Otázka
Odpověď
Re:Hyperaktivita a porucha soustředění
24.9.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den,
Omlouvám se za opožděnou odpověď, byla jsem na dovolené, a služební cestě.
Berte prosím mou odpověď jako souhrn námětů pro své další úvahy, těžko mohu takhle posoudit o jakou míru hyperreaktivity nebo nesoustředěnosti se jedná. Pokud byste měla zájem o další, konkrétnější náměty, napište prosím nějaké další podrobnosti.
Tak tedy:
Podle věty „nezapamatuje si jediný verš, ale pamatuje si obsah“, bych spíš soudila, že dcerka má dobrou schopnost logicky zpracovat to, co vnímá, ale verbální paměť nebo schopnost vybavit si slova, která byla použita, je horší. Zapamatovat si něco doslova může být zcela mechanický výkon bez porozumění obsahu. Vaše dcera obsahu rozumí a zřejmě ho vyjádří vlastními slovy, což už předpokládá nějakou myšlenkovou práci, vystihnutí podstatných momentů.
Dcerka může mít např. horší krátkodobou paměť, ale může to být opravdu dáno i dvojjazyčným prostředím.
V souvislosti s opožděním vývoje řeči by se také dalo usuzovat, že může mít tzv. snížený jazykový cit. U dětí ve školním věku se to projevuje třeba tak, že hůře sluchem rozlišují rozdíly mezi hláskami a při často související menší obratnosti mluvidel, hůř vyslovují a při diktátu dělají chyby právě v hláskách, které špatně vyslovují, i když gramatiku mohou zvládat dobře. Napíší třeba „žíká“, místo „říká“… V diktátu neodlišují hranice slov a často píší krátká slova dohromady…
Předpokládám, že jako lékařka jste věnovala dostatečnou pozornost vyšetření sluchu a holčička není nedoslýchavá, a že byste si všimla, kdyby jí v případě nachlazení zaléhaly uši do té míry, že by musela odezírat, tyto děti mohou působit jako nesoustředěné, zlobivé nebo „hloupé“, pokud si toho jejich okolí nevšimne.
Pokud je to možné, doporučila bych aktivity, které mohou pomoci sluchové vnímání zlepšit. Minimum TV a videa, tam je vždy převaha zrakových podnětů, spíš poslouchat písničky a pohádky nahrané na kazetách, při jejichž poslechu si může hrát nebo kreslit. Nějakou dobu může trvat, než se je naučí „slyšet“, může mít potřebu, zvláště mluvené slovo mít puštěné víc nahlas.
Hodně si s ní povídejte a minimálně upozorňujte, že něco neříká přesně, spíš kývněte, že rozumíte, a řekněte např. ano… a pak správně to slovo, které myslíte, že Vám chce říci, nebo správně vyslovené slovo použijte ve větě, kterou jí odpovídáte. Zpívejte si spolu při nějaké činnosti nebo jí zpívejte před spaním, pokud nerada zpíváte, čtěte jí před spaním, hrajte jazykové hry, může např. použít rozpočitadlo, když se rozhoduje, které boty si vezme na procházku… Výborná hra na trénování sluchového vnímání, ale i soustředění, je povídání příběhu, kdy dítě upozorníte, že se v příběhu bude vyskytovat např. slovo auto v různých tvarech, a že má třeba tlesknout, vždy, když dané slovo uslyší: Dnes jsem jela do práce autem, myslela jsem, že to bude rychlé, na silnici se ale dvě auta srazila a tak… příběhy mohou být o čemkoli, vypráví se nejdéle sedm až deset minut, zpočátku kratší, pokud se Vám to zalíbí, může, když bude chtít, příběh vymyslet holčička a tleskat budete Vy.
Hyperreaktivita může být známkou drobné poruchy ve smyslu LMD, nověji ADHD nebo ADD, pod těmito zkratkami se dá najít mnoho informací o této poruše na anglicky psaných internetových stránkách.
Podobné projevy ale mohou být i známkou toho, že dítě je přetíženo přemírou podnětů, pro ně špatně srozumitelných. Nebo mu může chybět „místo a čas“, který mu jeho dospělí udělají jen pro ně, kdy jsou naladěni na osobní tempo dítěte, respektují jeho osobní charakteristiky, a dítě není nuceno se stále přizpůsobovat např. striktně stanovenému provozu domácnosti, pracovnímu vytížení rodičů… Míra, kdy jsou tyto potřeby dostatečně naplněny nebo míra podnětů, která už konkrétní dítě přetěžuje, je ale velmi individuální a děti tady nelze srovnávat, ani mezi sebou a s „věkovými normami“ jen velmi opatrně. Existují, v rámci normy, tzv. typy snadno vychovatelných, ale i obtížně vychovatelných dětí. Liší se reaktivitou, vyvážeností aktivity a útlumu, celkovým laděním od převážné spokojenosti až po převážně mrzutou náladu, tím jak snadno nebo obtížně zvládají změny…
Doba, po kterou se má dítě v prvním ročníku ZŠ být schopno soustředit při výuce, např. při výkladu nové látka je stanovena na deset až patnáct minut, víc ne. Pak by se měla zařadit oddechová aktivita nebo přijít změna.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová
Omlouvám se za opožděnou odpověď, byla jsem na dovolené, a služební cestě.
Berte prosím mou odpověď jako souhrn námětů pro své další úvahy, těžko mohu takhle posoudit o jakou míru hyperreaktivity nebo nesoustředěnosti se jedná. Pokud byste měla zájem o další, konkrétnější náměty, napište prosím nějaké další podrobnosti.
Tak tedy:
Podle věty „nezapamatuje si jediný verš, ale pamatuje si obsah“, bych spíš soudila, že dcerka má dobrou schopnost logicky zpracovat to, co vnímá, ale verbální paměť nebo schopnost vybavit si slova, která byla použita, je horší. Zapamatovat si něco doslova může být zcela mechanický výkon bez porozumění obsahu. Vaše dcera obsahu rozumí a zřejmě ho vyjádří vlastními slovy, což už předpokládá nějakou myšlenkovou práci, vystihnutí podstatných momentů.
Dcerka může mít např. horší krátkodobou paměť, ale může to být opravdu dáno i dvojjazyčným prostředím.
V souvislosti s opožděním vývoje řeči by se také dalo usuzovat, že může mít tzv. snížený jazykový cit. U dětí ve školním věku se to projevuje třeba tak, že hůře sluchem rozlišují rozdíly mezi hláskami a při často související menší obratnosti mluvidel, hůř vyslovují a při diktátu dělají chyby právě v hláskách, které špatně vyslovují, i když gramatiku mohou zvládat dobře. Napíší třeba „žíká“, místo „říká“… V diktátu neodlišují hranice slov a často píší krátká slova dohromady…
Předpokládám, že jako lékařka jste věnovala dostatečnou pozornost vyšetření sluchu a holčička není nedoslýchavá, a že byste si všimla, kdyby jí v případě nachlazení zaléhaly uši do té míry, že by musela odezírat, tyto děti mohou působit jako nesoustředěné, zlobivé nebo „hloupé“, pokud si toho jejich okolí nevšimne.
Pokud je to možné, doporučila bych aktivity, které mohou pomoci sluchové vnímání zlepšit. Minimum TV a videa, tam je vždy převaha zrakových podnětů, spíš poslouchat písničky a pohádky nahrané na kazetách, při jejichž poslechu si může hrát nebo kreslit. Nějakou dobu může trvat, než se je naučí „slyšet“, může mít potřebu, zvláště mluvené slovo mít puštěné víc nahlas.
Hodně si s ní povídejte a minimálně upozorňujte, že něco neříká přesně, spíš kývněte, že rozumíte, a řekněte např. ano… a pak správně to slovo, které myslíte, že Vám chce říci, nebo správně vyslovené slovo použijte ve větě, kterou jí odpovídáte. Zpívejte si spolu při nějaké činnosti nebo jí zpívejte před spaním, pokud nerada zpíváte, čtěte jí před spaním, hrajte jazykové hry, může např. použít rozpočitadlo, když se rozhoduje, které boty si vezme na procházku… Výborná hra na trénování sluchového vnímání, ale i soustředění, je povídání příběhu, kdy dítě upozorníte, že se v příběhu bude vyskytovat např. slovo auto v různých tvarech, a že má třeba tlesknout, vždy, když dané slovo uslyší: Dnes jsem jela do práce autem, myslela jsem, že to bude rychlé, na silnici se ale dvě auta srazila a tak… příběhy mohou být o čemkoli, vypráví se nejdéle sedm až deset minut, zpočátku kratší, pokud se Vám to zalíbí, může, když bude chtít, příběh vymyslet holčička a tleskat budete Vy.
Hyperreaktivita může být známkou drobné poruchy ve smyslu LMD, nověji ADHD nebo ADD, pod těmito zkratkami se dá najít mnoho informací o této poruše na anglicky psaných internetových stránkách.
Podobné projevy ale mohou být i známkou toho, že dítě je přetíženo přemírou podnětů, pro ně špatně srozumitelných. Nebo mu může chybět „místo a čas“, který mu jeho dospělí udělají jen pro ně, kdy jsou naladěni na osobní tempo dítěte, respektují jeho osobní charakteristiky, a dítě není nuceno se stále přizpůsobovat např. striktně stanovenému provozu domácnosti, pracovnímu vytížení rodičů… Míra, kdy jsou tyto potřeby dostatečně naplněny nebo míra podnětů, která už konkrétní dítě přetěžuje, je ale velmi individuální a děti tady nelze srovnávat, ani mezi sebou a s „věkovými normami“ jen velmi opatrně. Existují, v rámci normy, tzv. typy snadno vychovatelných, ale i obtížně vychovatelných dětí. Liší se reaktivitou, vyvážeností aktivity a útlumu, celkovým laděním od převážné spokojenosti až po převážně mrzutou náladu, tím jak snadno nebo obtížně zvládají změny…
Doba, po kterou se má dítě v prvním ročníku ZŠ být schopno soustředit při výuce, např. při výkladu nové látka je stanovena na deset až patnáct minut, víc ne. Pak by se měla zařadit oddechová aktivita nebo přijít změna.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová