Re:Rasismus

Dobrý den Vlaďko,
Rozhodně si nemyslím, že Vaše dcerka je rasista.
Je ale pravda, že děti ve školkovém věku bývají často hodně „netolerantní“ k nejrůznějším svérázům a věcem, které neznají.
Taky Vám krásně předvedla, jakým směrem se myšlení dětí tohoto věku ubírá. Je černá, tak se asi nemeje, mýt se je správné, všichni mi to říkají, zlobí se na mě, když se nechci mýt, tak to ona je asi zlobivá a já si s ní nebudu hrát…
Pokud by se někdy dřív s lidmi jiné pleti setkala nebo pokud byste měli v rodině milého tlouštíka, možná by jí už nevadili, neznepokojovali by ji.
Nezlobte se, ale chytnu Vás trochu za slovo, napsala jste „vše, co se odchyluje od normálu“, ale ono je normální, že se vyskytují lidé, kteří mají nadváhu, je normální, že jsou různé barvy pleti, různé životní styly, různá náboženství…
Někdy máme nějaké názory, rozumem víme, že věc je tak a tak (třeba, moucha ti nic neudělá; tlustší lidé jsou normální), ale ve chvíli, kdy se setkáme s nějakou odlišností, s něčím, co nezapadá do naší běžné zkušenosti nebo se liší od našeho životního stylu, co neznáme, nebo nás ohrožuje, zareagujeme spontánně poplašeně nebo odmítavě (moucha lítá malému dítěti kolem jídla, mácháme poplašeně rukama, protože, kdoví na čem seděla; omezujeme se v jídle, abychom zůstali štíhlí). Ukazujeme tedy vlastně dítěti dvě odlišné věci, takhle by se to mělo dělat, ale, takhle se s tím zachází ve skutečnosti, a ta naše spontánní reakce mívá pro dítě mnohem větší sílu, protože ji provázejí různá neverbální vyjádření emocí. (dítě se bojí mouchy přestože mu říkáme, že mu nic neudělá, protože vidělo tu konkrétní akci; udělá si názor, že být štíhlý je celkově správnější)
Když se setkáváme s něčím novým, je navíc přirozené, že míváme potřebu, někdo větší, někdo menší, si to zařadit do systému toho, co už známe, často proto, abychom v kontaktu s tím cítili co nejmenší tenzi nebo dokonce zmenšili strach a obavy.
No a Vaše holčička si to zorganizovala svým dětským způsobem, kterému jen paní učitelka v tu chvíli neporozuměla. Já jsem si v dětství takhle organizovala piškoty, ty připálené jsem odmítala jíst. Protože byly černé, tak byly špinavé. Předtím jsem ale mockrát slyšela od svých přepečlivých babiček, podívej, jak máš ty ruce černé, nesahej si s nimi na obličej, běž se hned umýt…
Je i možné, že se paní učitelka často setkává s rodinami, kde své děti k rasové snášenlivosti nevedou, a tak bych se snad ani na ni nezlobila, za to, že ty odlišné děti brání. Třeba se i zasměje, když jí vysvětlíte, jak si to Vaše dcerka přebrala.
Možná si sežeňte nějaké africké pohádky nebo i čínské a indiánské, s hezkými kreslenými barevnými obrázky, nebo nějaký dětský film, kde by byli lidé odlišné barvy pleti, prohlížejte si různé dětské encyklopedie…
Mějte se pěkně
Mgr. Silvie Nedvědová