Otázka
Odpověď
Tiky
20.5.2002 16:10:36 Eva, synové 11 a 14 let
Vážená paní magistro,
asi před dvěma měsíci začal náš mladší syn Martin (11 let) nepřirozeně mrkat, mysleli jsme, že se mu zhoršil zrak, dětská lékařka nám však oznámila, že se pravděpodobně jedná o neurotické tiky a pokud to nepřejde, abychom přišli znovu a napíše nám doporučení na psychiatrii, kde synovi předepíší nějaké léky. Dost nás to překvapilo, protože jsme si na synovi nevšimli žádnou jinou změnu chování, ani si na nic nestěžoval. Snažili jsme se zjistit, čím by to mohlo být vyvolané, ale mnoho jsme toho "nevypátrali". Syn je dost citlivý a hodně ctižádostivý, velice těžko nese prohru, např. když hraje s kamarády stolní tenis, tyto tiky se projevují výrazněji. Je to zjevné také u některých počítačových her, příliš času tam ale netráví. Dále se mi zdá, že ráno je více v pohodě a večer se tiky zvýrazňují - zřejmě to tedy vyvolává i únava. Ve škole žádné problémy nemá, akorát občas vyrušuje svojí výřečností, má tam dost kamarádů, s učiteli vychází dobře a prospěch je též v pořádku, dokonce zvládá v poslední době školní přípravu lehčeji než kdykoli dřív. Snažíme se být k němu trpělivější i shovívavější, více mu pomáhat, nepovyšovat školu nade vše, víc ho chválit, ale nějaký velký ústup těch projevů (kromě mrkání je to občas i louskání prsty)jsme nezaznamenali. Někdy je to sice dva - tři dny v pohodě, ale znovu se to objeví. Za zmínku snad stojí, že ve škole si ničeho nevšimli, zato doma i mezi kamarády se to projevuje. Manžel si myslí, že synova snaha vyhrát za každou cenu může mít původ ve snaze "vytáhnout" se nad starším synem. Rozdíly mezi chlapci ale neděláme, ani nepoužíváme věty typu "vezmi si příklad z Jakuba". Měla bych snad ještě doplnit, že jsme normální rodina, s manželem jsme oba zaměstnaní, manželství funguje bez problémů, dětem se snažíme věnovat hodně času, hodně si s nimi povídáme, rekreačně sportujeme, apod. Paní magistro, přečetla jsem hodně Vašich odpovědí (mnohé mi pomohly, takže i touto cestou děkuji), také nějaké další články, např. i o LMD, přesto bych Vás ještě poprosila o zodpovězení těchto otázek:
1. Je vhodná návštěva psychologa? (doporučovaná psychiatrie a medikamentózní léčba nám připadá velice předčasná, nejde nám o utlumení, ale o zjištění příčiny)
2. Pokud ano, máme ještě nějaký čas počkat, např. do prázdnin, kdy bude více volného času, zda se stav neupraví?
3. Pokud nám návštěvu doporučíte, poraďte mi prosím, jak mám manželovi vysvětlit, že je to pro syna i pro nás prospěšné. Je totiž dost proti tomu z toho důvodu, že by se syn mohl cítit jako "nemocný", když bude muset toto vyšetření absolvovat. Už jsme to totiž probírali a manžel si myslí, že to odezní samo. Předpokládám, že bez synovy přítomnosti jen na základě třeba mých informací by ale dětský psycholog nemohl pomoci úplně.
4. Máme syna na tiky upozorňovat? Dětská lékařka nám to doporučila, protože to prý dokáže ovládnout, ale nám se to moc nezdá, spíš mám dojem, že se syn cítí lépe, pokud mu to nepřipomínáme.
5. Je na místě uvažovat o nějaké "lehčí" formě LMD, pokud se u syna projevuje jen několik typických znaků ( neklid, neposednost, neustálé skákání do řeči, přehnaná ctižádost, neschopnost dlouhodobější soustavnější práce - např. školní příprava najednou je problém, musí si to rozdělit na víc částí, "odskakování" od jedné činnosti k druhé)?
Moc Vám děkuji, s pozdravem
Eva
asi před dvěma měsíci začal náš mladší syn Martin (11 let) nepřirozeně mrkat, mysleli jsme, že se mu zhoršil zrak, dětská lékařka nám však oznámila, že se pravděpodobně jedná o neurotické tiky a pokud to nepřejde, abychom přišli znovu a napíše nám doporučení na psychiatrii, kde synovi předepíší nějaké léky. Dost nás to překvapilo, protože jsme si na synovi nevšimli žádnou jinou změnu chování, ani si na nic nestěžoval. Snažili jsme se zjistit, čím by to mohlo být vyvolané, ale mnoho jsme toho "nevypátrali". Syn je dost citlivý a hodně ctižádostivý, velice těžko nese prohru, např. když hraje s kamarády stolní tenis, tyto tiky se projevují výrazněji. Je to zjevné také u některých počítačových her, příliš času tam ale netráví. Dále se mi zdá, že ráno je více v pohodě a večer se tiky zvýrazňují - zřejmě to tedy vyvolává i únava. Ve škole žádné problémy nemá, akorát občas vyrušuje svojí výřečností, má tam dost kamarádů, s učiteli vychází dobře a prospěch je též v pořádku, dokonce zvládá v poslední době školní přípravu lehčeji než kdykoli dřív. Snažíme se být k němu trpělivější i shovívavější, více mu pomáhat, nepovyšovat školu nade vše, víc ho chválit, ale nějaký velký ústup těch projevů (kromě mrkání je to občas i louskání prsty)jsme nezaznamenali. Někdy je to sice dva - tři dny v pohodě, ale znovu se to objeví. Za zmínku snad stojí, že ve škole si ničeho nevšimli, zato doma i mezi kamarády se to projevuje. Manžel si myslí, že synova snaha vyhrát za každou cenu může mít původ ve snaze "vytáhnout" se nad starším synem. Rozdíly mezi chlapci ale neděláme, ani nepoužíváme věty typu "vezmi si příklad z Jakuba". Měla bych snad ještě doplnit, že jsme normální rodina, s manželem jsme oba zaměstnaní, manželství funguje bez problémů, dětem se snažíme věnovat hodně času, hodně si s nimi povídáme, rekreačně sportujeme, apod. Paní magistro, přečetla jsem hodně Vašich odpovědí (mnohé mi pomohly, takže i touto cestou děkuji), také nějaké další články, např. i o LMD, přesto bych Vás ještě poprosila o zodpovězení těchto otázek:
1. Je vhodná návštěva psychologa? (doporučovaná psychiatrie a medikamentózní léčba nám připadá velice předčasná, nejde nám o utlumení, ale o zjištění příčiny)
2. Pokud ano, máme ještě nějaký čas počkat, např. do prázdnin, kdy bude více volného času, zda se stav neupraví?
3. Pokud nám návštěvu doporučíte, poraďte mi prosím, jak mám manželovi vysvětlit, že je to pro syna i pro nás prospěšné. Je totiž dost proti tomu z toho důvodu, že by se syn mohl cítit jako "nemocný", když bude muset toto vyšetření absolvovat. Už jsme to totiž probírali a manžel si myslí, že to odezní samo. Předpokládám, že bez synovy přítomnosti jen na základě třeba mých informací by ale dětský psycholog nemohl pomoci úplně.
4. Máme syna na tiky upozorňovat? Dětská lékařka nám to doporučila, protože to prý dokáže ovládnout, ale nám se to moc nezdá, spíš mám dojem, že se syn cítí lépe, pokud mu to nepřipomínáme.
5. Je na místě uvažovat o nějaké "lehčí" formě LMD, pokud se u syna projevuje jen několik typických znaků ( neklid, neposednost, neustálé skákání do řeči, přehnaná ctižádost, neschopnost dlouhodobější soustavnější práce - např. školní příprava najednou je problém, musí si to rozdělit na víc částí, "odskakování" od jedné činnosti k druhé)?
Moc Vám děkuji, s pozdravem
Eva
V její náručí
