Re:Agresor

Dobrý den, Radime,
to se těch nepříjemností Matýskovi ve škole nahromadilo opravdu hodně.
Z Vašeho dopisu se mi zdá, že se na školu hodně zlobíte, a musím říci, že to ve většině popsaných případů chápu.
Mám spíš pocit, že dotazů je víc, tak napíšu, co mě napadá, a případně se ještě ozvěte, pokud bych nevystihla, o co hlavně ve Vašem dopisu šlo.
Co se týká toho pomočování, napsal jste, že od té doby chodíte do příslušné poradny, nevím, jakou myslíte. Podle Vašeho popisu mohl v těch dnech Matýsek opravdu být ve velkém napětí, a počůrávání může být reakcí na tu velkou zátěž. Pokud jste s ním byli na vyšetření u lékaře, a po tělesné stránce je vše v pořádku, pak by bylo vhodné navštívit psychologa, nejlépe pedagogicko-psychologickou poradnu, nebo psychologa, který se problematikou školních dětí zabývá.
Vhodné by se mi také zdálo najít nějaké aktivity, které by mu pomohly se lépe vyrovnat se skutečností, že část dne tráví v prostředí, kde mu asi není moc dobře. Může to být něco, co bude zaměřeno přímo na ty potíže, které teď má – nějaká psychoterapie určená pro děti, zaměřená např. na rozvíjení sociálních dovedností, nácvik relaxační techniky…
Ale také něco, z čeho by načerpal sebedůvěru, pocit pohody, dost silný na to, aby se mohl přes ty školní nepříjemnosti dostat –nějaký koníček, kroužek…, ale měl by být buď takový, že syn bude bez problémů úspěšný nebo by to měla být nějaká pohodová, nesoutěživá aktivita. Rozhodně by bylo důležité, aby vedoucí byl(a) naprosto pohodový člověk s přátelským vztahem k dětem. Děti tak mají možnost „naučit“ se mluvit s nějakým cizím dospělým, být s ním v pohodě a je to taková prevence proti vzniku pocitu „všechny učitelky… jsou … a nemá cenu se s nimi vůbec zkoušet bavit. Takové pocity pak samozřejmě nepřispívají k tomu, aby se dítě dokázalo znovu ve škole „dobře“ zapojit.
K těm konfliktům, já bych, podle Vašeho dopisu neřekla, že Matýsek je agresor. Spíš neumí některé situace řešit.
Není mi ale jasné, jak dochází k tomu, že ho ty dívky provokují. Proč si nevyberou někoho jiného, nemá na to Matýsek nějakou teorii? Nebo Vy? Mluvili jste spolu o tom? Vybírají si i někoho jiného? Jak na to případně reaguje to další dítě? Napsal jste, nesnášenlivost dětí, je to podle Vás spíš o tom, že děti se k synovi chovají nepřátelsky, nebo spíš o tom, že on už se „zasekl“, a víceméně vysílá do okolí odmítavé a nepřátelské signály? Opakuje se to i ve třídě, kam Matýsek přešel?
A teď něco, co mě zarazilo. To, že Váš tchán to děvče okřikl, považuji za přiměřené, ale, že se divil, že jí Matýsek nenabančil? To přece není běžné, bít holky, ne? Já se aspoň pravidelně setkávám s tím, že se považuje za něco úplně jiného, poprat se s klukama a něco úplně jiného fyzicky reagovat ve sporu s děvčetem. Jestli jste to neudělali, asi bych se ten rozdíl Matýskovi snažila nějak vysvětlit, zdůraznit. Možná, že to byl jen konverzační obrat, ale děti tohle těžko rozlišují, mohlo by to u Matýska budit dojem, že „jo“, že to je přirozená odpověď na to, že někdo „provokuje“. Já si myslím, že je lépe děti učit, že se ohradit mají, ale přiměřeně. Na slovní provokace slovní odpovědi.
Za velmi důležitý moment považuju to, jak píšete, že Matýsek reaguje, „ne slovně“. Proč myslíte, že to tak je? Není obratný v mluvení? Myslíte, že třeba neví, co by řekl, jak by se ubránil na té verbální rovině? Nebo ho ta situace tak „zaplaví“, že se mu slova „vypaří“? To je už pro dítě ve školním věku velká nevýhoda, mít v zásobě jen ty dvě reakce, někoho strčit, bouchnout nebo se rozplakat. Z hlediska vývojové psychologie to jsou reakce na mezilidské situace odpovídající výrazně mladšímu dítěti.
Myslím, že byste mu hodně pomohli, kdybyste se věnovali jeho vyjadřovacím schopnostem. Aby uměl říci, co si myslí, jak se cítí, proti něčemu se včas a zřetelně ohradit, něco třeba převést do legrace. Nereagovat stereotypně.
Zpočátku se třeba k možnosti mluvit dostanete až po odeznění té „napjaté“ situace – o čem to bylo, ten pláč, „co by říkala“ ta ruka, která někoho bouchla, kdyby uměla mluvit. S tím, že třeba položíte tu otázku, a nebudete trvat na okamžité odpovědi, navrhněte třeba, že si to má promyslet a že si o tom můžete popovídat jindy. Pokud odpověď přijde, doporučuju brát vážně, nezlehčovat.
Pro děti může být leccos těžkého, co dospělí už řeší tak „mimochodem“, protože už s takovými situacemi mají mnoho zkušeností.
Snažte se nešetřit slovy, když vysvětlujete nějaká rozhodnutí, když spolu něco děláte, popisujte, co děláte a proč…
Hodně s Matýskem čtěte, pokud možno, společně, menší kousek Matýsek, větší kousek někdo z rodičů, každý den, na pokračování. Nebo, zpočátku, mu čtěte jen Vy, jestli třeba nerad čte nebo je to pro něho zatím námaha. Z hlediska možného pozitivního přínosu na rozvoj sociálních dovedností je zatím důležitější, aby ty příběhy slyšel, než aby sám četl. Výborné jsou knihy Astrid Lindgrenové – Děti z Bullerbynu, Pipi, dále doporučuji od Tove Janssonové řadu knih o skřítcích Muminech, např. Neviditelné dítě a jiné příběhy, Čarodějův klobouk, Kometa, Tatínek píše paměti, od Olgy Hejné, Zlatý nos... Ve všech těchto knížkách postavy řeší nějaké obtížné situace, konflikty, ale zažívají i napínavé a veselé věci. Dobré jsou také různé příběhy na kazetách – mnoho kvalitních kazet s Hurvínkem, Modroočko, Medvídek Pů… Myslím, že i touto cestou může dítě získat zásobu nových nápadů, jak řešit různé situace.
I pokud dítě nějakou situaci nezvládne, je možné, ne se na něho zlobit, hubovat, ale spíš to vzít jako informaci, že se v nějakých situacích sám neorientuje, a společně přemýšlet, jak by se to dalo příště udělat lépe, kdyby se zase něco takového stalo.
Je třeba ve třídě někdo, kdo umí konfliktní situace řešit způsobem, který se Matýskovi líbí? Kdyby Matýsek preferoval „bojová“ řešení situací, chlapci v tomto věku někdy mají tento postoj, asi by bylo na místě najít spíš nějakou sympatickou postavu, ať skutečnou nebo z knihy, která řeší věci ne takto zkratkovitě, ale s trpělivostí, vtipem, chytrostí… Někdy je lepší, jít prostě pryč, a s tím provokatérem se nebavit. Není to zbabělost nebo slabost, naopak, vyžaduje to velkou sílu, rozhodnout se, že nebudu oplácet a dodržet to. A myslím, že kdyby nepřicházely reakce, ty dívky to po nějaké době otráví, přestanou s tím, a Matýsek to vlastně vyhraje. Někdy se dá zvítězit i trpělivostí.
A pokud ho to trápí, je smutný…, proč to neřešit s rodiči těch dívek, ne nutně „přes“ školu, vlastně by to pak bylo o tom, že ony šidí Matýska.
Chodil Matýsek do školky? Jaké vztahy měl s dětmi tam? Jestli dobré, co bylo jinak?
Co se týká té popsané situace s perem, kdybych svému dítěti věřila, že pero nesebralo, a VĚDĚLA bych, že to je naše pero, asi bych se zajímala, kde to naše nové pero tedy je, když spolužák tvrdí, že pero je jeho. Situaci bych řešila raději s rodiči žáka, jehož to ztracené pero bylo, ne ve třídě, a také bych v tomto případě jasně řekla, že mám na věc jiný názor a s nějakým veřejným omlouváním s lentilkami nesouhlasím. Matýska snad nikdo neviděl, jak pero bral, a podepsané jménem toho druhého dítěte také nebylo?
Předcházet se dá těmto nedorozuměním asi jen důkladným označováním věcí, které děti nosí do školy.
Zdá se mi, že se tato situace od té další popsané vynucené omluvy zásadně liší. V situaci s perem se měl omluvit za něco, co neudělal, ve druhém případě se o učitelce skutečně vyjádřil urážlivě.
Myslím, že říkat ošklivé věci o učitelkách ve škole prostě není moc chytré, i když je nemáme rádi a i kdyby to bylo jakkoli výstižné. Tím spíš se to dotyčné osoby opravdu dotkne. Váš syn zaútočil, nějak druhou osobu shodil, a ona se bránila.
Myslím, že Váš syn má právo se bránit a Vy máte právo bránit jeho, ale paní učitelka má taky právo se bránit…
Z některých vět mi připadá, jako by Vám bylo divné, že ostatní lidé toho práva bránit se využijí. Paní učitelka tak opravdu vypadá, maminka holčičky asi přehání, a možná je „nějaká divná“, když pro dcerku ještě ve druhé třídě chodí. Možná je to tím, že jste byl rozzlobený, když jste psal dopis. Nevím.
Mně se zdá, že pro konstruktivní řešení sporů takové, nevím jak to napsat, „snižování hodnoty“ protivníka rozhodně není přínosné.
Co by bylo, podle Vašeho názoru dobré řešení situace, ze strany paní učitelky v případě urážky?
Ještě jeden nápad, možná by nebylo od věci zkusit pro Matěje také nějakou dobu docházet. Jestli se ty neshody s děvčaty dějí hlavně při cestě domů, možná byste něco zjistili, jak to probíhá, nebo by se dalo dalším nepříjemnostem předejít…
Možná také, kdyby se to nelepšilo, nepřemýšleli jste, třeba na přechodnou dobu o domácím vzdělávání?

Přeju Matýskovi i Vám hodně pohody a tvořivosti
Mgr. Silvie Nedvědová