Otázka
Odpověď
Re: Rekonstrukce bytu
1.4.2002 12:39:33 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Andreo,
pokusím se odpovědět na oba dotazy najednou. Berte prosím mou odpověď spíše jako náměty k Vašim dalším úvahám, než jako nějaká striktní doporučení.
Zřejmě byste se ráda vrátila tam, kde už jste pracovala, a místo by Vám déle než do tří let dítěte nedrželi?
Když dítě nastupuje do školky, probíhá v některých školkách první měsíc takové „zvykání“ na školku, děti zpočátku chodí třeba jen na dvě hodiny dopoledne, postupně, když to dobře zvládají chodí domů po obědě atd. Víte, jak toto probíhá ve školce, kam budete dcerku hlásit?
V rekonstrukci bytu a bydlení u rodičů bych neviděla problém, pokud jsou zúčastnění dospělí se vším srozuměni, na větší byt se těšíte, a dcerce budete říkat, že to bude prima, a atmosféra, v které se dítě bude po ty tři měsíce pohybovat bude „normální“. Pokud by ale např. Vaši rodiče nebyli příliš nadšeni, že u nich máte bydlet, doba pobytu se prodlužovala…, zkrátka, kdyby vznikala trvaleji podrážděná, nervózní atmosféra, mohlo by to být horší.
Kombinace nástupu do školky a bydlení u rodičů by mohla být i přínosná. Je-li dcerka na babičku a dědečka zvyklá, je s nimi ráda, a oni by případně byli ochotni, mohli by pomoci s jejím včasným vyzvedáváním ze školky apod.
Holčička by ale měla jít do školky jen pokud na to bude zralá.
Podívejte se případně i na starší odpovědi týkající se tématu „mateřská škola“, možná tam najdete něco, pro Vás zajímavého.
Co se týká rozvoje řeči, dvouleté dítě, podle tabulek průměrně používá kolem dvou set slov a začíná vytvářet několikaslovné věty. Až do tří let ale trvá takzvané „období fyziologické nemluvnosti“. Děti se v tomto věku hodně liší, a tento termín znamená, že i když některé dítě ještě ve věku tří let používá jen pár slov, je většinou velmi pravděpodobné, že vše bez problémů dožene.
Děti ale také mnohem více slov chápou, než umějí vyslovit, a někdy vývoj řeči postupuje ve skocích. Dlouho se jakoby „nic neděje“ a pak jakoby se dítě každý den naučilo několik nových slov.
Výrazně může rozvoji řeči pomoci přátelské, celkově komunikativní prostředí, zkrátka atmosféra, v níž dítě může získat pocit, že mluvit spolu je fajn, a je to něco, co také chce umět. Také radost, kterou blízké osoby dítěte projevují, když dítě slovně komunikuje působí podpůrně.
Někdy si ale dítě s blízkými osobami i beze slov rozumí tak dobře, že v domácím prostředí ani slova příliš nepotřebuje, jako by byli propojeni. Může pomoci, když, dospělý, s nímž dítě komunikuje pravidelně pojmenovává jednoduchými slovy činnost, potřebu, kterou dítě naznačuje gestem nebo jinými neverbálními prostředky. Případně se zeptá, zda dítě chce právě toto. V souladu s vývojem dítěte, nabýváním zkušeností, novými situacemi…, se přání dítěte a jeho potřeba komunikace stávají stále složitější a mnohostrannější. V důsledku toho se častěji stane, že maminka dobře nerozumí, co dítě chce vyjádřit. I tento, přirozeně vznikající rozpor, přispívá ke schopnosti dítěte dorozumívat se slovně.
Někdy může tuto situaci dospělý navodit i záměrně, tento postup bych ale použila pouze opravdu výjimečně. V této době si dítě totiž také začíná uvědomovat, že je svébytnou, oddělenou bytostí, s tím ale také souvisí nástup takzvaného „období vzdoru“. Některé děti mohou být v tomto období otevřeně negativistické, vztekají se…, jiné, v souladu se svým vrozeným temperamentem, mohou spíše přestat komunikovat. Jiné mohou mít úzkostné příznaky, cítí-li se dospělým světem ohroženy. To vše může zesílit zvláště ve chvíli, kdy dítě cítí, že dospělý se pouze snaží prosadit svou vůli, potřebu, bez ohledu na individualitu a potřeby dítěte.
Co se týká konkrétních činností, samozřejmě je přínosem prohlížení knížek se slovním doprovodem, známé: „To je…, kočička. Jak dělá kočička…“ Tečky naznačují, že pomalé tempo řeči nechává prostor dítěti, aby samo pojmenovalo obrázek nebo řeklo příslušný zvuk, pokud ví, ale zároveň dává i možnost, že dítě nic neřekne, a maminka bude v klidu číst dál, a nebude dítě do odpovědi nutit. Cokoli s dítětem děláte, oblékání, mytí, jídlo…, je možné doprovázet jednoduchými slovy, rozšiřujete tak pasivní slovní zásobu dítěte. Dostatečná velikost pasivní slovní zásoby je také dobrým předpokladem pro to, že dítě začne mluvit.
Pokud by ale Vaše starosti o rozvoj řeči Vaší dcerky přetrvávaly, poraďte se s dětským lékařem, případně požádejte o vyšetření sluchu.
Mějte se pěkně
Mgr. Silvie Nedvědová
pokusím se odpovědět na oba dotazy najednou. Berte prosím mou odpověď spíše jako náměty k Vašim dalším úvahám, než jako nějaká striktní doporučení.
Zřejmě byste se ráda vrátila tam, kde už jste pracovala, a místo by Vám déle než do tří let dítěte nedrželi?
Když dítě nastupuje do školky, probíhá v některých školkách první měsíc takové „zvykání“ na školku, děti zpočátku chodí třeba jen na dvě hodiny dopoledne, postupně, když to dobře zvládají chodí domů po obědě atd. Víte, jak toto probíhá ve školce, kam budete dcerku hlásit?
V rekonstrukci bytu a bydlení u rodičů bych neviděla problém, pokud jsou zúčastnění dospělí se vším srozuměni, na větší byt se těšíte, a dcerce budete říkat, že to bude prima, a atmosféra, v které se dítě bude po ty tři měsíce pohybovat bude „normální“. Pokud by ale např. Vaši rodiče nebyli příliš nadšeni, že u nich máte bydlet, doba pobytu se prodlužovala…, zkrátka, kdyby vznikala trvaleji podrážděná, nervózní atmosféra, mohlo by to být horší.
Kombinace nástupu do školky a bydlení u rodičů by mohla být i přínosná. Je-li dcerka na babičku a dědečka zvyklá, je s nimi ráda, a oni by případně byli ochotni, mohli by pomoci s jejím včasným vyzvedáváním ze školky apod.
Holčička by ale měla jít do školky jen pokud na to bude zralá.
Podívejte se případně i na starší odpovědi týkající se tématu „mateřská škola“, možná tam najdete něco, pro Vás zajímavého.
Co se týká rozvoje řeči, dvouleté dítě, podle tabulek průměrně používá kolem dvou set slov a začíná vytvářet několikaslovné věty. Až do tří let ale trvá takzvané „období fyziologické nemluvnosti“. Děti se v tomto věku hodně liší, a tento termín znamená, že i když některé dítě ještě ve věku tří let používá jen pár slov, je většinou velmi pravděpodobné, že vše bez problémů dožene.
Děti ale také mnohem více slov chápou, než umějí vyslovit, a někdy vývoj řeči postupuje ve skocích. Dlouho se jakoby „nic neděje“ a pak jakoby se dítě každý den naučilo několik nových slov.
Výrazně může rozvoji řeči pomoci přátelské, celkově komunikativní prostředí, zkrátka atmosféra, v níž dítě může získat pocit, že mluvit spolu je fajn, a je to něco, co také chce umět. Také radost, kterou blízké osoby dítěte projevují, když dítě slovně komunikuje působí podpůrně.
Někdy si ale dítě s blízkými osobami i beze slov rozumí tak dobře, že v domácím prostředí ani slova příliš nepotřebuje, jako by byli propojeni. Může pomoci, když, dospělý, s nímž dítě komunikuje pravidelně pojmenovává jednoduchými slovy činnost, potřebu, kterou dítě naznačuje gestem nebo jinými neverbálními prostředky. Případně se zeptá, zda dítě chce právě toto. V souladu s vývojem dítěte, nabýváním zkušeností, novými situacemi…, se přání dítěte a jeho potřeba komunikace stávají stále složitější a mnohostrannější. V důsledku toho se častěji stane, že maminka dobře nerozumí, co dítě chce vyjádřit. I tento, přirozeně vznikající rozpor, přispívá ke schopnosti dítěte dorozumívat se slovně.
Někdy může tuto situaci dospělý navodit i záměrně, tento postup bych ale použila pouze opravdu výjimečně. V této době si dítě totiž také začíná uvědomovat, že je svébytnou, oddělenou bytostí, s tím ale také souvisí nástup takzvaného „období vzdoru“. Některé děti mohou být v tomto období otevřeně negativistické, vztekají se…, jiné, v souladu se svým vrozeným temperamentem, mohou spíše přestat komunikovat. Jiné mohou mít úzkostné příznaky, cítí-li se dospělým světem ohroženy. To vše může zesílit zvláště ve chvíli, kdy dítě cítí, že dospělý se pouze snaží prosadit svou vůli, potřebu, bez ohledu na individualitu a potřeby dítěte.
Co se týká konkrétních činností, samozřejmě je přínosem prohlížení knížek se slovním doprovodem, známé: „To je…, kočička. Jak dělá kočička…“ Tečky naznačují, že pomalé tempo řeči nechává prostor dítěti, aby samo pojmenovalo obrázek nebo řeklo příslušný zvuk, pokud ví, ale zároveň dává i možnost, že dítě nic neřekne, a maminka bude v klidu číst dál, a nebude dítě do odpovědi nutit. Cokoli s dítětem děláte, oblékání, mytí, jídlo…, je možné doprovázet jednoduchými slovy, rozšiřujete tak pasivní slovní zásobu dítěte. Dostatečná velikost pasivní slovní zásoby je také dobrým předpokladem pro to, že dítě začne mluvit.
Pokud by ale Vaše starosti o rozvoj řeči Vaší dcerky přetrvávaly, poraďte se s dětským lékařem, případně požádejte o vyšetření sluchu.
Mějte se pěkně
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
