Otázka
Odpověď
Re: Hyperaktivita
30.9.2001 Silvie Nedvědová
Dobrý den Mirko,
podle Vašeho popisu se mi zdá, že opravdu může jít o ty dědičné vlivy, a že máte zdravé, velmi šikovné, a „energeticky“ vysoce vybavené dítě.
U hyperaktivity, která vznikla na podkladě LMD bývají často uváděny: problémy v těhotenství a komplikovaný průběh porodu, dítě(plod) v nějaké době zřejmě trpělo nedostatkem kyslíku, nebo zde byly nějaké hormonální vlivy, častější výskyt u chlapců, dědičnost – někdo v rodině má, měl LMD, poruchu učení (dyslexie…), u těchto dětí se ale často objevují i další nápadnosti, např. pohybově bývají neobratné… podívejte se, prosím do starších odpovědí. Často je možné najít určité odchylky při neurologickém vyšetření.
Hyperaktivita se může ale objevit i bez podkladu LMD, jako reakce na určitý nesoulad mezi potřebami dítěte, a podněty, které mu poskytuje jeho prostředí.
I když termín hyperaktivita by se dal přeložit jako pouze přílišná živost, většinou bývá takto označené dítě i nějak obtížné pro vychovatele a pro své vrstevníky, bývá mrzuté, ukňourané, náročné, náladové, špatně snáší změny, hůř se přizpůsobuje novým věcem, z hlediska vnějšího pozorovatele reaguje přehnaně a nepřiměřeně, bývá hodně pohyblivé, ale přitom nešikovné, s horší pohybovou koordinací. Velmi živé, ale pozitivně laděné, „milé“, sociálně obratné, šikovné dítě tuto nálepku většinou nedostane.
I zdravé, ale tak živé dítě, jak popisujete, ne „hyperaktivní“, se může setkat s negativními reakcemi okolí na svou přirozenou povahu, protože může být náročné o ně pečovat, a může pak mít pocit, že dělá něco špatně, mělo by být jiné…, což není dobrý základ pro pozdější duševní rovnováhu.
Je důležité ho přijmout jaké je, a postupně ho učit zvládat tu přemíru energie, učit ho vnímat druhé, a to, že oni tak vybaveni být nemusí… prostě ho učit s tou výbavou, kterou dostalo dobře zacházet, poznávat ji, ale nepotlačovat. Tady by mohlo být zajímavé, pokud máte dobré vztahy, a bude na to nálada, si někdy s manželovými sestrami popovídat, jestli si vzpomínají na nějaké příhody z dětství, a bude-li se Vám něco zamlouvat jako taktika k zacházení s tak živým dítětem, vzít si z toho příklad, jestli ne, zkusit to udělat jinak…
Také maminka takového dítěte by měla dbát na to, aby si občas měla možnost oddychnout, a i když své dítě miluje, strávit chvíli sama a načerpat síly.
Hodně pohody
Mgr. Silvie Nedvědová
podle Vašeho popisu se mi zdá, že opravdu může jít o ty dědičné vlivy, a že máte zdravé, velmi šikovné, a „energeticky“ vysoce vybavené dítě.
U hyperaktivity, která vznikla na podkladě LMD bývají často uváděny: problémy v těhotenství a komplikovaný průběh porodu, dítě(plod) v nějaké době zřejmě trpělo nedostatkem kyslíku, nebo zde byly nějaké hormonální vlivy, častější výskyt u chlapců, dědičnost – někdo v rodině má, měl LMD, poruchu učení (dyslexie…), u těchto dětí se ale často objevují i další nápadnosti, např. pohybově bývají neobratné… podívejte se, prosím do starších odpovědí. Často je možné najít určité odchylky při neurologickém vyšetření.
Hyperaktivita se může ale objevit i bez podkladu LMD, jako reakce na určitý nesoulad mezi potřebami dítěte, a podněty, které mu poskytuje jeho prostředí.
I když termín hyperaktivita by se dal přeložit jako pouze přílišná živost, většinou bývá takto označené dítě i nějak obtížné pro vychovatele a pro své vrstevníky, bývá mrzuté, ukňourané, náročné, náladové, špatně snáší změny, hůř se přizpůsobuje novým věcem, z hlediska vnějšího pozorovatele reaguje přehnaně a nepřiměřeně, bývá hodně pohyblivé, ale přitom nešikovné, s horší pohybovou koordinací. Velmi živé, ale pozitivně laděné, „milé“, sociálně obratné, šikovné dítě tuto nálepku většinou nedostane.
I zdravé, ale tak živé dítě, jak popisujete, ne „hyperaktivní“, se může setkat s negativními reakcemi okolí na svou přirozenou povahu, protože může být náročné o ně pečovat, a může pak mít pocit, že dělá něco špatně, mělo by být jiné…, což není dobrý základ pro pozdější duševní rovnováhu.
Je důležité ho přijmout jaké je, a postupně ho učit zvládat tu přemíru energie, učit ho vnímat druhé, a to, že oni tak vybaveni být nemusí… prostě ho učit s tou výbavou, kterou dostalo dobře zacházet, poznávat ji, ale nepotlačovat. Tady by mohlo být zajímavé, pokud máte dobré vztahy, a bude na to nálada, si někdy s manželovými sestrami popovídat, jestli si vzpomínají na nějaké příhody z dětství, a bude-li se Vám něco zamlouvat jako taktika k zacházení s tak živým dítětem, vzít si z toho příklad, jestli ne, zkusit to udělat jinak…
Také maminka takového dítěte by měla dbát na to, aby si občas měla možnost oddychnout, a i když své dítě miluje, strávit chvíli sama a načerpat síly.
Hodně pohody
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
