Problémy chování

Nevím, jeslti je přípustné se obrátit na poradnu dvakrát po sobě - za týden od mého prvního dotazu (zlost) však došlo k výrazným změnán v situaci. Syn byl hospitalizován v psychiatrickém stacionáři. Důvod je fobická porucha - strach z dětí po opakovaném napadání okolím. V poradně mi řekli, že se bude vždycky odlišovat vzledem k vysokému IQ - prostě není schopen zapadnout mezi vrstevníky. Ve stacionáři byl první den se všemi dětmi, a s těmi staršími si velmi rozuměl, druhý den ho však přidělili ke dvěma devítiletým chlapcům. Jeden z nich se začal posmívat, došlo k fyzickému kontaktu, syn zpanikařil a pokusil se utéct. Připouští, že ho děti nebily, ale není prostě schopen se ovládnout. Mě teď jde ale o něco trošku jiného - fobii musí překonat, to je jasné. Problém bude, co potom - vzhledem k potížím při psaní ho nedostanu na gymnázium a ve škole permanentně zlobí - závěrečnou písemku má vypracovánu za cca 15 minut na jedna a tvrdí, že je to nuda. Doma se neučí vůbec s vyjímkou angličtiny - ta ho baví, jenže učebnici prakticky dokončil již nyní sám s pomocí slovníku. Kontrolu provádí můj muž, který má státní zkoušky a denně je v kontaktu s vedením firmy v Anglii - tedy sám aktivně mluví.V Brně je soukromá škola, kde berou děti s vysokým IQ a věnují se jim i po stránce života s okolím, bohužel ale mají plno. Dočetla jsem se o možnosti učit dítě doma. Kontakt s vrtevníky bychom zachovávali jednak přes oddíl, do kterého syn chodí, jednak jsou u nás stále doma nějaké děti - syn se až do minulého týdne bál pouze konkrétních dětí. Mám pedagogické minimum, dvanáct let praxe ve školství a VŠ vzdělání, ale nevím jestli by to bylo řešení a když, tak kam se obrátit.