Otázka
Odpověď
Re: Strach
20.11.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Aleno,
berte, prosím, tuto odpověď jako souhrn věcí, které mě napadají, když čtu Váš dopis, jako náměty pro Vaše vlastní další přemýšlení, případně pro pokračování.
Zdá se mi, že se ve školce mohlo stát něco, co výrazně nabouralo její pocit bezpečí a důvěry v ostatní lidi, možná hlavně dospělé. Ani to nemusí být, z dospělého hlediska nic dramatického, někdy stačí, když dítě vidí, že paní učitelka na někoho křičí nebo si v nějaké situaci neví rady, a najednou je na to samo, a paní učitelka si ho nevšimne, a dítě samo se ostýchá, a neví, jak se paní učitelky zeptat, případně paní učitelka naléhá na samostatnost v něčem, s čím jste dcerce doma zatím pomáhali…, to je u každého dítěte velice individuální.
Možná je teď pro ni důležité právě to, že odmítne udělat něco, co po ní někdo dospělý chce, a také to, že jí to, jak soudím podle Vašeho dopisu, neoplácíte, netrestáte ji za to. Myslím, že jí dáváte možnost, najít novou důvěru.
Nepíšete o jejím vztahu k ostatním dětem, k sestře. Sestra už chodí do školky?
Ve starších dopisech na téma školka byste mohla najít řadu dalších námětů, zajímavé by pro Vás mohly být i dopisy, kde se mluví o tzv. období vzdoru, např. „Tvrdohlavý syn“, „V kolika letech je nejlepší jít do školky“.
Pokud by ale obavy z pobytu mimo rodinu přetrvávaly ještě v předškolním období, nebo se uzavřenost stupňovala, obraťte se na pedagogicko-psychologickou poradnu. Její adresu by Vám mohl říci dětský lékař. Případně můžeme pro Vaši dcerku zprostředkovat psychologické vyšetření v DYS-centru.
Zdraví
Mgr. Silvie Nedvědová
berte, prosím, tuto odpověď jako souhrn věcí, které mě napadají, když čtu Váš dopis, jako náměty pro Vaše vlastní další přemýšlení, případně pro pokračování.
Zdá se mi, že se ve školce mohlo stát něco, co výrazně nabouralo její pocit bezpečí a důvěry v ostatní lidi, možná hlavně dospělé. Ani to nemusí být, z dospělého hlediska nic dramatického, někdy stačí, když dítě vidí, že paní učitelka na někoho křičí nebo si v nějaké situaci neví rady, a najednou je na to samo, a paní učitelka si ho nevšimne, a dítě samo se ostýchá, a neví, jak se paní učitelky zeptat, případně paní učitelka naléhá na samostatnost v něčem, s čím jste dcerce doma zatím pomáhali…, to je u každého dítěte velice individuální.
Možná je teď pro ni důležité právě to, že odmítne udělat něco, co po ní někdo dospělý chce, a také to, že jí to, jak soudím podle Vašeho dopisu, neoplácíte, netrestáte ji za to. Myslím, že jí dáváte možnost, najít novou důvěru.
Nepíšete o jejím vztahu k ostatním dětem, k sestře. Sestra už chodí do školky?
Ve starších dopisech na téma školka byste mohla najít řadu dalších námětů, zajímavé by pro Vás mohly být i dopisy, kde se mluví o tzv. období vzdoru, např. „Tvrdohlavý syn“, „V kolika letech je nejlepší jít do školky“.
Pokud by ale obavy z pobytu mimo rodinu přetrvávaly ještě v předškolním období, nebo se uzavřenost stupňovala, obraťte se na pedagogicko-psychologickou poradnu. Její adresu by Vám mohl říci dětský lékař. Případně můžeme pro Vaši dcerku zprostředkovat psychologické vyšetření v DYS-centru.
Zdraví
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
