslela jsem o nejake poradne, protoze jsem se uz potrebovala nekomu sverit, jsem tu jeste kratce, nemam tu zadne kamaradky a Ladovi si porad stezovat nechci, za prve uz toho ma dost a za druhe je mu taky lito, proc se k nemu nasi takto zachovali. Navic co by meli byt radi, ze jsem samostastna, ze jsem se postavila sama na vlastni nohy, mame krasny byt, dobry prijem i tady, nikdy jsme od nich nepotrebovali zadnou pomoc, navic ted jeste dalkove studuji, to vsechno je nic, protoze nase tohle vubec nezajima a vycitaji mi jen svoje problemy, proto uz se bojim kazdeho telefonu, vzdycky kdyz vidim, ze to volaji oni, zacne me bolet bricho nebo kdyz jedu na navstevu, tak se pak z toho vzpamatovavam jeste tyden potom. S Ladou bychom se chteli letos v lete vzit, ale mam strach je pozvat i na svatbu, aby tam neco neprovedli nebo mi na ni ani neprijdou protoze si beru Ladu. Je to hrozne nefer, protoze pritelovy rodice me prijali jako svou dceru, dokonce planujeme spolecnou dovolenou, s jeho mamou si mam porad co povidat, chodime na prochazky, blbneme spolu, minuly tyden jsme sli na konvalinky, zadne jsme nenasli, tak jsme si aspon upletli venecek z pampelisek a tak jsme sli pres mesto domu jako dva blazni. Byla to ona, kdo me podrzel, kdyz jsem prisla o dite. Kdyz jsem to volala domu, mama mi rekla jen: "Co ti mam na to rict". Byla bych Vam hrozne vdecna za kazdou radu.
Dekuji a preji hezky den
Andrea P.
V její náručí
