Re: Smrt rodinných příslušníků, přátel

Holky, moc vám všem přeju hezké zážitky a štěstí, které ten smutek aspoň trochu zacelí. Nikdy jsem nevěřila tomu, že odchod někoho blízkého mě může tak poznamenat. Ve své profesi jsem se se smrtí setkávala hodně často, byla jsem vůči tomu jaksi otupělá, či co.
Pak mi ale umíral dědeček. nejmilovanější chlap mýho života. Zemřel 4 měsíce předtím, než se mi narodil syn. Ani na pohřeb jsem neměla sílu jít. Všichni se o mě strachovali a já dělala naoko hrdinku, aby se nebáli a potají bulela. Věděla jsem, že už měl svůj věk, že už byl hodně nemocný, všechno jsme si v životě řekli, nic jsme si nezůstali dlužní...a přece.
kdykoli se podívám na syna, vzpomenu si na něj, jakou by měl radost. už to bude 2 roky a pořád je to stejný, možná někdy i horší.
Vůbec si nedokážu představit, co prožívají ženy, kterým zemřel partner, otec dětí....