Otázka
Odpověď
Pohlaví dítěte
18.6.2002 20:44:43 Dáša, 33.týden
Vážená paní doktorko,
když jsme se v polovině těhotenství dozvěděli, že budeme mít kluka, a ne (mnou) vysněnou holčičku, pořádně mě to sebralo, až jsem sama byla překvapená, jak prudce reaguju. Postupem času se situace zklidnila, asi si i umím odpovědět na otázku proč, ale za poslední dva týdny jsou tu zase potoky slz. Manžela se ten problém netýká, ten se strašně těší na jakékoli pohlaví, ale já mám strach, jak všechno zvládnu. Nevím, co bych mohla udělat pro to, abych se těch nepříjemných pocitů zbavila, nechci spoléhat na to, že až mrně uvidím, tak se do něj zamiluju apod. Už na svého bratra jsem si těžce zvykala, takže v tomhle směru nejsem moc optimista. Nechci ale, aby mojí vinou miminko trpělo. Je strašně prima, už teď je s ním legrace, na každé výlevy slz pohotově reaguje. Přesto ten vztah nějak nejde. Bojím se, co už jsem napáchala, o budoucnosti ani nemluvě. Jde s tím něco dělat?
Děkuju vám, Dáša
když jsme se v polovině těhotenství dozvěděli, že budeme mít kluka, a ne (mnou) vysněnou holčičku, pořádně mě to sebralo, až jsem sama byla překvapená, jak prudce reaguju. Postupem času se situace zklidnila, asi si i umím odpovědět na otázku proč, ale za poslední dva týdny jsou tu zase potoky slz. Manžela se ten problém netýká, ten se strašně těší na jakékoli pohlaví, ale já mám strach, jak všechno zvládnu. Nevím, co bych mohla udělat pro to, abych se těch nepříjemných pocitů zbavila, nechci spoléhat na to, že až mrně uvidím, tak se do něj zamiluju apod. Už na svého bratra jsem si těžce zvykala, takže v tomhle směru nejsem moc optimista. Nechci ale, aby mojí vinou miminko trpělo. Je strašně prima, už teď je s ním legrace, na každé výlevy slz pohotově reaguje. Přesto ten vztah nějak nejde. Bojím se, co už jsem napáchala, o budoucnosti ani nemluvě. Jde s tím něco dělat?
Děkuju vám, Dáša