Re:Záchvaty vzteku

Dobrý den, Moniko,
možná by se Vám mohly hodit informace, které byly napsány ve starších odpovědích na dotazy s podobnou problematikou – „dítě se vzteká“ a týkaly se dětí věkově blízkých Vaší dceři. (Agresivní chování, vzdor , 12. 7. 2000, Agresivita, 14.6. , Závislost dítěte na jednom z rodičů , 22.5 ).
Prosím, přečtěte si je, tady na ně budu navazovat.
Výraz „časem“ by mohl znamenat, „rozhodně během předškolního věku“. Ve škole už se takové viditelné projevy zlosti opravdu objevují velmi zřídka. Ale už ve věku, kdy děti chodí do školky často dítě velmi dobře odlišuje, kdy je možné nebo únosné, své emoce takhle naplno projevit nebo, kdy tím může něco získat, a kdy by to únosné nebylo, nebo, kdy to nefunguje.
Nejde ale házet všechny podobně vypadající situace „do jednoho pytle“.
Tedy, není vhodné reagovat stejně vždy, když se dítě vzteká. Myslím, že je dobře, odlišit, kdy se stalo něco, co dcerku zaskočilo, něco, čeho je na ni opravdu moc, a pak je vhodné ji uklidnit, poskytnout podporu, pohladit, pochovat, nebo aspoň netrestat, i když ten vnější projev působí „hrozně“, od situací, kdy se cíleně snaží dosáhnout něčeho, co pro ni není dobré (nadměrná konzumace sladkostí), nebo Vás nechce poslechnout ve chvíli, kdy situace není bezpečná, třeba, nechce jít za ruku, i když jdete po frekventované ulici. A pak jsou taky situace, kdy se jednou dělá určitá věc jedním, a jindy jiným způsobem, pokaždé jinak, a tam často pravidla měníme, domlouváme se, což může být pro tak malé dítě náročné…
Na veřejnosti jsou opravdu tyhle situace někdy velmi nemilé, Vy ale své dítě znáte, Vy s ním žijete, dcerka, Váš vzájemný vztah je rozhodně důležitější, než případné komentáře okolostojících lidí, které třeba vidíte jen chvíli.
Pokud Vás hodně trápí hodnocení druhých (cizích) lidí, jste z opakujících se konfliktních situací s dcerkou hodně unavená, smutná…, možná by bylo na místě abyste sama zkusila vyhledat psychoterapii, která by mohla pomoci posílit Váš pocit důvěry v sebe, pocit klidu a rovnováhy… To by Vám pak mohlo pomoci, být v určitých situacích důslednější, a netrpět přitom třeba pocitem, že dcerce ubližujete, a třeba i pomoci při vnímání těch rozdílů v chování dítěte, o kterých jsem psala výše.
Jste-li v určitých důležitých věcech důsledná, pro dítě to není jen omezení, ale často i opora a bezpečí.
„Důslednost“ vždy a za všech okolností, vynucování poslušnosti tvrdými tresty, to ale může hraničit s nerespektováním, až s týráním dítěte.
To, co je pro jedno dítě přiměřené jako upozornění, že překročilo pravidla, může být pro jiné příliš, a další to ještě ani nevnímá…
Myslím, že je vždy na rodičích, aby se opakovaně snažili najít, co je přiměřené právě pro jejich dítě a právě pro určité věkové období, situaci…
Co se týká jazyka, to je spíš můj osobní názor, první slova se vždycky klubou všelijak. Myslím, že je důležité, aby dítě mluvilo rádo, aby vidělo, že máte z domlouvání s ním radost, a až potom to, zda je jeho řeč v souladu s gramatickými normami. S nářečím se, myslím, stejně potká, ve školce i jinde. Když mu budete hodně číst nebo, později, bude moci poslouchat pohádky nahrané na kazetách, kterých je v prodejnách dostatek, a čeština je na nich bohatá, kultivovaná a rozmanitá, bude mít dostatečnou slovní zásobu, a při vstupu do školy už snadno pochopí rozdíl mezi spisovnou a nespisovnou formou jazyka, a vhodnost použití. Děti se tomuto tématu myslím ve třetí třídě přímo věnují.
Budete-li na ni občas mluvit polsky (nebo ji seznamovat i s tím, jak se něčemu říká polsky) Vy nebo jiní lidé, které má ráda, asi se později bude umět částečně domluvit i touto řečí.
Myslím, že problémy by mohly spíš nastat, pokud by kvůli tomu, jak se má dcerka vyjadřovat, vznikaly časté spory, pokud by jednou z řečí mluvil někdo, ke komu by neměla dobrý vztah nebo pokud by to, že někdo užívá určité vyjadřovací prostředky bylo automaticky důvodem k tomu, aby byl negativně hodnocen.
Myslím to tak, že, pokud, například, teta, kterou má dítě rádo, mluví nářečím, a někdo jiný dítěti říká, že mluvit nářečím je špatné, může to zkomplikovat vztah k nářečí, k tetě, nebo naopak tendenci tetu a nářečí bránit, a nářečí použít jako prostředek vymezení se proti člověku, který prosazuje spisovnou řeč…
Moc se mi líbilo, co bylo o rozvíjení verbálního projevu napsáno ve článku, myslím druhém, ale nejsem si jistá, o americkém školství, který byl zveřejněn na hlavní straně Rodiny.
Berte, prosím, tuto odpověď spíše jako souhrn námětů pro Vaše další uvažování, než jako nějaká striktní doporučení.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová