Re:Rodiče

Milá Andreo,
děkuji za Váš dopis.
Vaši rodiče nepochybně pro Vás chtějí jen to nejlepší, ale bohužel pouze dle svých představ. Nejraději by Vás měli u sebe,ve firmě,s partnerem, kterého Vám oni sami vyberou, který se bude líbit hlavně jim a tak bychom mohli pokračovat dále..Rodiče Vám vlastně dopředu naplánovali Váš život. Bohužel zapomněli na Vás. Na Vaše plány, které nemusí být shodné s jejich. Nechtějí Vás od sebe pustit- nedovolí Vám se separovat, žít svůj vlastní, samostatný život dle svých představ. Buďto bude po jejich nebo nic. Nedivím se, že se bouříte. Připadá mi, že vždy vydržíte do určité doby a fungujete jak si rodiče přejí a pak je potřeba uniknout. Svobodně dýchat. To byla určitě Vaše cesta do USA a nyní i do Prahy. Nedivím se. I Vy máte právo na svůj vlastní život, na svého partnera, Vy s ním budete žít, nikoli Váš otec a rodičům nezbývá než Vaši volbu respektovat. Uznat Vaši dospělost, zralost, samostatnost a naopak Vás v tomto podporovat. Jedině toto je cesta k tomu, abyste mohla být spokojená. Vyhovět sobě, svým potřebám a ne pouze plnit přání rodičů. Co byste si pak počala až oni tady nebudou? Musela byste opět hledat nějakou jinou oporu na které byste byla opět zcela závislá.. Z toho potom vyplývá ale i strach, úzkost nesamostatného, nesoběstačného člověka. Lépe je hledat oporu sama v sobě, svoji sebejistotu. A to Vy právě děláte,ale bohužel bez požehnání rodičů. Ale s tím se asi nedá nic dělat. Jsou jen dvě cesty- být celý život závislým dítětem a budou Vaši rodiče spokojeni nebo žít svůj vlastní život a čekat, že se s tím rodiče smíří a začnou Vás respektovat. Pokud Vás nechtějí ztratit úplně nic jiného jim nezbude.
Pokud máte pocit, že na to sama nestačíte a potřebovala byste se někomu svěřovat se svými pocity, neváhejte vyhledat psychologickou pomoc.