Otázka
Odpověď
Domácí násilí
6.6.2002 15:13:09 Mili, 2 dcery 14 a 10 let
Vážená paní doktorko,
Vždy jsem si se vším poradila, jsem velmi silná osobnost, soběstačná a inteligentní žena. Přesto jsem nyní v situaci, kdy nevím co dělat. Můj manžel utrpěl před 9 lety těžkou autonehodu, po ní následovalo 6týdenní bezvědomí, otok mozku a operace mozku. Vrátil se mi naprosto jiný muž, než kterého jsem si vzala.Přesto jsem s ním do letošního února žila, 8 let trvalo u nás doma psychické týrání, v podobě šikany a "buzerace". Promiňte mi ten výraz, ale neznám žádný ekvivalen, který by toto slovo výstižně nahradil.Neustále jsem věřila, že pokud já a moje dcery uděláme přesně to, co manžel požaduje, bude situace lepší. Naopak, bylůa horší a horší, jeho agresivita stoupala. je to psychicky nemocný člověk je v dlouhodobé péči psychiatričky kam se dostavuje ambulantně tuším asi jednou měsíčně. Užívá léky jako Deprex, Neurol apod. V lednu letošního roku již situace u nás doma byla neúnosná a sami děti mě prosily ať od tatínka odejdeme. Odstěhovala jsem se 1. února s dětmi do nájemního bytu, kde jsme setrvaly do doby, než se můj muž odstěhoval z našeho rodinného domu k nové přítelkyni. V té době jsme se s manželem ústně dohodli, že se rozvedeme, dům prodáme, výtěžek rozdělíme rovným dílem, děti zůstanou v mé péči a začneme každý nový život. Dohodli jsme se také na tom, že než se dům prodá, přestěhuji se s dětmi zpět, abych nemusela platit vysoký nájem za byt, když dům zůstal prázdný. 10.5. jsme se tedy s dcerami přestěhovaly zpět. Můj muž se odstěhoval k přítelkyni do nedalekého města. Od té doby nám nastalo peklo. Můj muž přestal přispívat na výživu a výdaje za domácnost, přestal platit složenky za energie. Dcery chtěly jet na letní tábor, požádala jsem ho, jestli by nemohl zaplatit polovinu. Nereagoval. Přijíždí každý pátek, opije se v restauraci a pak doma dělá zle. Minulý pátek vyvrcholilo jeho chování tím, že napadl fyzicky starší dceru a to tak, že ji chytl pod krkem a odtáhl jí do jejího pokoje, kde jí hrubě nadával. Zavolala jsem policii, jenže než přijeli, manžel odjel. Přesto jsem s dcerou byla u výslechu protože chtěla proti němu vypovídat. Podala jsem žalobu na výživné nerozvedené manželky a nezl. dětí. Nejprve můj právník zaslal manželovi návrh na mimosoudní dohodu, na tu muj manžel reagoval tak, že přestřihl v domě telefonní šňůru, odpojil plyn a vodu. Dále mi telefonicky vyhrožoal, že pokud to nestahnu, rozbije mi auto, "hubu", zničí mi život, zdemoluje můj podnik a následně dům. Doslova řekl, jestli chci válku, mám jí mít, ale vyjdu z ní jako poražená. Protože ho znám, obávám se, že je opravdu schopen všeho. Mému právníkovi vynadal do telefonu sprostými urážkami. Opravdu není psychicky zdravý a ohrožuje své okolí, zej,éna svou rodinu. Bojím se jít na sociální péči o dítě, aby mi děti nebyly odebrány pro nevhodné výchovné prostředí. Na policii jeho přestupky postoupili přestupkové komisi, kde mi úřednice řekla, že přestupkový zákon neumožňuje příliš mnoha prostředky tyto situace řešit. Už nevím co mám dělat, policie mi nepomůže, můj muž může kdykoliv přijít do svého domu a já si nemohu dovolit platit znova nájem někde jinde. Rodiče mi nemohou pomoci a žádní známí se do toho nechtějí vkládat, protože jsou to i jeho známí. Podle mého názoru je můj manžel zralý na ústavní léčbu, ale jak toto prokázat a komu to nahlásit opravdu nevím. Přemýšlím o návštěvě u jeho psychiatričky. Poraďte mi prosím, co mám dělat. Děkuji mnohokrát. Mili
Vždy jsem si se vším poradila, jsem velmi silná osobnost, soběstačná a inteligentní žena. Přesto jsem nyní v situaci, kdy nevím co dělat. Můj manžel utrpěl před 9 lety těžkou autonehodu, po ní následovalo 6týdenní bezvědomí, otok mozku a operace mozku. Vrátil se mi naprosto jiný muž, než kterého jsem si vzala.Přesto jsem s ním do letošního února žila, 8 let trvalo u nás doma psychické týrání, v podobě šikany a "buzerace". Promiňte mi ten výraz, ale neznám žádný ekvivalen, který by toto slovo výstižně nahradil.Neustále jsem věřila, že pokud já a moje dcery uděláme přesně to, co manžel požaduje, bude situace lepší. Naopak, bylůa horší a horší, jeho agresivita stoupala. je to psychicky nemocný člověk je v dlouhodobé péči psychiatričky kam se dostavuje ambulantně tuším asi jednou měsíčně. Užívá léky jako Deprex, Neurol apod. V lednu letošního roku již situace u nás doma byla neúnosná a sami děti mě prosily ať od tatínka odejdeme. Odstěhovala jsem se 1. února s dětmi do nájemního bytu, kde jsme setrvaly do doby, než se můj muž odstěhoval z našeho rodinného domu k nové přítelkyni. V té době jsme se s manželem ústně dohodli, že se rozvedeme, dům prodáme, výtěžek rozdělíme rovným dílem, děti zůstanou v mé péči a začneme každý nový život. Dohodli jsme se také na tom, že než se dům prodá, přestěhuji se s dětmi zpět, abych nemusela platit vysoký nájem za byt, když dům zůstal prázdný. 10.5. jsme se tedy s dcerami přestěhovaly zpět. Můj muž se odstěhoval k přítelkyni do nedalekého města. Od té doby nám nastalo peklo. Můj muž přestal přispívat na výživu a výdaje za domácnost, přestal platit složenky za energie. Dcery chtěly jet na letní tábor, požádala jsem ho, jestli by nemohl zaplatit polovinu. Nereagoval. Přijíždí každý pátek, opije se v restauraci a pak doma dělá zle. Minulý pátek vyvrcholilo jeho chování tím, že napadl fyzicky starší dceru a to tak, že ji chytl pod krkem a odtáhl jí do jejího pokoje, kde jí hrubě nadával. Zavolala jsem policii, jenže než přijeli, manžel odjel. Přesto jsem s dcerou byla u výslechu protože chtěla proti němu vypovídat. Podala jsem žalobu na výživné nerozvedené manželky a nezl. dětí. Nejprve můj právník zaslal manželovi návrh na mimosoudní dohodu, na tu muj manžel reagoval tak, že přestřihl v domě telefonní šňůru, odpojil plyn a vodu. Dále mi telefonicky vyhrožoal, že pokud to nestahnu, rozbije mi auto, "hubu", zničí mi život, zdemoluje můj podnik a následně dům. Doslova řekl, jestli chci válku, mám jí mít, ale vyjdu z ní jako poražená. Protože ho znám, obávám se, že je opravdu schopen všeho. Mému právníkovi vynadal do telefonu sprostými urážkami. Opravdu není psychicky zdravý a ohrožuje své okolí, zej,éna svou rodinu. Bojím se jít na sociální péči o dítě, aby mi děti nebyly odebrány pro nevhodné výchovné prostředí. Na policii jeho přestupky postoupili přestupkové komisi, kde mi úřednice řekla, že přestupkový zákon neumožňuje příliš mnoha prostředky tyto situace řešit. Už nevím co mám dělat, policie mi nepomůže, můj muž může kdykoliv přijít do svého domu a já si nemohu dovolit platit znova nájem někde jinde. Rodiče mi nemohou pomoci a žádní známí se do toho nechtějí vkládat, protože jsou to i jeho známí. Podle mého názoru je můj manžel zralý na ústavní léčbu, ale jak toto prokázat a komu to nahlásit opravdu nevím. Přemýšlím o návštěvě u jeho psychiatričky. Poraďte mi prosím, co mám dělat. Děkuji mnohokrát. Mili