Re: Neurotická matka - jak si zachovat chladnou hlavu?

já často křičím, když nestíháme, máme někam dorazit na čas. A to pak reaguju na blbosti a fakt neoprávněně. Po cestě se omluvím a zkusím s dcerou vymyslet, jak to příště udělat tak, abychom nebyly ve stresu a já pak nekřičela. Že já je začnu nahánět na oblíkaní dřív a že ona hned půjde a bude se snažit být rychlá.
Nebo chodíme na kroužek a když máme jít domů, tak nespolupracuje, nechce jít, někdy zbytečné scény. Tak jí pak doma v klidu řeknu, co teda s tím. Že takhle to nejde a jestli by nebylo lepší na kroužek nechodit a jak to udělat atd atd.
Když nezdraví, zlobím se. Ale venku nekřičím a doma vysvětlím, proč se zdraví a uvedu příklady pár lidí, kteří se nenaučili jako děti zdravit a jak je to hloupé.
Dřív jsem vybuchovala častěji a i jsem občas plácla. Ale dcera je cíťa a fakt bych jí příliš autoritativní výchovou ublížila. Nepředělám se, ale snažím se a jde to.