Re: Prvnáček a úkoly

Sylvie - to je těžký - na to čtení prý existují nějaké 3 metody -už jsem zapomněla jejich názvy, ale ta jedna byla písmenková, druhá slabikovací a ta třetí taková nějaká kombinace - tak mi to přišlo, když jsem o tom četla. Jenže oni taky psali, že se nedá určit, která metoda je lepší, protože každé dítě je jiné. Takže ono nejde ve finále o to, že se při té které metodě nějaké dítě nenaučí snad číst, ono se naučí vždycky. Ale jde o to, že když se jede podle té které metody, tak vždycky budou ve třídě děti, kterým to bude vyloženě vyhovovat, pak ty, které to neřeší, protože to prostě už umějí a jsou v této dovednosti jinde a pak ty, kterým to vůbec nevyhovuje a mají s tím problém. I ony se naučí číst, samozřejmě, ale s větší námahou a mnohem později, než by to bylo při té druhé metodě, která je pro ně vhodnější.
Jenže problém je v tom, že u těch předškolních dětí se třeba nedá udělat nějaký test, který by zjistil, která metoda je pro ně vhodnější a pak je třeba zařadit do třídy s touto metodou. Na to se přijde, až když se metoda rozjede. A nejhorší je, že ani změnit metodu u dítěte, kterému vyučovaná metoda nesedí, taky nejde, protože by muselo začít úplně od začátku, nejde přeskočit z jedné metody jen tak do druhé.
Takže vlastně rodiče jen mohou doufat, že ta zvolená metoda bude jejich dítěti vyhovovat.
Má nestarší dcera se učila číst: m-a-m-a a pak řekla - máma. Jenže problém byl, že častokrát zapomněla, co tam vlastně bylo, takže to m-a-m-a pořád opakovala dokolečka. A když už věděla, že četla máma, tak zas kolikrát zapomněla, co bylo před tím. Tudíž bych řekla, že jí tato metoda vůbec nevyhovovala, jenže to je 20 let zpátky, takže jsem neměla informace.
Starší syn se naučil číst sám, ale ne metodou písmenkovou, ale slabikovací. On nejdřív chodil a ptal se - co je to za písmenko, tamto a tamto. Sice slovo přečetl po písmenkách, ale pak byl celý zpruzený z toho, že nedokáže tato písmenka spojit v celek. Až když jsem mu ukázala a vysvětlila slabiky, tak to šlo a začal najednou číst. Ale ve škole se učili číst stylem m-á má m-a ma a pak měli říct máma. Ale protože syn už četl plynule, tak samozřejmě takto už číst nemusel a kde bylo složitější slovo, to četl rovnou po slabikách.
U našeho prvňáčka se začalo rovnou číst po slabikách, ale zafixování slabik se dělo pomocí pomocných obrázků. Osobně mi to přišlo složitý a bála jsem se, že u syna bude se čtením problém, protože slabiky četl, ale slovo nesložil. Ale pak se to hrozně rychle změnilo, nějak mu to asi docvaklo a šlo to. Rozkládat slova na písmenka taky umějí, ale třeba u diktátu učitelka diktuje slabiky a nebo celé slovo a pak ho zapakuje po slabikách, nikdy ne po písmenkách.