Otázka
Odpověď
Re:Tiky
9.6.2002 16:05:46 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Evo,
myslím, že by mohla být vhodná pedagogicko-psychologická poradna, ale případně i neurologie.
Příznaky, které popisujete by mohly, ale i nemusely svědčit o LMD, mohlo by to být možná i o úzkostnějším ladění, nižším sebevědomí a tedy zvýšené potřebě opakovaného potvrzení vlastní hodnoty „zvenku“.
Toho, jak píšete, většinou Martin dosahuje za cenu úsilí při sportu, učení… Myslím, že tak může být často ve zvýšeném napětí, až stresu. Je pravděpodobné, že už je odpoledne unaven.
Tiky, které popisujete, luskání prsty, nevím ale, co přesně si pod tím mám představit, se mi, aspoň podle popisu zdají dost rozsáhlé, proto by se mi zdálo rozumné absolvovat neurologické vyšetření.
Tiky se mohou objevit někdy i v případě, že je dítě nějak oslabeno somaticky. Nemusí být od věci udělat podrobnější vyšetření, i výtěr z nosu, z krku, krevní obraz.
K očnímu lékaři můžete dojít i přesto, že dětská lékařka to nepovažuje za potřebné. Např. na zrakovou únavu při práci na počítači lze předepsat brýle s antireflexní vrstvou, dítě může mít problémy s rychlým přeostřováním…, pokud Vás napadlo, že by mohlo jít o problémy s očima, možná jste pro to měli nějaký důvod, možná jste si všimli něčeho, co Vás k této úvaze vedlo.
Někdy může pomoci i zvýšený přísun vitaminů, B komplex forte například.
Chování, které pozorujeme nemusí mít jednoduchou příčinu, ale často se nějaký nápadnější projev, např. změna chování, tiky…, objeví jako výsledek spolupůsobení několika příčin.
Je opravdu možné, že se to o prázdninách upraví, a pokud bude chlapec po somatické stránce v pořádku, je opravdu zcela legitimní možností „nechat to být“.
To samozřejmě není míněno „absolutně“, ve smyslu přestat se o to zajímat. Naopak. O prázdninách by mohlo být více času na to, abyste třeba zkusili vypozorovat, jaké jsou aktivity, kdy se tiky neobjevují, vystihnout momenty, kdy je Martin uvolněný, v pohodě, a začali jich zařazovat více, do jeho rozvrhu. I kdyby to byly nějaké věci, kterým třeba jako rodina příliš nefandíte, pasivní koukání na televizi, čtení knížek, několik dnů pasivního povalování u vody, pokud syn rád plave…
Pokud jde o to, upozorňovat nebo neupozorňovat na tiky, nejsem přítelem technik typu dítě okřiknout, apelovat na jeho vůli, aby se „snažilo ovládnout“… Myslím, že je možné, když vidíte nějaký nápadný projev, zkusit se taktně zeptat, třeba: „Nejsi unavený?“, nebo „Stalo se něco?“, říci „když vidím, že pomrkáváš…, mám pocit, že jsi z něčeho rozladěný…, mám starost, že ti není dobře, neuměl bys nějak říci, kdy se to objevuje? Některé děti ale reagují i na jemné pokusy o komunikaci tohoto druhu spíše odmítavě. Někdy ale, když dítě vidí, že rodiče mají zájem pomoci, přijde samo, ve chvíli, kdy bude tu potřebu cítit. Tohle období je ale složité i v tom, že se děti v komunikaci vůči rodičům často uzavírají. Ale je možné, že se dítě inspirováno Vaší otázkou samo pokusí přijít na to, kdy se tiky objevují. Takže, ne chlapce nutit k odpovědi, ale možná ani ten pokus o rozhovor nevzdávat předem.
Pokud už jste ale vypozorovali, že se cítí líp, když mu to nepřipomínáte, spolehněte se na své vnímání a hodnocení situace.
Tento odstavec bude hodně hypotetický, spíše k zamyšlení, posuďte sama, jestli se Vám něco z toho zdá pravděpodobné. Jak tak čtu Váš dopis, zdáte se mi jako rodina hodně sportovně zaměřeni, hodně aktivní. Mě se takový životní styl zdá pěkný, ale, mohou být děti, které mohou potřebovat „volnější tempo“. Podobný obrázek, jak syna popisujete v posledním odstavci, může nastat i u dítěte, které žádnou LMD netrpí, ale je bytostně pomalejší, a od malička se snaží držet tempo s rychlými členy rodiny. Jich je víc, jejich tempo je pro ně samozřejmostí, a tak je ani nemusí napadnout, že někdo to potřebuje mít jinak, více zvolna, méně střídajících se věcí, nebo, že je pro někoho třeba namáhavé stíhat to, co ostatní členové rodiny… A dítě, které nezažilo moc situací, kdy by věci byly jinak, to může považovat za normu, že se stále snaží, nemusí si samo všimnout, že si potřebuje odpočinout… Této hypotéze by mohlo odpovídat to, že, jak píšete, ve škole si ničeho nevšimli. Tam je vše vymezené, opakuje se to. Pro dítě, které nemá problémy s prospěchem to může být jednodušší situace, než volnočasové aktivity, i těch úspěchů a tedy posílení pocitu „jsem v pořádku“ tam možná může dosáhnout pro něho snadnějším způsobem.
Některá PP poradna může zprostředkovat nácvik nějaké relaxační techniky, doporučit terapii pro děti, případně tam můžete prokonzultovat tu návštěvu psychiatra.
Ta by mohla být vhodná ve chvíli, kdy by se ukázalo, že problém bude opravdu potřebovat podporu ve formě medikace.
Nervový systém, zjednodušeně řečeno ale opravdu může být nějak oslabený, pomaleji dozrávající, tedy v podstatě LMD, někdy se podobné, ale přechodné potíže objeví v dospívání i u dětí, které dříve podobnými potížemi netrpěly, nebo se zvýrazní. Tady by mohlo více prozradit právě neurologické vyšetření.
„Typické druhé děti“, se podle A. Adlera, který se sourozeneckými konstelacemi zabýval, projevují právě tak, jak popisujete. „Chovají se jako při závodech, jako by byl někdo stále před nimi.“ Takže je také možné, že Martin spěchá sám na sebe.
Těch „zátěží“, které působí, je možná opravdu více najednou. Myslím, že je rozhodně dobře, že Martinovi staršího brášku nedáváte za příklad, a, jak píšete, snažíte se být shovívavější…
Další možností by mohlo být vyšetření na EEG biofeedbacku, tam byste tu péči mohli i zdůvodnit tím, že se bude učit relaxovat. Ikonka biofeedbacku je myslím v diskusní skupině o LMD.
Možná by mohlo být vhodné najít i nějakou věc, která Martina baví, jde mu, a kterou třeba starší bratr nedělá, mohlo by odpadnout případné srovnávání, pocit, že je někdo před ním.
Pokud jde o tu obavu, aby chlapec neměl pocit, že je nějak nemocný…, myslím, že ta vyšetření, která by vedla k vyloučení možné somatické příčiny bych jako máma raději absolvovala, a v tom dalším by myslím vůbec nevadilo počkat přes prázdniny.
Přeju hezké prázdniny, a kdyby se objevily další otázky, případně něco nebylo srozumitelné, napište.
Mgr. Silvie Nedvědová
myslím, že by mohla být vhodná pedagogicko-psychologická poradna, ale případně i neurologie.
Příznaky, které popisujete by mohly, ale i nemusely svědčit o LMD, mohlo by to být možná i o úzkostnějším ladění, nižším sebevědomí a tedy zvýšené potřebě opakovaného potvrzení vlastní hodnoty „zvenku“.
Toho, jak píšete, většinou Martin dosahuje za cenu úsilí při sportu, učení… Myslím, že tak může být často ve zvýšeném napětí, až stresu. Je pravděpodobné, že už je odpoledne unaven.
Tiky, které popisujete, luskání prsty, nevím ale, co přesně si pod tím mám představit, se mi, aspoň podle popisu zdají dost rozsáhlé, proto by se mi zdálo rozumné absolvovat neurologické vyšetření.
Tiky se mohou objevit někdy i v případě, že je dítě nějak oslabeno somaticky. Nemusí být od věci udělat podrobnější vyšetření, i výtěr z nosu, z krku, krevní obraz.
K očnímu lékaři můžete dojít i přesto, že dětská lékařka to nepovažuje za potřebné. Např. na zrakovou únavu při práci na počítači lze předepsat brýle s antireflexní vrstvou, dítě může mít problémy s rychlým přeostřováním…, pokud Vás napadlo, že by mohlo jít o problémy s očima, možná jste pro to měli nějaký důvod, možná jste si všimli něčeho, co Vás k této úvaze vedlo.
Někdy může pomoci i zvýšený přísun vitaminů, B komplex forte například.
Chování, které pozorujeme nemusí mít jednoduchou příčinu, ale často se nějaký nápadnější projev, např. změna chování, tiky…, objeví jako výsledek spolupůsobení několika příčin.
Je opravdu možné, že se to o prázdninách upraví, a pokud bude chlapec po somatické stránce v pořádku, je opravdu zcela legitimní možností „nechat to být“.
To samozřejmě není míněno „absolutně“, ve smyslu přestat se o to zajímat. Naopak. O prázdninách by mohlo být více času na to, abyste třeba zkusili vypozorovat, jaké jsou aktivity, kdy se tiky neobjevují, vystihnout momenty, kdy je Martin uvolněný, v pohodě, a začali jich zařazovat více, do jeho rozvrhu. I kdyby to byly nějaké věci, kterým třeba jako rodina příliš nefandíte, pasivní koukání na televizi, čtení knížek, několik dnů pasivního povalování u vody, pokud syn rád plave…
Pokud jde o to, upozorňovat nebo neupozorňovat na tiky, nejsem přítelem technik typu dítě okřiknout, apelovat na jeho vůli, aby se „snažilo ovládnout“… Myslím, že je možné, když vidíte nějaký nápadný projev, zkusit se taktně zeptat, třeba: „Nejsi unavený?“, nebo „Stalo se něco?“, říci „když vidím, že pomrkáváš…, mám pocit, že jsi z něčeho rozladěný…, mám starost, že ti není dobře, neuměl bys nějak říci, kdy se to objevuje? Některé děti ale reagují i na jemné pokusy o komunikaci tohoto druhu spíše odmítavě. Někdy ale, když dítě vidí, že rodiče mají zájem pomoci, přijde samo, ve chvíli, kdy bude tu potřebu cítit. Tohle období je ale složité i v tom, že se děti v komunikaci vůči rodičům často uzavírají. Ale je možné, že se dítě inspirováno Vaší otázkou samo pokusí přijít na to, kdy se tiky objevují. Takže, ne chlapce nutit k odpovědi, ale možná ani ten pokus o rozhovor nevzdávat předem.
Pokud už jste ale vypozorovali, že se cítí líp, když mu to nepřipomínáte, spolehněte se na své vnímání a hodnocení situace.
Tento odstavec bude hodně hypotetický, spíše k zamyšlení, posuďte sama, jestli se Vám něco z toho zdá pravděpodobné. Jak tak čtu Váš dopis, zdáte se mi jako rodina hodně sportovně zaměřeni, hodně aktivní. Mě se takový životní styl zdá pěkný, ale, mohou být děti, které mohou potřebovat „volnější tempo“. Podobný obrázek, jak syna popisujete v posledním odstavci, může nastat i u dítěte, které žádnou LMD netrpí, ale je bytostně pomalejší, a od malička se snaží držet tempo s rychlými členy rodiny. Jich je víc, jejich tempo je pro ně samozřejmostí, a tak je ani nemusí napadnout, že někdo to potřebuje mít jinak, více zvolna, méně střídajících se věcí, nebo, že je pro někoho třeba namáhavé stíhat to, co ostatní členové rodiny… A dítě, které nezažilo moc situací, kdy by věci byly jinak, to může považovat za normu, že se stále snaží, nemusí si samo všimnout, že si potřebuje odpočinout… Této hypotéze by mohlo odpovídat to, že, jak píšete, ve škole si ničeho nevšimli. Tam je vše vymezené, opakuje se to. Pro dítě, které nemá problémy s prospěchem to může být jednodušší situace, než volnočasové aktivity, i těch úspěchů a tedy posílení pocitu „jsem v pořádku“ tam možná může dosáhnout pro něho snadnějším způsobem.
Některá PP poradna může zprostředkovat nácvik nějaké relaxační techniky, doporučit terapii pro děti, případně tam můžete prokonzultovat tu návštěvu psychiatra.
Ta by mohla být vhodná ve chvíli, kdy by se ukázalo, že problém bude opravdu potřebovat podporu ve formě medikace.
Nervový systém, zjednodušeně řečeno ale opravdu může být nějak oslabený, pomaleji dozrávající, tedy v podstatě LMD, někdy se podobné, ale přechodné potíže objeví v dospívání i u dětí, které dříve podobnými potížemi netrpěly, nebo se zvýrazní. Tady by mohlo více prozradit právě neurologické vyšetření.
„Typické druhé děti“, se podle A. Adlera, který se sourozeneckými konstelacemi zabýval, projevují právě tak, jak popisujete. „Chovají se jako při závodech, jako by byl někdo stále před nimi.“ Takže je také možné, že Martin spěchá sám na sebe.
Těch „zátěží“, které působí, je možná opravdu více najednou. Myslím, že je rozhodně dobře, že Martinovi staršího brášku nedáváte za příklad, a, jak píšete, snažíte se být shovívavější…
Další možností by mohlo být vyšetření na EEG biofeedbacku, tam byste tu péči mohli i zdůvodnit tím, že se bude učit relaxovat. Ikonka biofeedbacku je myslím v diskusní skupině o LMD.
Možná by mohlo být vhodné najít i nějakou věc, která Martina baví, jde mu, a kterou třeba starší bratr nedělá, mohlo by odpadnout případné srovnávání, pocit, že je někdo před ním.
Pokud jde o tu obavu, aby chlapec neměl pocit, že je nějak nemocný…, myslím, že ta vyšetření, která by vedla k vyloučení možné somatické příčiny bych jako máma raději absolvovala, a v tom dalším by myslím vůbec nevadilo počkat přes prázdniny.
Přeju hezké prázdniny, a kdyby se objevily další otázky, případně něco nebylo srozumitelné, napište.
Mgr. Silvie Nedvědová