Re:Nechce do školy

Dobrý den,
domnívám se, že návštěvou poradny nic nezkazíte. Myslím, že ani nejde o to, zjišťovat, zda jsou dcerčiny obavy „normální“, ale o to, že situace, kterou popisujete, je pro dcerku zřejmě dost velkou zátěží, a v poradně nebo u dětského psychologa byste se mohli poradit o tom, jak tuto zátěž holčičce pomoci zvládnout, nebo, zda by nebylo lepším řešením, vrátit se ještě do školky.
Psychologické vyšetření se sice týká inteligence, ale i mnoha dalších hodně důležitých věcí, jako je schopnost soustředění, schopnost zvládat určitou míru zátěže, kolísání výkonu při únavě a podobně. Všechny tyto schopnosti se u různých lidí kombinují naprosto individuálně, a může se stát, že dítě je sice chytré, a schopné všemu rozumět, ale potřebuje víc času nebo se snadněji unaví a pak už není schopné dávat pozor, a následuje-li napomenutí nebo je-li dítě samo hodně svědomité, začne být úzkostné z toho, že mu věci „unikají“.
Často se tyto obtíže stupňují v době, kdy jsou děti oslabené nějakým nachlazením.
Osobně si myslím, že přechod do první třídy znamená příchod velké spousty nových věcí, i organizačních, které se dítě musí naučit „najednou“, a že je dobře mu ten zmatek, který z toho může zpočátku mít, pomoci rozmotávat.
V řadě škol, které znám, se o to snaží i paní učitelky a paní vychovatelky z družiny, tak, aby k žádnému zmatku a strkání u skříněk, které popisujete, nedocházelo. Paní vychovatelka si vyzvedne prvňáčky, kteří chodí do družiny u třídy, odvede si je do družiny, a na oběd jdou až když větší děti odejdou, aby měli klid.
Pokud je tohle ve Vaší škole nějak organizačně nedotažené, možná by bylo dobře se na to paní učitelky zeptat nebo zkusit na třídní schůzce zjistit, jaký názor na to mají ostatní rodiče, možná se v této situaci cítí „ztraceno“ více dětí a mohlo by se to nějak změnit. Asi by bylo vhodné vést hovor spíš směrem návrhů, co by se mohlo zlepšit a jak dětem pomoci, než to podat jako kritiku a výtky.
Je moc fajn, že dcerku podporujete. Můžete jí pomoci i tím, že vyslechnete její stížnosti a dáte najevo, že je normální, že některé věci nezvládne hned, že jí třeba řeknete, že i dospělému, když nastoupí do nové práce, často nějakou dobu trvá, než si zvykne na to „jak to tam chodí“. Možná by bylo možné pomoci i co největším zjednodušením obsahu aktovky nebo skříňky, nebo nalepením veselého obrázku do skříňky, tím, že tam bude mít nějakého maskota, tím, že bude mít rychle nazouvací a ne šněrovací boty a vůbec oblečení, které se snadno a rychle obléká…
Je dobré, při domácí přípravě, si udělat dost času, sednout si někam, kde je Vám dobře, rozložit si věci z tašky, třeba po koberci, a podle rozvrhu probírat, co ten den ve škole dělali a povídat si o tom, vlastně si ten den ještě jednou zopakovat, a tak si ho trochu zpřehlednit, povídat si nejen o učivu, ale i o jiných věcech, o kterých bude dcerka mít chuť mluvit. A pak tašku spolu podle rozvrhu na druhý den připravit, a pokud něčemu na zítra nerozumí, ještě jednou to zkusit probrat nebo třeba úkol udělat, tak, jak byste mysleli, že má být, a paní učitelce k tomu poslat lísteček, že případné nesrovnalosti opravíte dodatečně. Myslím, že ocení snahu, a nebude dcerku zbytečně stresovat, a holčička se může takto postupně zbavovat obav, co by se mohlo stát, když nebude náhodou přesně vědět, co mají na druhý den. A někdy taky třeba budete mít dost času telefonicky zjistit, co si třeba o úkolu myslí spolužák nebo se bude moci ještě zeptat ve škole.
Píšete, že nastal zlom, nestalo se, že by na ni paní učitelka křičela? Některé děti jsou na to hodně citlivé, a může trvat dost dlouho, než to odezní.
Někdy se děti trápí i v případě, že nezapadnou mezi spolužáky nebo je ve třídě nějaké dítě, které si je vybere jako terč posmívání.
Pokud si tedy našla ve třídě kamarádku, myslím, že je to spíš přínos. Třeba by bylo možné, aby se vídaly po vyučování, a domluvily byste se, že ve škole při hodině se má dávat pozor a povídat si mohou o přestávkách nebo odpoledne.
Zatím přeju hodně trpělivosti a pohody a pokud byste potřebovala nějaké další informace, ozvěte se.
V DYS-centru také nabízíme tzv. psychorelaxační cvičení, která mohou pomoci, např. pro posílení sebedůvěry dítěte, zlepšení soustředění, zvládání úzkosti...
Mgr. Silvie Nedvědová