Re: Zvládnu to i bez něj?

ahojky Danielo, jedeme dnes na dovču, takže jsem sem vlítla jen na skok, to je balení a chystání, hrůza a děs.
No, je dost super, že jsi začala něco dělat a že víš, že pokud si nechceš zničit život, tak s tím prostě musíš něco dělat. Celkově mi přijde hodně divný, že pokud je ta "jeho" volná a v podstatě by neměl být problém, takže ho Tvůj manžel "pořád" má. Něco tam musí být, to jinak není možný, kor když se to táhne takovou dobu... .
Hlavně si představ, jak to všechno budeš dělat. Jak to uděláš s penězma a v podstatě se zkus zžít s tím "nejhorším", s tím, co nechceš. Protože potom můžeš být už jen příjemně překvapená. Já jsem si třeba představila jeho odchod, sesumírovala jsem si, jak to bude s penězma a prostě jsem jakoby začala žít bez něj, ač tady pořád smrdí... . Prostě jsem odbourala strach ze všeho. Bolest ve mě pořád ještě je, i ta hnusná zrada, ale hrozně moc živě si uvědomuju, že než žít vedle člověka, co touží po jiné, tak raději vůbec. Nejsem masochista. A v tichosti doufat, že se to zpraví... . Psychologové rádi radí, nechte to pár měsíců vyšumět..., ale u Tebe je hrozně moc dlouho. Taky říkají, že taková ta chemická zamilovanost trvá 0.5 - 2. roky, to je u Tebe taky už mimo tuto dobu. Myslím, že se z jakýhosi důvodu Tvému muži od Tebe moc nechce. Hele, neber to jako útěchu. Ono to může být pozitivní, ale kdo ví, jaký je jeho skutečný důvod. Pokud zůstaneš tvrdá a budeš trvat na definitivním řešení, uvidíš, že to půjde samo. On si může uvědomit, že chce zůstat s vámi a když zjistí, že jsi najednou nezávislá a silná, může o Tebe začít bojovat( muži mají rádi silné a nezávislé ženy ). Taky počítej, že ho to může donutit ke konečnému odchodu, ale to ber taky jako pozitivum, protože se Ti uleví. Uvidíš že ano, hlavně tomu věř. Já si nedokážu představit, že bych roky žila v ponížení a s obrovskou bolestí a bezmocnou touhou o někoho, kdo mě nechce. CO by z Tebe bylo za pár let. Jedině ušlápnutá a zakomplexovaná chudinka, co je smířená s tím co je. TO je hrůza a děs. Ale Ty taková nejsi, to bys nenapsala sem a nesnažila by ses s tím něco dělat.
Prostě ze své zkušenosti říkám, zahoď strach, horší už to být prostě nemůže. Píšu rychle, nevím, jestli to mám tak nějak logicky sesumírovaný, tak snad jo.
Hrozně moc Ti držím pěsti.