Otázka
Odpověď
Re:Dyslexie
3.4.2001 Silvie Nedvědová
Dobrý den,
vyhláška o kterou se zajímáte je dosud platný pokyn Ministerstva školství z r. 92, k zajištění péče o děti se specifickými vývojovými poruchami učení. Její text najdete najdete-li na hlavní straně rubriku školáci, v liště v levé části stránky, a v roletce, která se otevře, zvolíte „LMD a poruchy učení“. V názvu vyhlášky je napsáno dále „v základních školách“, v textu je ale i odstavec, který říká, že specifická péče by se těmto dětem měla věnovat po celou dobu docházky do škol a školských zařízení.
Pokyn bohužel není zákon, a tak vždy záleží na vedení školy, jak se většinou k této problematice v konkrétní škole přistupuje.
Děti s poruchou učení jsou na řadě středních škol přijímány, jak však řekl ředitel jedné takové průmyslovky: „Domnívali jsme se, že porucha čtení a psaní by neměla na technickém oboru vadit, ale chlapec bohužel musel odejít, protože jeho dysgrafie spojená s horší prostorovou představivostí se ukázala nepřekonatelnou komplikací při snaze vytvořit technický výkres.“
Je tedy důležité při volbě školy zvážit, a dobře znát schopnosti dítěte, a stavět na silných stránkách. Nejde přece o to, aby mělo dítě „nějakou střední školu“, ale aby se připravovalo na zaměstnání, kde bude mít šanci i s touto poruchou obstát. V poradnách se dělají testy profesionální orientace, to může být také určité vodítko.
Být v něčem úspěšný, dobrý, a moci si na základě toho začít více uvědomovat svoji hodnotu, více si vážit sám sebe, než tomu např. bylo na ZŠ, pokud se častěji opakovaly nějaké nepříjemné zážitky, může být důležitým schůdkem při zvládání těch sociálních problémů, z nichž máte obavu. A naopak by mohlo být dalším prohloubením problémů, pokud už nějaké existují, vystavení dalším neúspěchům při výběru nevhodné školy.
Pokud dítě dosáhne takové úrovně čtenářské dovednosti, že může používat čtení jako zdroj získávání poznatků, je možné to u některých dětí s těžší poruchou považovat za úspěch. A i když je samozřejmě škoda, že je Váš syn ochuzen o jednu hodnotnou možnost trávení volného času, o jednu oblast umění, jako maminka, bych mu asi nosila ty vtipy… Myslím ale, že si může najít řadu jiných hodnotných zájmů.
Domnívám se, že syn je sice už velký, ale aspoň nějaký kompetentní odborný pokus o nápravu poruchy, je lepší než nic. Ale neznám-li konkrétní podobu poruchy, není možné dělat nějaké časové odhady. Řada věcí stanovených diagnózou se navíc v průběhu nápravy upřesňuje, vyjasňuje se i např., jak velké zlepšení je možno očekávat u konkrétního dítěte, a zda doba nápravy bude relativně krátká nebo zda bude potřeba, aby dítě bylo v kontaktu s odborníkem řadu let.
Někdy může být efekt některých metod překvapivě rychlý, to však bývá v poměrně řídkém procentu případů, kdy v pozadí poruchy je nejdůležitějším faktorem neurotizace dítěte, jakýsi „blok“ ve vztahu ke čtení.
Pokud byste se chtěla dovědět další podrobnosti, např. o nápravě, napište prosím podrobněji a konkrétněji.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová
vyhláška o kterou se zajímáte je dosud platný pokyn Ministerstva školství z r. 92, k zajištění péče o děti se specifickými vývojovými poruchami učení. Její text najdete najdete-li na hlavní straně rubriku školáci, v liště v levé části stránky, a v roletce, která se otevře, zvolíte „LMD a poruchy učení“. V názvu vyhlášky je napsáno dále „v základních školách“, v textu je ale i odstavec, který říká, že specifická péče by se těmto dětem měla věnovat po celou dobu docházky do škol a školských zařízení.
Pokyn bohužel není zákon, a tak vždy záleží na vedení školy, jak se většinou k této problematice v konkrétní škole přistupuje.
Děti s poruchou učení jsou na řadě středních škol přijímány, jak však řekl ředitel jedné takové průmyslovky: „Domnívali jsme se, že porucha čtení a psaní by neměla na technickém oboru vadit, ale chlapec bohužel musel odejít, protože jeho dysgrafie spojená s horší prostorovou představivostí se ukázala nepřekonatelnou komplikací při snaze vytvořit technický výkres.“
Je tedy důležité při volbě školy zvážit, a dobře znát schopnosti dítěte, a stavět na silných stránkách. Nejde přece o to, aby mělo dítě „nějakou střední školu“, ale aby se připravovalo na zaměstnání, kde bude mít šanci i s touto poruchou obstát. V poradnách se dělají testy profesionální orientace, to může být také určité vodítko.
Být v něčem úspěšný, dobrý, a moci si na základě toho začít více uvědomovat svoji hodnotu, více si vážit sám sebe, než tomu např. bylo na ZŠ, pokud se častěji opakovaly nějaké nepříjemné zážitky, může být důležitým schůdkem při zvládání těch sociálních problémů, z nichž máte obavu. A naopak by mohlo být dalším prohloubením problémů, pokud už nějaké existují, vystavení dalším neúspěchům při výběru nevhodné školy.
Pokud dítě dosáhne takové úrovně čtenářské dovednosti, že může používat čtení jako zdroj získávání poznatků, je možné to u některých dětí s těžší poruchou považovat za úspěch. A i když je samozřejmě škoda, že je Váš syn ochuzen o jednu hodnotnou možnost trávení volného času, o jednu oblast umění, jako maminka, bych mu asi nosila ty vtipy… Myslím ale, že si může najít řadu jiných hodnotných zájmů.
Domnívám se, že syn je sice už velký, ale aspoň nějaký kompetentní odborný pokus o nápravu poruchy, je lepší než nic. Ale neznám-li konkrétní podobu poruchy, není možné dělat nějaké časové odhady. Řada věcí stanovených diagnózou se navíc v průběhu nápravy upřesňuje, vyjasňuje se i např., jak velké zlepšení je možno očekávat u konkrétního dítěte, a zda doba nápravy bude relativně krátká nebo zda bude potřeba, aby dítě bylo v kontaktu s odborníkem řadu let.
Někdy může být efekt některých metod překvapivě rychlý, to však bývá v poměrně řídkém procentu případů, kdy v pozadí poruchy je nejdůležitějším faktorem neurotizace dítěte, jakýsi „blok“ ve vztahu ke čtení.
Pokud byste se chtěla dovědět další podrobnosti, např. o nápravě, napište prosím podrobněji a konkrétněji.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
