Otázka
Odpověď
Re:Pomočování ve 3,5 letech
26.12.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den Evo,
pan docent Matějček v jedné ze svých knih napsal, že trest zastavuje, ale odměna buduje. Tato rada se mi mnohokrát osvědčila u mých dětských klientů.
Takže, mohu se snažit formovat chování dítěte tím, že budu reagovat potrestáním nebo pokáráním, když udělá něco nevhodného…
nebo, podle mého účinněji a pro všechny zúčastněné příjemněji, mohu si cíl formulovat pozitivně, sama pro sebe dopředu, třeba: „chci, aby dítě zůstalo suché i když vím, že se velmi soustředí na činnost, která ho právě baví a je pro ně velmi nesnadné si všímat svých tělesných potřeb“ a budu uvažovat, jak toho dosáhnout.
Myslím, že můžete zkusit víc věcí.
Hlavní „rada“ tedy je: výrazně se radovat, chválit, reagovat způsobem, který dcerce působí radost… když si na záchod dojde sama, a tak zpevňovat žádoucí chování, a pak může, jako druhá část, následovat to, že neúspěchy opravdu nebudete nijak komentovat, prostě dítě převléknete do suchého. Asi na Vás sama uvidí, že nijak potěšena nejste, nikdo po Vás nechce, abyste se tvářila vesele, když jste z toho smutná, a činnost, kterou přerušit nechtěla je nakonec stejně přerušena tím, že se počurala, což jí samotné určitě taky není úplně příjemné.
Je vyzkoušeno, že odměňované chování se vždy stává častějším a neposilované pozvolna vyhasíná, mizí. A budete-li opravdu často chválit, není nutno pokaždé. ale často, dáváte dítěti dostatečnou informaci o tom, co je žádoucí.
Dále, když jdete na záchod s dcerou, můžete ji tam zkusit donést, a přitom jí povídat o tom, že se honem vyčurá a umyje si ručičky a pak si hned půjde hrát. A na záchodě zůstaňte, v tu chvíli, když je něčím tak zaujatá, že by utíkala, u ní, a počkejte, dokud nebude hotova.
Další námět už by někdo mohl označit za zlozvyk, ale určitě je to jeden z těch, kterých se dítě ještě v předškolním věku zbaví. Když si všimnete, že asi bude problém, přineste nočník tam, kde si dcerka hraje, pomozte jí se svlékáním, a nechejte ji tam, kde je, pak ji pochvalte a pomozte se obléci. Pochvala by ale měla být stručnější, než když si vzpomene včas a sama.
Nevím, jakého věku je mladší dcerka, pokud ta ještě může čurat do plenek, mohla by být příčina občasné "zapomnětlivosti" i tady a pak je o to více na místě starší dceru chválit za žádoucí chování. Ale přitom neposilovat případnou rivalitu zdůrazňováním toho, co jedna umí, ale druhá ne.
Přeju hodně pohody a hezký Nový rok
Mgr. Silvie Nedvědová
pan docent Matějček v jedné ze svých knih napsal, že trest zastavuje, ale odměna buduje. Tato rada se mi mnohokrát osvědčila u mých dětských klientů.
Takže, mohu se snažit formovat chování dítěte tím, že budu reagovat potrestáním nebo pokáráním, když udělá něco nevhodného…
nebo, podle mého účinněji a pro všechny zúčastněné příjemněji, mohu si cíl formulovat pozitivně, sama pro sebe dopředu, třeba: „chci, aby dítě zůstalo suché i když vím, že se velmi soustředí na činnost, která ho právě baví a je pro ně velmi nesnadné si všímat svých tělesných potřeb“ a budu uvažovat, jak toho dosáhnout.
Myslím, že můžete zkusit víc věcí.
Hlavní „rada“ tedy je: výrazně se radovat, chválit, reagovat způsobem, který dcerce působí radost… když si na záchod dojde sama, a tak zpevňovat žádoucí chování, a pak může, jako druhá část, následovat to, že neúspěchy opravdu nebudete nijak komentovat, prostě dítě převléknete do suchého. Asi na Vás sama uvidí, že nijak potěšena nejste, nikdo po Vás nechce, abyste se tvářila vesele, když jste z toho smutná, a činnost, kterou přerušit nechtěla je nakonec stejně přerušena tím, že se počurala, což jí samotné určitě taky není úplně příjemné.
Je vyzkoušeno, že odměňované chování se vždy stává častějším a neposilované pozvolna vyhasíná, mizí. A budete-li opravdu často chválit, není nutno pokaždé. ale často, dáváte dítěti dostatečnou informaci o tom, co je žádoucí.
Dále, když jdete na záchod s dcerou, můžete ji tam zkusit donést, a přitom jí povídat o tom, že se honem vyčurá a umyje si ručičky a pak si hned půjde hrát. A na záchodě zůstaňte, v tu chvíli, když je něčím tak zaujatá, že by utíkala, u ní, a počkejte, dokud nebude hotova.
Další námět už by někdo mohl označit za zlozvyk, ale určitě je to jeden z těch, kterých se dítě ještě v předškolním věku zbaví. Když si všimnete, že asi bude problém, přineste nočník tam, kde si dcerka hraje, pomozte jí se svlékáním, a nechejte ji tam, kde je, pak ji pochvalte a pomozte se obléci. Pochvala by ale měla být stručnější, než když si vzpomene včas a sama.
Nevím, jakého věku je mladší dcerka, pokud ta ještě může čurat do plenek, mohla by být příčina občasné "zapomnětlivosti" i tady a pak je o to více na místě starší dceru chválit za žádoucí chování. Ale přitom neposilovat případnou rivalitu zdůrazňováním toho, co jedna umí, ale druhá ne.
Přeju hodně pohody a hezký Nový rok
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
