Fantazie

Dobrý den. Obracím se na vás s otázkou jak reagovat na synovu bujnou fantazii, kdy mi podrobně líčí, jak telefonoval tetě, v době, kdy jsme s tatínkem byli oba v praci a on byl sám doma ( nikdy sam doma nebyl) a domluvil s ní, že můžeme přijít na návštěvu. Za žádnou cenu si nenechá vymluvit, že to musím s tetou domluvit já. Prý stačí, že to domluvil on. Samozřejmě pak následuje scéna, že nejdeme hned na návštěvu.
Jindy mi vypravuje absolutně nereálný příběh a já nevím, jestli mu to odkývat, nebo mu vysvětlit, že to není možné. V takovém případě nastane hrozná scéna. Když mu něco nemohu dovolit, odvolává se na tatínka : "Ale tatínek mi říkal, že můžu..."
Samozřejmě to používá i v opačné situaci, kdy se odvolává na mě, že jsem mu povolila něco co tatínek nechce nebo nemůže dovolit.
Nevím jak reagovat na příběhy, které mi syn vypráví a začínají takto: " Když jsem byl tatínek a měl jsem fousy, tak...."
Ve školce se také udivují nad jeho bujnou fantazií, je to dobře, nebo z něj roste profesionální lhář? Předem děkuji za odpověď...Mirka