Otázka
Odpověď
Re: Žárlivost
15.10.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Kamilo,
myslím, že nemusíte mít žádné starosti, i k normálnímu vývoji řeči mohou patřit výkyvy. Děti často s řečí experimentují a také má dětská komunikace různé zvláštnosti, oproti komunikaci dospělých.
Šišlání může být jen legrace, ale třeba i výraz touhy nějak se připodobnit mladšímu sourozenci. Abyste dobře rozuměla, je to ale něco, co dítě dopředu nepromýšlí, prostě vidí situaci, která, podle jeho tříletého vnímání, nějak funguje. Třeba: bratříček může šišlat a rodičům to ještě připadá roztomilé nebo bratříček šišlá a rodiče si ho víc všímají, může ještě čůrat do plenek… Se statutem šišlajícího dítěte možná, podle vnímání staršího chlapečka, souvisí nějaké příjemnosti, a on by je rád měl taky. Ale opět upozorňuji, nejde o nějakou vychytralost nebo vědomou snahu o manipulaci. Spíš po svém vyjadřuje nějaký pocit. Má to pravděpodobně stejný mechanismus, jako kdybyste se dívala na někoho, kdo třeba dobře plave, a vy byste se sotva držela nad vodou, když zkusíte dělat stejné pohyby jako on, prostě ho napodobíte, je možné, že se Váš pohyb ve vodě taky zlepší.
Co se týká zvláštních výrazů, děti někde slyší větu, které úplně nerozumějí, ale, zvláště, je-li řečena s určitým citovým nábojem, zaujme je, zapamatují si ji, a pak ji, v podobně laděné situaci „zkusí“ také použít, a podle reakce dospělých se mohou domýšlet na význam, pozitivní, negativní… Slovo zkusí dávám do uvozovek, protože myslím, že to opět není zcela záměrná zkouška jako by to byla v případě dospělého. Situace mohla být té, kdy větu syn slyšel podobná třeba tím, že bylo víc lidí pohromadě. Pro tříleté dítě je strašně složité, když něco slyší, doma přijít a říci: „Mami, slyšel jsem nebo jeden kluk říkal, je to tu jak u blbejch, co to znamená?“, a často se stane, že ten zajímavý výraz „zapomene“, ale na základě nějaké, třeba povrchní podobnosti se to slovo, věta, vynoří, a dítě je řekne…
Vzhledem ke špatnému porodu, pokud byste si vy, dětský lékař nebo později paní učitelka ve školce, která má také na srovnávání více dětí, v synově chování všimla nějakých dalších zvláštností, např. v pohybové koordinaci, bylo by asi vhodné v předškolním věku zkusit třeba vyšetření v pedagogicko psychologické poradně.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová
myslím, že nemusíte mít žádné starosti, i k normálnímu vývoji řeči mohou patřit výkyvy. Děti často s řečí experimentují a také má dětská komunikace různé zvláštnosti, oproti komunikaci dospělých.
Šišlání může být jen legrace, ale třeba i výraz touhy nějak se připodobnit mladšímu sourozenci. Abyste dobře rozuměla, je to ale něco, co dítě dopředu nepromýšlí, prostě vidí situaci, která, podle jeho tříletého vnímání, nějak funguje. Třeba: bratříček může šišlat a rodičům to ještě připadá roztomilé nebo bratříček šišlá a rodiče si ho víc všímají, může ještě čůrat do plenek… Se statutem šišlajícího dítěte možná, podle vnímání staršího chlapečka, souvisí nějaké příjemnosti, a on by je rád měl taky. Ale opět upozorňuji, nejde o nějakou vychytralost nebo vědomou snahu o manipulaci. Spíš po svém vyjadřuje nějaký pocit. Má to pravděpodobně stejný mechanismus, jako kdybyste se dívala na někoho, kdo třeba dobře plave, a vy byste se sotva držela nad vodou, když zkusíte dělat stejné pohyby jako on, prostě ho napodobíte, je možné, že se Váš pohyb ve vodě taky zlepší.
Co se týká zvláštních výrazů, děti někde slyší větu, které úplně nerozumějí, ale, zvláště, je-li řečena s určitým citovým nábojem, zaujme je, zapamatují si ji, a pak ji, v podobně laděné situaci „zkusí“ také použít, a podle reakce dospělých se mohou domýšlet na význam, pozitivní, negativní… Slovo zkusí dávám do uvozovek, protože myslím, že to opět není zcela záměrná zkouška jako by to byla v případě dospělého. Situace mohla být té, kdy větu syn slyšel podobná třeba tím, že bylo víc lidí pohromadě. Pro tříleté dítě je strašně složité, když něco slyší, doma přijít a říci: „Mami, slyšel jsem nebo jeden kluk říkal, je to tu jak u blbejch, co to znamená?“, a často se stane, že ten zajímavý výraz „zapomene“, ale na základě nějaké, třeba povrchní podobnosti se to slovo, věta, vynoří, a dítě je řekne…
Vzhledem ke špatnému porodu, pokud byste si vy, dětský lékař nebo později paní učitelka ve školce, která má také na srovnávání více dětí, v synově chování všimla nějakých dalších zvláštností, např. v pohybové koordinaci, bylo by asi vhodné v předškolním věku zkusit třeba vyšetření v pedagogicko psychologické poradně.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
